Režie:
Aki KaurismäkiScénář:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrají:
Sherwan Haji, Sakari Kuosmanen, Tommi Korpela, Janne Hyytiäinen, Ilkka Koivula, Kaija Pakarinen, Nuppu Koivu, Tuomari Nurmio, Ville Virtanen, Sulevi Peltola (více)Obsahy(1)
Stárnoucí podomní obchodník s košilemi Wikström dělá velké rozhodnutí: opustit svoji ženu alkoholičku i uvadající živnost. Po epizodní kariéře pokerového hráče zakoupí nevýdělečnou restauraci na zapomenutém helsinském dvorku. Brzy se ukáže, že nepřístupná slupka málomluvného hrdiny skrývá veliké srdce – to když Wikström nabídne práci o poznání mladšímu muži, který se dílem osudu nachází ve zdánlivě bezvýchodné situaci. Jak bývá u filmů Akiho Kaurismäkiho zvykem, lidskost, přátelství a smysl pro humor probleskují ponurostí a dodávají této hořkosladké komedii příchuť optimismu. (Aerofilms)
(více)Recenze (114)
Takový finský Woody Allen s naprosto absurdním severských humorem, který balancuje na tenké hranici trapnosti a občas ji mírně překoná, ale to se dá filmu odpustit. ()
trochu sociální drama, o něco víc komedie, ten otevřený konec nedává moc smysl. až budu ve Finsku, zajdu si ke Zlatému půllitru na sushi. ()
Jeden z nejkrásnějších Kaurismakiho filmů. Vtipný, dojemný, zábavný. Zvlášť vhodný pro českou xenofobní společnost. ()
Tak mraky po 21 letech zase přitáhly :) Musím přiznat že první půlhodinu jsem se dost nudil. A to především kvůli téměř chybějícím dialogům, které bývají v ostatních finských dramatech/komediích (Bohémský život, Pahaa Maa, Vuosaari) dotažené téměř ad absurdum. Filmu by slušela stopáž o hodinu či klidně dvě delší - přišlo mi že spousta věcí se na plátně udála příliš rychle než aby si k daným situacím/postavám stihl divák vytvořit nějaký hlubší vztah. Ale je zde přítomen suchý finský humor a je to typický Aki (čert vem že už natočil i lepší snímky). Velmi silný 4... ()
Veľmi dobre humorne stvárnený film. ()
Finskej Jacques Tati. Víc než děj mně bavily obrazy, stíny, barvy, hudba....:-) ()
Výborná tragikomedie. Velice jsme se v kině zasmáli. ()
No, Akiho poznám hlavne vďaka starým kúskom, preto som bol nadšený z porovnania kam sme sa to posunuli. A takmer by sa dalo povedať, že nikde. Štýl sedí - strohé dialógy, suchý humor, oddialenosť ako kamery tak postáv, nič nehovoriaci začiatok zameraný na priblíženie prostredia... Ale keď mňa tá strašná odcudzenosť neuveriteľne nebaví. Aki je fakt trieda ale tá hlúpa učebnicová strohosť scén je príšerná. Strašne mi chýba civilnosť a prirodzenosť v Akiho štýle, chýba mi improvizácia, lebo to, čo skomolí Aki, by mohol kde-kdo aspoň čo sa dialógov týka a potom to prevedenie je mi neskutočne nesympatické lebo je proste umelé. V tom vidím najväčší rozdiel medzi ním a Jimom J. Jimov posledný Death dont die je úplne mimo medzí aj na Jimov štýl dokonca a tam som sa nemohol dosmiať, keďže jeho šperky poznám podrobne. Aki je proti nemu v mojom vnímaní o triedu nižšie, nedokáže pracovať s postavami, v zmysle ich vlastného vývinu, sú tu niečo sa stane, nejak reagujú, stane sa niečo iné opäť reagujú ale nijak to ich bytostný základ neovplyvní. To isté je badať aj na jeho adaptáciach od Dostojevského, jedine, kam sa Aki posunul, je ústredná tematika(moderná reakcia na utečencov) preto jeho najlepším filmom pre mňa ostáva Ariel. Bez prefajčenej Kati :) ()
První film od Kaurismaki, kde jsem měl pocit, že obsah předběhl formu. Téma samozřejmě důležité a vážné, ale zpracování na Kaurismakiho poměry dost odfláknuté. Trochu jsem měl pocit, že si Kaurismaki byl vědom toho, že příběh uprchlíka ze Syrie není tak dobře napsán, tak to musel proložit krizí středního (staršího - nevím) věku další postavy. Prolínaní příběhů a jejich závěrečné prolnutí nebylo ale zcela dobré. ()
Reklama