Krutý Řím

Konfrontace dobra a zla tak trochu připomíná westernový styl. Koncept, který zpravidla u diváka funguje, spravedlivá odplata hrdiny, který bere spravedlnost do vlastních rukou, kdo z koho. Zajisté v tom není náborový leták pro zločince. V každém případě lze říci o filmu, který je částečně inspirovaný skutečnými událostmi, že mu rozhodně nechybí akce ani napětí. Svým způsobem je to kritika zákonnosti a spravedlnosti, která neřeší přiměřeně zlo a násilí v běžné společnosti. Když režisér Marino Girolami připravoval film o působení gangů v Římě, zamýšlel hlavní roli původně nabídnout již slavnému Franco Nero, ale následně pro jeho závazky k jinému filmu svěřil drsnou policejní postavu prakticky méně známému herci Maurizio Merli, který ho oslovil svým hereckým charismatem své osobnosti. Jde o zdařilý řemeslný film, který vycházel především z reálných kriminálních záznamů, nakonec posuďte sami. Co říci na závěr. Chtěl bych připomenout několik faktů. Zajímavostí je, proč se v době probíhající normalizace do československých kin za tichého souhlasu cenzorů tento film dostal. Důvody byly asi následující. Cenzoři byli na svou práci určitě důkladně ideologicky připraveni a není proto divu, že silně negativní obraz ze života kapitalistické společnosti, kde se prezentuje zločin a násilí mohl být z jejich pohledů docela vhodný. A za druhé, co se investuje, to se musí také vrátit. Co taky asi jiného by je mohlo přimět ke schválení promítání? (06.07.2011)

Dost drsný krimi....dva hlavní hrdinové,komisař Betti a advokát Sartori hlava zvláštního komanda rozhodnutých vypořádat se ze zločinci na vlastní pěst.Obětí gangsterů,kteří působí v samotném centru Říma,se často stávají náhodní chodci.Zatímco policie má svázané ruce,mladí zločinci jsou stále rafinovanější a drzejší.Dokonce neváhají přepadnout advokáta Sartoriho v jeho vlastním domě.Dobrý film ,který u nás šel od 18 let ,podařilo se mi na něj protlačit,myslím,že mi tenkrát bylo 12?:-) (28.12.2008)

V Římě to svého času opravdu vřelo! Jeden ze stěžejních filmů subžánru poliziotteschi, který byl kdysi za hlubokého socíku uveden i v našich kinech, podobně jako jiná spousta kvalitních snímků, o kterých se nám v nejbližší době v podobě nějaké té reprízy může leda tak zdát. Ani si nedovedu představit, jak tu film ve své době musel zapůsobit, to muselo bejt jak zjevení z čistého nebe, ve srovnání s naší běžnou normalizační produkcí a všemi těmi našemi utahanými rádoby-krimi. Zpět ale k tomuto filmu: V hlavní roli si tu zahrál Maurizio Merli jako neortodoxní tuhý komisař Belli, vůbec tato jeho stejnojmenná úspěšná role, byla jeho první, poté následovaly ještě filmy "Violent Naples" a "Italia a mano armata". Dále, pro kmotra Richarda Conteho (zde advokát Sartori), známého ze stejnojmenného amerického filmu, ale například i z Di Leového "Bosse" či Lenziho "Almost Human", to byl už bohužel definitivně poslední film. Výtečný herec, který zde musel přihlížet znásilnění vlastní dcery, aby pak o pár minut dál, stál překvapivě násilníkovi tváří v tvář, kdy rozsudek za něj ale udělali jiní! Krutý Řím, je velice expresivní, rychlý akční pohled, při kterém se opravdu téměř nudíte, zároveň velmi odvážný (nahota a znásilnění), surový a násilný a politicky nádherně zkažené zločinecké taliánské Eurocrimi. Film jak by mělo být už zvykem, u těch nejlepších poliziotteschi obsahuje velmi kvalitní automobilové honičky (nečekejte však žádnou ameriku, žádné Mustangy nebo Challangery ale jen v uvozovkách evropské Fiaty a Alfy), hezké střílečky (oběti jsou kolikrát úplně nevinní obyčejní lidí, jako děti nebo muž od rodiny na večeři), nakládačky všeho druhu (v nich z přehledem vévodí mlátička Belli) přepadovky (autobus, banky, supermarket a restaurace). Jen mě trochu mrzí, že filmu chyběl, nějaký hlavní efektivní darebák, něco ve stylu Tomase Miliana aj. Jinak ale dobrý, spokojenost, fanouškovská žánrová povinnost, včetně hudebního skóre od bratří De Angelisových, kteří nikdy nezklamou. Komentář zde jako třetí v pořadí.. (11.01.2010)

Mimo Itálii jsou kanonická poliziesca často spojována s politickou angažovaností a sociální kritikou, naprostou většinu zástupců žánru však přitom tvoří snímky, které lze řadit spíše mezi exploatace - poukazují sice na problémy italské společnosti, ale činí tak povrchním a bulvárně zkratkovitým přístupem, který namísto o hlubší vhled usiluje o uspokojování přízemních diváckých choutek. Krutý Řím patří zcela bezpochyby právě mezi onu exploatační odnož a ani se příliš nesnaží to nijak zakrývat. Atraktivitu snímku naštěstí jeho autoři nepostavili jen na vytěžování dobového společenského klimatu v Itálii, ale také na řemeslně dobře zvládnutých akčních scénách, díky kterým Roma violenta neztratila svou atraktivitu ani dnes. Zejména šikovně inscenovaná automobilová honička dokazuje, že Marino Girolami patřil do úplně jiné režisérské ligy než třeba kultovní béčkař Umberto Lenzi. Největší slabinou filmu je ovšem jeho poslední třetina, která působí jako nucený přílepek k předchozímu ději, u nějž už asi scenáristé netušili, jak ho dále natahovat. V rámci přímočarých policejních thrillerů po italsku je ale Krutý Řím stále jednoznačně nadprůměrným a doporučeníhodným dílem. (23.08.2016)

Volná návaznost z filmu Brutální Neapol, opět plná akce a napětí. Nicméně postava inspektora se proměňuje, když začne proti rostoucímu násilí bojovat formou osobního komanda bez účasti těžkopádného policejního aparátu a ve spolupráci s vlivným advokátem. Na povrch vyvěrá otázka, zda rostoucí násilí lze zlomit ještě větším násilím a zda je možné takovou spirálu vůbec ještě zastavit. Film je zajímavým propojením akčního žánru s psychologickým dramatem a Maurizio Merli se tohoto úkolu zhostil velkolepě. (28.12.2011)