Petrolejové lampy

Herz změnil rovnováhu sil v příběhu (Štěpě ubral na rozhodnosti a bojovnosti), zdramatizoval jeho závěrečné vyznění a především obsadil do role "pavouka" Petra Čepka, čímž se z Petrolejových lamp stala defacto show jednoho muže. Neobyčejně silný psychologický film, ale románovou předlohu mám přeci jen radši, neboť je hlubší a propracovanější (ale tak už to u těch knižních předloh bývá, že :o)) (05.02.2004)

Čepek sa v tomto filme chechtá rovnako imbecilne ako keď u Lipského stvárnil Einsteina. Až ma napadlo, že to je azda jeho normálny prejav radosti a začal som si priať aby bol už iba vážny. Jeho a Janžurovej herecké výkony sú ale skvostné a na diváka doslova vrhnú náklad nadčasovej depresie a osudovej bezvýchodiskovosti. Tentokrát nuda nehrozila a bezkatarzný záver iba potvrdil Herzovu povesť tuzemského majstra "všednej" hrôzy. (9.1.2016) (09.01.2016)

knihu jsem nečetl, tento typ maloměšťáckých románů mě nebral ani v období, kdy jsem knihy ještě otevíral... přesto jsem dal téhle klasice šanci. první polovina mě bohužel naprosto míjela, nevěděl jsem, co si mám o tom myslet a bojoval jsem sám se sebou nevěnovat se raději nějaké bohulibější činnosti, než dál sledovat tlachání korzujících prapaniček... zaujala vlastně jen tradičně skvělá janžurová... pak ale přišel čepkův part, jehož přednes by mu záviděl leckterý herecký virtuoz. tedy prakticky jenom díky skvělé ústřední dvojici uzavírám na 70%. (10.02.2009)

Dvojhlasý žalozpěv o zmařených nadějích. Svatba Štěpy a Pavla půlí film na romantickou a naturalistickou část. Ta první, plná hýřivých barev, smíchu a nadějných vyhlídek mi připomíná příběhy Jane Austenové. Romantické komedie mravů, kde jsou vytoužené vdavky prostředkem k duchaplnému rozkrývání dvojí morálky, veřejné a soukromé, i cílem směřování děje. Štěpa by si o tom jistě měla co říct s Elizabeth Bennetovou nebo Eleanor Dashwoodovou. I ona je třídně kategorizovanou společností pozorována skrz prsty jako cizorodý element, který narušuje zasedací pořádek. Jane Austenová asi věděla co dělá, když dovedla třeba Elizabeth a pana Darcyho před oltář a do jejich společného života už nenahlížela. Pravděpodobně by jen nerada připouštěla možnost, že je Darcy v soukromí vulgární syfilitik. Tím se dostávám ke druhé části, která zvolnila tempo událostí a dala Petru Čepkovi a Ivě Janžurové konečně možnost psychologické drobnokresby, na kterou v uspěchané a proto odtažité první půlce nebyl potřebný prostor. Pokud vím, adaptace Havlíčkova románu (který jsem nečetl) si totiž z předlohy bere jen několik posledních kapitol. Ano, jedno ze zlatých pravidel dramaturgie velí "začněte vyprávět co nejblíž konci". Jenže pozvolná kauzalita událostí, které vedly k bezútěšným následkům, je tady zhuštěna na úkor jejich věrohodnosti. Některé vedlejší postavy (třeba služka na statku nebo Štěpina matka v jinak výborném podání Marie Rosůlkové) bez zjevného zdůvodnění mění své chování z jednoho extrému ke druhému, jiným (například skupině Štěpiných přátel z ochotnického kroužku) byl odepřen nárok na individuální charakterizaci. Tyto drobné vady na kráse a trhliny ve struktuře scénáře dělí Petrolejové lampy od mého plného hodnocení. Jinak je doporučuji jako jedno z nejlepších českých melodramat. 80% (22.05.2010)

Dle mého názoru se jedná o jeden z nejlepších českých filmů 70.-80 let. Režisér Juraj HERZ zde mistrně převedl literární dílo Jaroslava Havlíčka na stříbrné plátno. Ano, tento film si zaslouží obdiv už jenom proto, že zde sledujete herecký koncert našeho největšího charismatického herce, jakým byl Petr ČEPEK. Zde mu výborně sekunduje Iva JANŽUROVÁ, která touto roli dokázala, že umí i psychologické role zahrat výborně. Inu, dva velikáni na českém filmovém plátně. Paráda !! (21.11.2008)