Druhá strana naděje

Nemám srdce to Akimu pokaziť a dať mu prvýkrát "iba" tri hviezdy. A ak by som ich už niekedy udelil, aj tak by som mal dilemu. Vyjadruje sa k výsostne aktuálnej téme, ale o niečo lepšie ju myslím zvládol v Le Havre. Druhá vec je, že neprispôsobuje svoj štýl téme, ale tému svojmu rukopisu. Tak sme svedkami pomerne absurdných situácií, kedy sledujeme drastické zábery bombardovania Allepa, ale krátko predtým a krátko potom vidíme klasické režisérove sucho-humorné scény. A ono aj to sledovanie záberov zo Sýrie s prestrihávaním na hrdinov pohľad a v porovnaní s rozhodnutím súdu pôsobí ako suchý humor. A aj Sherwan Haji svoju postavu prispôsobuje podľa Akiho pokynov náture Fínov. Nakoniec to ale celé opäť pôsobí celkom celistvým dojmom a vážne nemám dôvod usvedčovať Kaurismäkiho z nejakého podliezania festivalovým porotám kvôli zvolenej téme, to vážne nemá zapotreby. Každý má právo vyjadriť svoj vlastný názor, minimálne skrz umenie. (13.10.2018)

Nejnovější Kaurismaki opět nezklamal. Na aktuální téma, které v poslední době rezonuje společností i filmovými ateliéry, natočil (stejně jako v Le Havre) svým osobitým a nezaměnitelným způsobem velice působivý snímek. Zajímavé herecké výkony a dialogy, působivá hudba a to, co osciluje mezi dramatem a tragikomedií, znázornil svým nezaměnitelným způsobem, tak, že divák, který už zná jeho režisérský rukopis, se ani na chvilku nenudí. Přiznám se, že Le Havre se mi líbilo ještě o trošku více, ale může to být také tím, že jsem ho viděl opakovaně a třeba po dalším shlédnutí tohoto snímku své srovnání přehodnotím. S přimhouřením oka lze jako tématicky podobný brát i "Terminál" s Tomem Hanksem, kde obdobný popis osudů lidí v nesnázích je zase zobrazen po spielbergovsku. (13.10.2018)

Evropské, uprchlické, vtipné, suché, báječné, nové. Jako rodilý domorodec se musím přiznat, že tento film byl prvním, který jsem viděla na KVIFF. A hned trefa do černého. Dvě dějové linie, které se prolínají, s trochu tragickým příběhem syrského uprchlíka (ne, nehnulo to se mnou) a příběhem postaršího pána, který chce změnit svůj život. Ty dialogy, gesta, pohledy, neherecké výkony. Dlouho se mi nestalo, abych v kině brečela smíchy. Aneb jak je příjemné sedět v kinosále s inteligentními lidmi. Taková finská Čtvrtá hvězda, pokerové finále a sushi, ve mě stále zanechává příjemný pocit. A ta hudba, jen si sednout do baru, pít drink a poslouchat. Doporučuji všem, kteří mají alespoň trochu chuť podívat se na evropský film a pobavit se. ..pro mě byl zážitek i to, že promítání uvedli dva herci z tohoto snímku.. (07.07.2017)

S tvorbou Aki Kaurismäkiho som sa po pravde doteraz ešte nestretol, ale veľmi ma zaujala. Príbehovo nám predostiera na prvý pohľad skutočne vážne existenčné problémy hlavných hrdinov, ktorí sa však svojim neľahkým životom prebíjajú s poriadnou dávkou nadhľadu a suchého humoru. Druhá strana nádeje ma zaujala, pobavila a i keď niektoré scény akosi príliš nedávali zmysel (napríklad záverečných niekoľko minút), z kinosály som odchádzal v naozaj dobrej nálade. (16.09.2017)

Kaurismäaki vie zaujať principiálny postoj aj k súčasným témam. Jeho rukopis sa ani za tie dlhé roky v podstate nezmenil. Prakticky využíva suchý humor a statickú kompozíciu, v ktorej vynikne absurdnosť a tragika a zároveň zľahčuje veci, aby pointa vyhrotených situácií mala bohatšiu interpretačnú úroveň. Neviem ale, dáko som pociťoval, že ho limituje vlastná vynaliezavosť a originalita na nejakom bližšie neurčenom podklade ľudskej dôstojnosti, ktorú tam implementoval. Akoby na hlavnú postavu kládol dôraz, ktorý mu potom unikal v zvolenom tempe rozprávania, hoci práve to v priebehu rokov veľmi nezmenil. Ťažko sa mi k tomu vyjadruje. (13.10.2018)