Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

,,BUDU ZDRAVOTNÍK. BUDU LIDI ZACHRAŇOVAT, NE JE ZABÍJET“… /// Kdo čeká dalšího (novýho) Ryana, na konci smutně zatáhne poklopec. Ne snad proto, že tohle je film s příběhem, ale hlavně proto, že ten film nemá „koule“, na který su vod Gibsona zvyklej. Když na to dojde, nestydí se vopejkat Japonce na všechny způsoby, ale veškerej ten smrad přebíjí hra na Mesiáše. Čekal jsem zázrak. Bohužel zůstal na Okinawě. Udělat válečnej film typu věřte – nevěřte, dokáže i neznámej Rusák. Od Gibsona čekám víc. Dát 3* mi ovšem přijde nespravedlivý… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Jsem pacifista a chystám se do boje. 3.) Thx za titule „.Bac.“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * (15.02.2017)

Zdařilý návrat Mela Gibsona (také podle mého názoru své pokání má již za sebou), v němž není nouze o zajímavé režijní nápady, v druhé části z války. Jen kdyby část první, která vypráví o okolnostech, které formovaly Dossův charakter, nebyla tak primitivní a přímočará, šel bych s hodnocením možná i výš. Potešili Hugo Weaving a Vince Vaughn ve vážné roli. (30.03.2017)

Točení filmů podle skutečné události je záludné. Největší slabinou je, že v 90 % víme, jak to dopadne. Tady je zřejmé, že hkavním zadáním je zrodit hrdinu. Dřív jsem si myslela, že válečné filmy se točí proto, aby ukázali nesmyslnost války. Dnes mám podezření, že se točí, protože se diváci i režiséři vyžívají v masarkujících scénách, kde se rozprskávají končeniny a krev stříká proudem. Méně se někdy více. Stačilo by méně patosu, méně masakrování a špetka humoru. (16.11.2019)

Gibson vás rozemele. Vytasí se z romantickou pohádkou o lidských hodnotách a pak přepne na peklo. Dossův příběh začíná hodně staromilsky, vyrůstání, základy víry v Boha k tomu komplikovaný vztah s otcem (fantastický Hugo Weaving), veteránem z první světové války a opilcem. Romantická linka je precizně zvládnutá, něco mezi Forestem Gumpem a Statečným srdcem, což je přesně to co příběh potřebuje. Cvičák je malinko zkratkovitý, ale jakmile rota položí nohu na Okinawu bude vám to jedno. Gibson se s tím nepáře a servíruje realitu v té nejkrutější možné podobě. Válka je v jeho podání strašlivá, syrová a velice realistická, ale cit se kterým točí jí dodává punc krásy. Kompozice obrazu je fantastická až neuvěřitelná, stejně jako to co sledujeme. Hrdinné přesouvání zmrzačených kámošů Dosse, zachraňování životů... někdy i Japonských, skrývačky v tunelech a jatka. Výborné herecké obsazení, kterému vévodí Garfield (skvělý balanc mezi jednoduchým farmářem a silně věřícím hrdinou) odvádí tu práci, která se od nich čeká. Tenhle film bychom možná nedostali, nebýt Gibsonova hollywoodského pokání a to by byla sakra škoda. Teď ho chceme zpátky v plné polní a doufám, že opráší ten Vikingský krvák co měl točit s DiCapriem. (14.11.2016)

Ani za těch hodně let se nic nezměnilo. Gibson je stále velmi dobrý vypravěč romantických/osobních příběhů, vztahových linek, ale pouze průměrný v práci s válečnou tématikou. Identické neduhy měl i We Were Soldiers (kde Gibson přenechal režii kámošovi Randallovi), který se spíše než etalonem žánru stal jen podpultovou vypalovačkou pro věrné fanoušky. Nevynahradí to ani Melova chuť na krev a ustřelené končetiny. Stačilo přizvat na konzultaci Spielberga nebo Stallona, aby mu ukázali co znamená slovo dynamika a nápaditost akčních/válečných scén. Vše pak završují tradičně idiotské zpomalené záběry vybíhající první linie (opět jak přes kopírák ze staršího filmu), které podprahově křičí "patos" na všechny světové strany. Herecky OK, dvojice Palmer Garfield ideální. (14.11.2016)