poster

Druhá strana naděje

  • Finsko

    Toivon tuolla puolen

  • Finsko

    Pakolainen

  • Německo

    Die andere Seite der Hoffnung

  • Slovensko

    Druhá strana nádeje

  • Kanada

    The Other Side of Hope

  • Nizozemsko

    The Other Side of Hope

  • Velká Británie

    The Other Side of Hope

Drama / Komedie

Finsko / Německo, 2017, 98 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Aljak
    ***

    Musím uznať, že námet o sýrskom utečencovi hľadajúcom azyl vo Fínsku sa mi celkom pozdával. Akurát to podanie ma akosi neuchvátilo. Na jednu stranu sa mi páčila tá občasná satira a suchý severský humor, no ten chlad, ktorý z toho vyžaroval mi prišiel viac na škodu ako na úžitok. Ja mám radšej temperamentejšie prevedenie deju s vypätejšími emóciami postáv. Teda aspoň pri filmoch s takým sociálne výrazným námetom, aký bol aj v Toivon tuolla puolen. Ale inak to bolo celkom zaujímavé, aj keď niektoré situácie boli prinajmenšom neuveriteľné a nereálne.(25.11.2017)

  • radektejkal
    ***

    Aki Kaurismäki stárne a jeho herci s ním. Entuziasmus a spontaneita jsou projevem mládí, a u něho to není jiné. Jeho poslední příběhy (řekl bych, že se dá mluvit a třech fázích a tato je poslední) jsou zajímavé, dobře natočené, ale chybí v nich cosi, co tam možná dříve bylo. Mám pocit, že by každý dobrý režisér natočit na podobné téma podobný film - což se o filmech jako Drž si šátek, Tatjano, Bohémský život nebo Calamari Union rozhodně říct nedá. Pozn. 1: Když se ve filmu poprvé objevil Sherwan Haji (jako Khaled), spatřil jsem archaického syrského bojovníka na lovu lvů (samozřejmě s vlnitými vousy). Pozn. 2: Relativně dlouhé sekvence filmu byly naplněny hudbou (mimochodem skvělou, jak se ostatně dá od AK čekat), a i když film hodně oživuje, přesto to není "hudba filmová", ale spíš laciný benefit.(17.10.2018)

  • poz3n
    ****

    Většina režisérských velikánů, kteří byli na vrcholu dejme tomu v 90. letech, mají v dnešní době problém udržet svůj vlastní unikátní rukopis, ať už se jedná o specifickou filmovou řeč, anebo (a to především) o vizuální estetiku. Problémem může být jejich vlastní umělecký vývoj, já vidím jako důležitý bod a zásadní problém v přechodu do digitálního prostředí. Ať už je vývoj techniky jakýkoliv, a i když třeba ještě dneska točíte na surovinu, málokdy má pak daný snímek ten pravý filmový look a feeling, ten pravý rukopis minulých dekád, kdy filmy byly mnohem filmovější, než jsou dnes. Celým tím okázalým shrnutím se dostávám k tomu, jak moc jsem byl nadšen, když jsem zjistil, že i v roce 2017 dokáže Kaurismäki natočit film, který je (v tom nejlepším smyslu slova) prostě dalším v řadě, a který v sobě nese všechny ty specifické prvky rukopisu, jež ho zdobí od samotného počátku. Policie sice má na stole notebooky, ale stejně pořád píše na stroji a má starý dobrý ciferníkový telefon a vám přijde, že takhle to prostě má být. Stále se v Kaurismäkiho filmu skoro nemluví, stále je vše dokonale mile prkenné, stále tam jsou ty natolik specifické polodetaily na obličeje postav stojící ve zcela specifickém druhu nasvícení. Kaurismäki má občas tendenci vyskočit z té zdánlivé emoční plochosti a začne posouvat svůj absurdní humor do trochu šílenější roviny. Já dávám přednost těm jeho filmům, kdy se tomu v podstatě zcela vyhýbá a celý děj tak proběhne v té suchohumorné rovině. Proto i u Druhé strany naděje bych měl k několika místům určité výhrady, nemění to ale nic na tom, že jsem si to celé opravdu užíval s pocitem neskutečně příjemného staromilství. 7/10(6.9.2017)

  • Filmmaniak
    ****

    Dva propletené příběhy, tak od sebe navzájem odlišné, že to ani nevypadá, že by bylo možné je propojit. Posuďte sami - na jedné straně vážné drama o syrském uprchlíkovi, co se snaží získat ve Finsku azyl a hledá svou sestru, která se mu ztratila kdesi u maďarských hranic, a na straně druhé až groteskně absurdní komedie o stárnoucím podnikateli, co odejde od své ženy, rozprodá obchod s košilemi a koupí restauraci čtvrté cenové s odpovídajícím personálem. Akimu Kaurismäkimu se přesto povedlo v poslední třetině filmu oba děje velice přirozeně spojit do úsměvného a uvědomělého komediálně-dramatického mixu, v němž najdete i vyjádření k uprchlické krizi, i suché vtipy trhající bránici. Pár drobností je sice už navíc (třeba postavy tří stereotypních skinheadů), ale to jsou vážně jen detaily.(2.7.2017)

  • Pevek2
    *****

    Evangelium podle Akiho vol. 2. Prvni dil rikal, ze kdyz se k sobe lide budou chovat s uctou a jako lide, muze byt na svete dobre. Druhy to rika znovu, jen se mu tam vkradaji nackove vic nez jsme u finskeho genia zvykli. Posledni replika vudce mistni "domobrany" je naprosto charakteristicka a ostra. Pro brblaly - Kaurismaki nikdy netocil realisticke filmy, ale vetsinou jakousi socialni utopii. Nejlepsi reseni byvaji casto ta nejjednodussi rikaval uz ve stredoveku Vilem z Ockhamu.(19.9.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace