Zádušní oběť

Příběh filmu je zajímavý, herci mohli hrát trochu lépe, ale celkem to ušlo, akorát ta atmosféra. V průběhu sledování jsem cítil jemné náznaky pokusů o její navození a místy jsem dostával pocit, že tu vidím možnou Českou obdobu Hercula Poirota, či Sherlocka Holmese, ale bohužel se nestalo, z atmosféry starých detektivních filmů mě neustále vytrhávala kamera z ruky, která se k tomuto tématu prostě nehodí, také jak se tu již někdo zmínil mi vybraný soundtrack ke konci trhal uši a celý konec příběhu mi přišel zbrklý. (03.01.2018)

Scenárista Körner bohužel stárne a jeho scénář podle toho vypadá. Spojení temné detektivky z doby 1. světové války s protiválečným dramatem se nepovedlo. Nejradši bych začal několikaodstavcovým rozborem toho, proč závěr filmu nemohl fungovat, ale nechci tu spoilerovat. Schubert a Šporcl aspoň dodali trochu dobré hudby, máme tu několik slušných herců (a Vilmu Cibulkovou, jejíž role se dá shrnout do tří písmen: WTF), kameraman se snažil, než mu to všechno srovnali do stejně tmavých odstínů hoši od kompjůtrů, zkrátka ani pozitiva nejsou jednoznačná. Průměr České televize je totiž stále spíše podprůměr. (10.04.2017)

Podle ukázky to vypadalo slibně, ale nakonec mi navzdory silnému obsazení, zajímavému námětu a poměrně slušné atmosféře Zádušní oběť nesedla. Celou stopáž mi něco vadilo, snímek na mě působil divně a asi se na tom ve značné míře podepsal scénař, který to s postupujícím časem jen zhoršoval a zhoršoval, až vyvrcholil doslova debilním koncem. Hodně nepovedená záležitost. (14.04.2017)

Je to takový plakátový sestřih válečných hrůz dějin. Noirově laděné retro se sklony k okázalé manýře od zvířecích vojáků po náboženské rituály. Zádušní oběť se podobá klasickému dramatu o třech dějstvích. Začíná jako variace na Zločin v Polné, neboť i tady podobně jako za hilsneriády se hledá obětní beránek v židovské komunitě, vesměs už zdecimované útěky před pogromy. Pak pokračuje nejsilnější částí ve stylu maigretovské detektivky, jíž Milan Kňažko prochází takřka bez hnutí brvy, jediný střízlivě věcný proti vůkolní hysterii, která se bohužel dotkne i některých hereckých projevů. A vrcholí dost uměle inscenovanou osudovostí. Celá důsledná stylizace mává vlajkou současného diktátu temnoty. Svíce, petrolejky, lijáky, stíny, tmavá zákoutí, hrubí neurvalci proti bezbranným ženám, Schubertovy melodie znějící v zapadlé krčmě nebo na hřbitově, mrtvola v kostele, záchvaty, morfium; zkrátka se buduje mozaika strachu a zmaru. Nicméně ve výsledném účinku šíří podmanivou náladu i znepokojivé tajemství, přestože zkušení konzumenti detektivek uhádnou pachatele i jeho motivaci dost brzy.Filmu by pomohl výraznější dramaturgický zásah. Jak se totiž zjevuje záhadný vousatý ctitel či kněžka tajného spolku, začne se Zádušní oběť podobat pouťovému braku, jenž se těžko snáší s obecnými úvahami typu „Můj Bůh už dávno umřel“. A když uslyší povzdech „Tolik utrpení“, divák se v duchu přidá – No právě, trauma na trauma, změna v nedohlednu. (11.04.2020)

Kdyby to trvalo ještě o čtvrt hodiny déle, tak se tam snad všichni povraždí. Té depresivity, beznaděje a patologie je nakonec tolik, že se to obrací proti tomu, co tvůrci chtějí sdělit. Závěrečných deset minut mě už opravdu dorazilo. Z celého filmu si budu pamatovat vynikající kameru a suverénního Kňažka. (10.04.2017)