I dva jsou rodina

Krásný lidský příběh o smyslu života jako takového, ve kterém chválím zejména sympatický námět, scénář, který dokáže vyvolat jak smích (některé repliky opravdu stojí za to), tak slzy a výborný herecký výkon hlavního představitele. Vzhledem k tomu, že nechci spoilerovat, nechci se vyjadřovat k ději jako takovému a spokojím se s konstatováním, že se jedná o citlivě natočený příběh o člověku, který se ve správném okamžiku zachoval správně a tím dospěl, po kterém s kina budete odcházet spokojeni :-) Doporučuji a děkuji za čsfd projekci :-) (13.02.2017)

Už podruhé ve dvou dnech jsem musel vypnout toho cynického parchanta v sobě, abych si mohl užít sympaticky rozbolavělý film. Kdybych se těšil na skvělou komedii, byl bych zklamaný, ale jako drama funguje snímek skvěle. Ani nevím proč, ale Omar Sy mě baví, ať už hraje nečekaného taťku, pečovatele, kuchaře nebo gangstera, tentokrát ho výborně doplnila Clémence Poésy a úspěch se dostavil. Možná se mi film líbil i proto, že jsem čekal spíše nějakou pitomůstku s úžasně šťastným koncem a místo toho přišel dramatický příběh, který mě bavil a dvě hodiny uběhly strašně rychle. Doufám, že takových záležitostí nehodlají Francouzi točit víc, nerad bych měnil svůj záporný vztah k jejich kinematografii. (27.08.2017)

Hezký příběh ze života. Nikdy nevíte co se může stát a život občas dokáže být i takto drsný. Ovšem z drsné situace se může stát vaše životní štěstí. Vztah Samuela a Glorie je hezký, je fajn sledovat jak Sam svoji dceru vychovává. Trošku nudnější mi pak přišla pasáž na závěr, kdy se začali přetahovat s Kristin o to, komu bude svěřena do péče. Jinak Omar Sy opět vynikající výkon. (12.08.2018)

Vůbec jsem nevěděl, že se jedná o remake mexického filmu Bez návodu, což je snímek, který mi teda zrovna nějak extra vydařený nepřijde. No a tohle je obzvlášť zbytečný remake. Opět jsem se teda usvědčil, jak špatně napsaný je scénář. Primitivní, předvídatelný, plný klišé. Máte pocit, jak kdybyste všechno stokrát viděli jinde. Jako komedie to není vtipné a jako drama je to kýčovité, dost často to i nudí. Pokud nemáte vyloženě chuť na typickou špatnou dramedii (možná spoiler) alá "otec volnomyšlenkář, musí vychovávat dítě, ze začátku to má těžký, pak přijde sblížení, dělá všechno pro dobro děcka, vážná nemoc, myšlenka na závěr", pak určitě nebrat. Nedivím se, že se spousta lidí upřímně dojme a bude se jí to líbit, ale že to má zde přes 80 %, to už mi moc jasný není. (18.05.2017)

Francouzský film s Omarem Sy v hlavní roli vystupující jako komedie se sociálním podtextem? Tak to si nenechte ujít. Tento vysoký charismatický dlouhán se opět připojil k projektu pojednávající o sociální problematice, tentokráte jde o rodičovství a opět mu to vychází. I přes poměrně depresivní téma v podobě odloučení dítěte od matky, střídavé péče a podobným záležitostem týkajících se daného tématu, se nekonají žádné emocionální výlevy či násilné slzopudné momenty. Práce s emocionální stránkou je vedena střídmou cestou a depresivnější části jsou protkány spoustou komedie, jako tomu bylo již u Nedotknutelných či v Sambě. Mladá slečna, dcera hlavní postavy, jejíž úsměv sám o sobě přidává do filmu emoce, působí neuvěřitelně přirozeně a mile, jen škoda té neomalené angličtiny narušující libozvučnou francouzštinu. Ale je to právě synergie mezi otcem a dcerou, co tvoří podstatnou části snímku, přičemž funguje naprosto příkladně a má jak dostatek fantazie, tak i zvratů včetně silných momentů, jejichž šperkem je hlavně závěr. Ten představuje nádherný pohled na život a svým způsobem ustavuje celý film, který není o přetahování se mezi rodiči, ale o radosti ze života jako takového a sdílení vlastního štěstí. I dva jsou rodina je snímkem, který si rozhodně zaslouží pozornost a jen potvrzuje francouzskou dominanci na poli dramedií. [80%] | Kino (25.03.2017)