Zádušní oběť

Spojení Svoboda - Körner bývalo zárukou kvality. Snad že jsem pod vlivem několika recenzí příliš neočekával, byl jsem spokojen. Poetická detektivka z temného období stojí na skvělé kameře, Kocábově hudbě a tajemné atmosféře. Film má blíže k nové vlně 60.let - dává symboly, náznaky, obrazy. Dnešní divák, zvyklý převážně na polopatické jednoduché snímky musí být zákonitě zaskočen. Není to žádný intelektuální art, jen snímek, co vyžaduje od diváka spolupráci. Vladimír Smutný vytváří barokní šerosvitné obrazy, nejčastěji jsem viděl plátna Mistra Rembrandta. Život, smrt, přežívání. Tma, šero, plamen lampy. A krev. Mikve, očistná lázeň, se stává místem násilné smrti. Pomsta. Krev si žádá krev. Film je drsnější (jak už Svobodovy snímky bývají), ale že by v něm bylo více vražd a násilí než v GOT, jak tvrdí M.Spáčilová, tak to není. Jednoduchý příběh mi tentokrát nevadil, podnětů k přemýšlení bylo více než dost. Snad jen dokumentární záběry novodobých zvěrstev v závěru bych klidně vypustil...vnímavý divák se bez nich obejde (byť autorům v tomto rozumím). Pro mne nijak zvlášť sympatický Kňažko tentokrát boduje - český (slovenský) Maigret jako vyšitý! (10.04.2017)

Je to takový plakátový sestřih válečných hrůz dějin. Noirově laděné retro se sklony k okázalé manýře od zvířecích vojáků po náboženské rituály. Zádušní oběť se podobá klasickému dramatu o třech dějstvích. Začíná jako variace na Zločin v Polné, neboť i tady podobně jako za hilsneriády se hledá obětní beránek v židovské komunitě, vesměs už zdecimované útěky před pogromy. Pak pokračuje nejsilnější částí ve stylu maigretovské detektivky, jíž Milan Kňažko prochází takřka bez hnutí brvy, jediný střízlivě věcný proti vůkolní hysterii, která se bohužel dotkne i některých hereckých projevů. A vrcholí dost uměle inscenovanou osudovostí. Celá důsledná stylizace mává vlajkou současného diktátu temnoty. Svíce, petrolejky, lijáky, stíny, tmavá zákoutí, hrubí neurvalci proti bezbranným ženám, Schubertovy melodie znějící v zapadlé krčmě nebo na hřbitově, mrtvola v kostele, záchvaty, morfium; zkrátka se buduje mozaika strachu a zmaru. Nicméně ve výsledném účinku šíří podmanivou náladu i znepokojivé tajemství, přestože zkušení konzumenti detektivek uhádnou pachatele i jeho motivaci dost brzy.Filmu by pomohl výraznější dramaturgický zásah. Jak se totiž zjevuje záhadný vousatý ctitel či kněžka tajného spolku, začne se Zádušní oběť podobat pouťovému braku, jenž se těžko snáší s obecnými úvahami typu „Můj Bůh už dávno umřel“. A když uslyší povzdech „Tolik utrpení“, divák se v duchu přidá – No právě, trauma na trauma, změna v nedohlednu. (11.04.2020)

"Můj Bůh už dávno zemřel," říká policejní komisař Mondl v podání Milana Kňažka. A nejde zdaleka o jediný z myšlenkově silných výroků, kterými scénář tohoto filmu vybavil Vladimír Körner. Ze začátku to vypadá, že jsme svědky jakési variace na téma hilsneriády. Na jedné straně je zde válečný hrdinova, kterého někde podřeže jak ovci na porážce. Na druhé straně je zde příslušník místní židovské komunity, který je obviněn ze spáchání rituální vraždy. Jak ale postupem času počet mrtvých narůstá, ukazuje se, že půjde o trošku něco jiného. Od jistého okamžiku už komisař (a asi i divák) tuší, kdo je pachatelem těchto zločinů. Nakonec to ale celé dopadne poněkud jinak. A tohle vyústění příběhu rozhodně není vůbec špatné, byť z něj člověku rozhodně není moc příjemně po těle. Co bych si ale odpustil, byl úplná závěr filmu, kdy se jeho autoři snaží o jakýsi širší přesah kriminálního příběhu. Války tu byly, jsou a žel asi i budou. Přinášejí utrpení milionům nevinných lidí po celém světě. Protiválečné vyznění celého příběhu mi ovšem v tomto případě přišlo poněkud násilné a vlastně i nadbytečné. Jakoby se autoři snímku styděli za to, že tvořili "jen" dobrou dobovou kriminálku. (09.04.2017)

Příběh filmu je zajímavý, herci mohli hrát trochu lépe, ale celkem to ušlo, akorát ta atmosféra. V průběhu sledování jsem cítil jemné náznaky pokusů o její navození a místy jsem dostával pocit, že tu vidím možnou Českou obdobu Hercula Poirota, či Sherlocka Holmese, ale bohužel se nestalo, z atmosféry starých detektivních filmů mě neustále vytrhávala kamera z ruky, která se k tomuto tématu prostě nehodí, také jak se tu již někdo zmínil mi vybraný soundtrack ke konci trhal uši a celý konec příběhu mi přišel zbrklý. (03.01.2018)

Mluví ze mě sice i zaujatost člověka, který byl dvakrát přítomný na natáčení, a tak ho o to víc fascinuje výsledný dojem scén, které se natáčely, ale upřímně, výsledek je lepší, než jsem vůbec čekala. Líbí se mi, že tohle není jen zbytečný film z meziválečného období, ale že má nějakou vizi a sděluje určitou myšlenku. Nenávist plodí jen nenávist, ze zlých činů se rodí jen další zlé činy... kdy tomu všemu bude konec?? Zpracování sice mohlo být lepší, ale na to, že se jedná pouze o televizní film, tak působí přece jenom kvalitněji než mnohé jiné české filmy, které jdou do kin. Panu Svobodovi každopádně moc fandím, je to milý pán a má podle mě jasnou režisérskou vizi. Filmu rozhodně nechybí potřebná atmosféra, a tak dokáže zaujmout. Plus sama za sebe musím poznamenat, že bylo fajn se konečně v nějakém filmu vidět, přestože pouze jako komparzista. ~(3,3★)~ (16.07.2017)