Hluboký spánek

Možná je to otřepané, ale Humphrey Bogart je nejlepší Phil Marlow, co kdy žil. Přesnější by podle mě bylo, že Bogart dělá Marlowa. Ten pro mě sám o sobě je muž bez tváře, napsaný na papíře, kterého si lidé jen domýšlí. Bogart představuje jednu z možností a podle mě odpovídá přesně myšlence soukromého očka v Americe 20-30 let minulého století. Lauren Bacall je fajn, i když její hlas v originále je trochu moc mužský. Sama o sobě není tou ikonickou krasavicí, ale ženou s povahovými rysy potvory, která čeká koho bude moci využít. Celý film se šikovně odehrává na malém prostoru několika apartmá, místností a exteriéry jsou tu jen zřídka. Big sleep možná není nejzásadnější a nejdokonalejší film-noir, který kdy vznikl, ale využívá všech jeho tajných zbraní, pro potěchu diváckého srdce... (03.02.2007)

Ještě před tím, než jsem viděl jakýkoliv film-noir, a znal jsem jména Chandler a Marlowe jen z doslechu, měl jsem určitou představu o tom, jak tento žánr asi vypadá v praxi. Shlédnutím Hlubokého spánku se mé představy potvrdily. Bogart v klobouku a baloňáku, ostře řezané obočí Bacallové lemující její hypnotizující pohled – to jsou věci, které v dnešní době symbolizují to, co si představujeme pod slovem film-noir. Oproti jiné „bogartovce“, Maltézskému sokolu, má Hluboký spánek trochu méně komplikovaný děj (přinejmenším je jasné, na které straně stojí hlavní hrdina:-) ), přesto jsem ale chvílemi tápal. Tyhle filmy ze 40. let mají ohromnou sílu člověka chytnout a podržet si ho až do konce. Jste okouzleni krásnými, skvěle hrajícími lidmi, rafinovaně vtaženi do děje složitými vztahy mezi postavami, překvapováni nečekanými zvraty. Osobně mám radši „sokola“, u takto kvalitních filmů je ale srovnání téměř nemožné. (09.06.2006)

„My, my, my! Such a lot of guns around town and so few brains!“ Suché hlášky chrlící čmuchal si neustále rozšiřuje kolekci střelných zbraní, každá sukně na něm může oči nechat (nejen proto, že on na ně chytře útočí přes jejich uši) a jen tak mimochodem rozplete několik detektivních případů v jednom.. Hluboký spánek (jinými slovy Smrt) možná trochu trpí na komplikovanost a nejasnosti v ději (koneckonců ani sám Chandler v tom neměl jasno), ale to jsou mouchy, které spolehlivě zlikviduje v cigaretovém dýmu zahalená plácačka Humphrey Bogart. Jediný pravý Marlowe - sice subtilní postavy, ale o to robustnějšího charismatu.. Není pochyb, že dostihové metafory s Lauren Bacall a vůbec jejich vzájemné jiskření na plátně, pak byly pro publikum, lačnící po "opravdové romanci" hollywoodských celebrit, dokonalým lákadlem.. (07.07.2012)

Rád som využil šancu pozrieť si po rokoch ako sa Howard Hawks s Humprey Bogartom a jeho girls popasovali s jednou knihou Raymonda Chandlera. A som spokojný, ako pred rokmi. Nechovám pobožnú úctu k Bogartovej charizme, nepokúšal som sa ani tentokrát vyznať sa v tom, kto je kto a aké sú vzťahy medzi nimi , ale dobre sa mi na film pozeralo. A to je hlavné. Výnimočne pridám dve poznámky k niekoľkým prečítaným komentárom. Tie úžasné hlášky nie sú Bogartove, ale Chandlerove. A sebaisté prehlásenia, že Bogart je najlepší Marlowe všetkých čias píšu asi iba tí, ktorí nevideli seriál Detektiv Marlowe s Powersom Boothom z roku 1984. (21.01.2017)

Detektivku, opepřenou romantikou bez laciného sentimentu, táhnou především vypilované dialogy, které se už v Hollywoodu příliš nenosí. Dnes totiž vládnou omalovánky na modrém pozadí a herci si obvykle vystačí se základy pantomimy. Jiskření mezi Marlowem a paní Rutledgeovou získává až neuvěřitelně erotický náboj, který eskaluje dvojsmyslným rozhovorem o dostizích. Tam, kde dnes režiséři hojně využívají houpající se plastikové balónky s bambulkami, si Hawks vystačí s koňmi. Zajímavé. Ale nejen tahle epizoda mne vede k nejvyššímu hodnocení, zápletka zahalená v temném noirovém hávu má prostě a jednoduše ten správný říz a chutnala jako dobře vychlazený ležák. A já měl žízeň. (25.11.2016)