Mr. Robot - Série 4

Seriál, který mi trval dokoukat ze všech asi nejdéle, se i u mě dohrabal zdárného konce a nutno uznat, že kdyby vypadal po celé předchozí série jako v posledních dílech této, považoval bych Mr. Robota za masterpiece televize posledních 10 let. Bohužel i jinak perfektní 4. série obsahuje na poli 13 částí matoucí chvíle, které mi nedovolí udělit 5kvalt. Ale! - epizody 11 a 12 bych nechal tesat do kamene! [viděno na Netflixu] (30.04.2022)

Chytré a kompaktní. Poslední řada pana Robota zavedla až k vítězné lajně, ale za cenu těch nejvyšších obětí. Esmail v precizních kamerových záběrech prezentuje psychologickou dekonstrukci Eliota Aldersona a na to jak moc cituje popkulturu dokáže být neuvěřitelně originální. Zvraty a hry s divákem zvládá s přehledem. Nejsilnější ovšem zůstává v dialozích o lidskosti a konci toho dobrého v nás. Překvapením je závěrečný dvojdíl, který otřese vším co bylo do té doby odprezentováno. Příběh o hlasech v hlavě. (24.12.2019)

Dōmo arigatō, Mr. Roboto. Věřím Esmailově vyjádřením, že měl průběh i závěr promyšlen od úvodní scény první epizody (ostatně struktura a výstavba tomu plně odpovídá; a i se to zuby nehty drží "průběhu" toho songu). Jenže mu to věřím pouze v Ellitově a Darlinině linii. Nikoli ve fsociety hackerské rovině. V té se nejednou zahnal do kouta, dal některým postavám příliš velkou roli a pak na ně zapomněl a... No, řekněme, že v ní byl nejeden přešlap. Nikoli však ve finální sezóně. V té vše funguje jak má. Mr. Robot díky triu Esmail-Campbell-Quayle vždy vypadal i zněl nezaměnitelně a k světu. Čtvrtá řada to posouvá ještě o notný kus dále; každá scéna je audio-vizuální lahůdka plná originálního záběrování, netradičních úhlů a nezaměnitelných kamerových jízd. Světlo, kompozice, (a)symetrie, mizanscéna; pokud jsou vám tyto složky blízké a umíte je ocenit, tak stěží najít jiný projekt s natolik svébytným kabátkem. Který navíc slouží obsahu. Oslavovat dokonalost závěrečné řady by se dalo dlouho, ale v podstatě ji lze shrnout tím, že i papírově ryze gimmick epizoda "natočíme heist díl, který bude beze slov" je ve výsledku nervy-drásající a natolik strhující, že i když o tom gimmicku víte, tak vám při sledování vůbec nepřijde na mysl. Všechna čest. Popravdě suverénnost obsahu, charakterového vývoje i formy závěrečné řady je až nebývalá, plná jednoho památného momentu/dílu za druhým. I přesto všechno s ní jeden nemalý problém mám. Celý seriál byly linie "hackujeme pro lepší zítřky/řešíme Elliotovy vnitřní démony" v zásadě vyvážené, jdoucí vesměs ruku v ruce. Někdy více někdy méně, ale pospolu. Ve finále tomu však tak není. Nejprve se v duu epizod vyřeší (sakra uspokojivě) hackovací linie, která je však zcela odproštěna od stěžejní osobní. A poté se to tři epizody věnuje pouze té osobní. A právě v té je problém. Dvě a půl epizody se to věnuje budování "jakože něčeho", ovšem je vám jasné, že Esmail je příliš sofistikovaný auteur, než aby si svůj opus magnum něčím takovým pohnojil. Buduje tedy zbytečně na zelené louce výstavbu pro twist, na který mu nikdo neskočí. Něco jiného je finální díl, kdy se to konečně dostane k jádru pudla Elliota. Tam už tomu opět není co vytýkat, je to totiž dostatečně konkrétní, aby vám to při následných projekcích změnilo pohled na celý seriál, ale i ambivalentní, aby zůstal prostor pro interpretace a emotivní, když se prokáže, že navzdory všem těm technologiím a velkým ideám, to vždy byla hlavně a především hluboce osobní charakterová odysea. (04.02.2020)

Často si pri pozeraní filmov/seriálov hovorím, aké by to bolo vyrovnať sa jedného dňa umelcom, ktorých obdivujem. Pravda je však taká, že 80% kontentu, ktorý v dnešnej dobe vychádza ničím nevyniká a väčšinu z toho, čo denno-denne sledujeme v kine, alebo na obrazovkách by dokázal s peniazmi a tímom natočiť každý, kto sa remeslu venuje. Ako raz povedal Carpenter: "Každý chce natočiť skvelý film, nikto do toho nejde aby natočil niečo priemerné. Pravda je však taká, že väčšina filmov je priemerná až podpriemerná a len z času na čas sa objaví niečo, čo zarezonuje."_______ Len veľmi zriedkavo máme možnosť vidieť film/seriál, ktorý by v sebe ukrýval niečo viac, u ktorého človek musí premýšľať a nie len nad samotným poslaním filmu, ale aj nad hlbšími otázkami, na ktoré v živote často nedokážeme nájsť odpoveď. Presne takýmto seriálom je Mr. Robot. Sam Esmail musel podpísať zmluvu s diablom, pretože to, čo predvádzala 4. séria, akú kvalitu a štýlistické a naračné orgie dokázala servírovať týždeň čo týždeň, to sa len tak nevidí. Presne preto milujem príbehy. Pretože raz za čas sa objaví niečo, čoho kultúrny dopad bude väčší, než si v tejto chvíli dokážeme predstaviť. Verím tomu, že na rok 2019 sa nebude spomínať ako na rok v ktorom Disney zruinovalo Star Wars, ale ako na rok, v ktorom skončil jeden z najlepších seriálov v histórii televízie. (25.12.2019)

Čtvrtá série - (10/10). Tato série byla naprosto dokonalým zakončením tohoto nadčasového díla Sama Esmaila. Co víc si přát, než aby byla poslední série tou nejlepší sérii. To se opravdu v seriálovém průmyslu nestává tak často. Takže poslední série je pro mě naprosto bezkonkurenčně nejlepší ze všech čtyř. To co nám tady Sam naservíroval se dalo těžko strávit. Bylo to hrozně silné, emocionálně devastující a nervy drásající. To prostě chcete. Nemluvě a výborném castingu, hereckých výkonech a naprosto geniálnímu hudebnímu podkresu. Sam nám prostě ukázal, že celou dobu věděl co dělá a že mu to sakra vyšlo. Budu tento seriál šířit dál, protože si svou kvalitou zaslouží obrovský obdiv. Myslím si, že nejsem sám, kdo má po shlédnutí této série zážitek na hodně dlouhou dobu a uchová si jej hluboko v srdci. Nejlepší díl: 407 Proxy Authentication Required (S04E07) (17.01.2020)