Hon na pačlověky

Tak dalo by se říct, ze se jedna o Kvalitně podanou blbost. Samozřejmě v tom dobrém slova smyslu, a aby jste to pochopili musíte se na film podívat. Kazdopadne tam najdete všechno co je potřeba. Svižný dej, paradni kameru, vtipné scény a novozélandského Dundeeho. Zkrátka nic v podobném stylu tu dlouho nebylo. A ta příroda....ta Vás pohltí! (20.07.2018)

Kvůli Jojo Rabbit jsem se prostě musel vydat na stezku za zhlédnutím filmů od Taiky, protože mě svým jedinečným stylem začíná bavit čím dál tím více. A Hunt for Wilderpeople opět zahřál svou lidskostí u srdíčka. V jádru velice jednoduchý příběh bez nějaké inovativní zápletky, ale tím svým podáním si mě film získal. Sam Neill se dá rozhodně zařadit mezi ten největší tahák filmu, jeho suchý humor mě párkrát slušně rozesmál, a Julian Dennison už je pak tou pomyslnou třešničkou na dortu. Ta absurdnost, která z filmu číší na každém kroku, mě vůbec nevadila, ba naopak bych si teď ten film bez této obrovské nadsázky nedokázal vskutku ani představit. Jak jsem již zmiňoval, tak humorem je film protkán po celou dobu stopáže nazdory tomu, že opět přijde taktéž i vážnými chvilkami, z kterých vám do smíchu fakticky není.....A tím si mě Waititi zviklal na svou stranu, ta jeho schopnost bezchybně namixovat tyto dva žánry k sobě. Za mě dávám 79 % (12.02.2020)

Psanci už tuší. Život ta klidná bouře. Splynout s buší.. Na počest Waititiho „endemitního“ filmu s úžasným soundtrackem jsem si dovolil složit oslavné haiku, ale zároveň musím hravému tvůrci vytknout, že všechna ty kostky ztřeštěného humoru, popkulturních odkazů a absurdity moc nepasovaly do puzzle sociálního dramatu a jeho očekávaného emočního vyznění. Několikaměsíční putování sedláckého Gandalfa a stále objemného Hobita mohlo svádět k dojmu, že novozélandská buš je plná čistíren oděvů a McDonaldů. Beru to tak, že v zemi, kde úřednice sociálky jezdí v obrněném transportéru, je možné cokoliv.. (14.12.2017)

Co se stylizace týče, tak je to značně své. Můj problém je však právě s ní, jelikož jednotlivé styly (poetika dětského dobrodružství, vážnější nota a naprosto střelená) zde vzájemně vůbec neladí. Nevytváří jeden soudržný celek, ale chvíli se jede tak a za chvíli zase onak, čímž se bortí celý koncept a nefunguje kvůli tomu emocionální stránka, na které to do značné míry stojí a padá. Jakkoli se to tedy snaží o jakýsi mix "Malého Ramba optikou Wese Andersona", tak zůstalo čistě u snahy, která sice nenudí, příjemně se na ní kouká a rychle uběhne, ale stejně tak rychle (ne-li rychleji) se z hlavy také vykouří. (17.10.2016)

Tak tohle dobrodružné putování divokou novozélandskou buší jsem si neskutečně užila. Mělo to spád, dostatečné napětí a samozřejmě nechyběly ani emoce. Absolutně mi sedl styl humoru umocněný scénami plnými absurdit a nadsázky, jež notně přiživovaly všechny ty prapodivné postavičky, které se v ději objevily. Dokonce i Sam Neill mě nadchnul, přestože ho jinak moc nemusím. Ovšem roli nevrlého náhradního strýce ztvárnil fakt skvěle. (85%) (26.03.2023)