Pohádky pro Emu

Zvláštní příběh ... po všech stránkách. Vcelku uspokojivě funguje po stránce ryze emocionální, leč poněkud neuspokojivě klopýtá po stránce ryze praktické: 1) Smrt je z mého pohledu odmávnuta dosti neomaleně. Vyprávění především zcela ignoruje poslední věci člověka, ke kterým neodmyslitelně patří i pohřeb, takže se elegantně, leč zároveň trochu alibisticky vyhýbá zcela zásadní otázce, zda či v jaké míře by mělo být osiřelé osmileté dítě do takových neveselých, leč VELICE osobních záležitostí zapojeno ... a to i z ohledem na možné budoucí výčitky směřované k těm, kdož jeho definitivnímu rozloučení s matkou zabránili; 2) Malé morče zvané Eda se s neokázalou profesionalitou zhostilo poněkud rozporuplné úlohy, jejíž podstatě dost dobře nerozumím - pro obveselení publika je příliš morbidní a jako vyobrazení vztahu holčičky ke zvířátku je v odvysílané podobě nepoužitelná ... funguje spíš jako nadbytečná a víceméně nefunkční vsuvka. Zdá se, že Eda nepotřebuje jíst ani pít - a čistě mezi námi ... jako dítě jsem postupně vlastnila několik morčat a neumím si představit, že bych NEPOZNALA, kdyby mi kterékoli z nich někdo vyměnil; 3) Ema se projevuje jako maličko přemoudřelá holčička, která - ač evidentně pochází ze zcela běžných majetkových poměrů, patrně nevlastní žádný mobilní telefon a zcela ignoruje internet a vůbec jakékoli počítačové aplikace neodmyslitelně spjaté s druhou dekádou jedenadvacátého století; 4) Přebývání za zdmi hotelu je přece jenom maličko sterilní ... jen tak pro pořádek by mě kupříkladu zajímalo, kam si otec a dcera dávali prát oblečení; ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- 5) Závěr není až tak úplně happy, jak by se vám mohlo na první pohled zdát. Od určení otcovství ke svěření dítěte do péče vede v našich poměrech předlouhá a obtížně schůdná byrokratická cesta ... pravda - existuje i cosi jako předběžné opatření; 6) Život je jen náhoda ... jen tak na okraj - co by bylo s Emou, kdyby se prokázalo, že NENÍ vlastním dítětem v zámoří nalezeného otce ? (29.11.2017)

Naprostý vrchol české filmové tvorby. Kouzelný příběh jedné trojice, který dokáže vykouzlit úsměv na rtech nebo naopak snadno dojmout k slzám. Lecco sice šustí papírem, některé dialogy vypadají napůl strojeně scénáristicky, napůl improvizovaně, samotná dějová kostra s několika komickými rozhodnutími působí poměrně zvláště, ale co naplat když je to tak skvěle natočené a zkrátka to od začátku až do konce šlape jako švýcarské hodinky a nenudí ani minutu. Ten moment, kdy Ondřej Vetchý poprvé uvidí Emu je nezapomenutelný! A spolu s Aňou Geislerovou nejlepší herecký pár, co jsem za dlouhou dobu viděl...10/10!...[29.11.2016_Cinema City_Plzeň Plaza] (29.11.2016)

Medzi súčasnými českými filmami by som ohodnotil "Pohádky Pro Emu" ako absolútne zlato. Škoda, že som ho nemal možnosť vidieť v kine, lebo svojou magickou atmosférou ma dostal už od začiatku. Postavy sú príjemné, príbeh je jednoducho a pritom tak dobre napísaný, dej je ľahko sledovateľný, má to veľa skvelých momentov. Ondřej Vetchý tu absolútne exceluje podľa mňa v jednej zo svojich najlepších rolí posledných rokov. Absolútne mu tu verím každý moment. Je super vidieť aj to, že úvod filmu je v Anglicku a hovorený po anglicky. Niečo, čo som v českom filme asi zatiaľ nevidel. Aňa Geislerová ma v tejto role presvedčila rovnako. Nebol som nikdy nejakým zarytým fanúšikom, no rozhodne môžem povedať, že v tejto role bola veľmi príjemná. A mladá Ema Švábenská... dávno som nevidel tak prirodzené dieťa vo filme ako ju. Sú skvelá trojka a dobre sa nich pozerá počas celého filmu. Okrem toho je film aj podľa mňa nádherne natočený. Je v ňom veľa pekných vianočných momentov, nepôsobí prefláknuto a nasilu snažiaci sa ukázať biele Vianoce ani nič podobné. Dokonca je podľa mňa aj absolútne perfektne ukončený. Žiadne scénky po čase alebo nejaké záverečné rozuzlenie. Všetko môže pokračovať akokoľvek. Ak by som mal mať nejaké problémy, tak by som vytýčil asi dva. Načo tu musíme mať zloducha v podobe Vilmy Cibulkovej? Je to nezaujímavé a vieme kam to bude smerovať. Scénky s ňou podľa mňa nefungujú. A možno je vo filme pár priehľadných momentov, kde vieme ako to celé bude pokračovať, ale nejako výrazne mi to nevadilo. Celý čas ma totiž brali postavy, príbeh a vzťah medzi našimi tromi hlavnými hrdinami. Film, ktorý skutočne doporučujem a škoda, že ho už nebudem mať šancu vidieť na veľkom plátne. Mal som mu svoje peniaze venovať. Zaslúžil by si ich. Hodnotenie: A (03.05.2017)

Proč měl někdo potřebu natočit Zelenou kartu po česku? Proč se Miller a baba sociálka potkali v parku? (když by bylo normální se potkat v kanceláři) Proč nevěděl jméno svého dítěte a že to je dcera, když před tím vyplnil tolik papírů? Proč by měl on motivaci tohle udělat? Proč by měla ona motivaci tohle udělat? Opravdu věří osmileté dítě na Ježíška? Proč by si měl pamatovat, co měla ona před rokem a půl na sobě? Kdyby aspoň Marie na konci spadla ze střechy, mohlo to mít trochu hepyénd. Měla jí hrát Jana Bernášková, a dalo by se na to aspoň koukat (ale to by zas nikdo neuvěřil, že taková ženská nemůže najít pořádnýho chlapa, zatímco u Aňi to není těžký). Pěkná kamera Prahy i Londýna a cameo Čtvrtni. Citové vydírání nevadí, ale hloupé oslí můstky z nevěrohodnosti. Ocenit dokážu jenom výstavbu toho paradoxu "bojuju se zbraněmi, které tolikrát obrátili proti mně" (kdo s čím zachází...). (05.03.2017)

Je to až dojemné, jak rozdílně funguje byrokracie ve filmu a v životě. Chtěla bych vidět OSPOD, který by svěřil dítě člověku, jehož označí nějaká umírající žena jako otce. Stejně tak je málo pravděpodobné, že by otec dostal své vlastní dítě pouze po předložení testu na otcovství. Rudolf Havlík se rád pouští do témat, která zavánějí průšvihem, ne vždy se mu podaří z nich vybruslit. Podezírám ho, že vsadil na oblíbenost u jisté skupiny diváků a docela mu to vychází. (16.11.2021)