matka!

Večer po shlédnutí jsem nebyl schopen udělit filmu hodnocení, protože jsem byl vážně bezradný. Nechal jsem si to projít hlavou přes noc a nakonec jsem se rozhodl pro plnou palbu, protože Aronofskyho nejnovější počin na mě zapůsobil tak moc (ač ne vždy úplně tak, že by se mi začaly vyplavovat endorfiny), že si to rozhodně zaslouží. Každopádně to nic nemění na tom, že se Matka! rozhodně zařazuje mezi ty nejvíc fu*ked-up filmy, co jsem kdy viděl. Ale natočit něco takhle smělého by rozhodně nemělo schytat takovou vlnu kritiky. Jak potom můžete chtít po tvůrcích, aby tvořili originálnosti? Herecké výkony bych taky rozhodně pochválil, J Law to neskutečně táhla, jak svým charismatem, tak svým vzhledem (jsem překvapen, že to říkám, ale je to tak! :D) No, rozhodně to není podívaná pro každého a taky rozhodně souhlasím s názorem, že se vám to buď bude neskutečně líbit nebo naopak budete zhnuseni. (29.12.2017)

Obdivuhodná MOTHER fucker sračka (29.01.2018)

Hodně zajímavý film, který buď příjmete ze všemi jeho otázkami a minimem odpověďmi, nebo Vás zcela mine a spíše pohorší či znechutí...Pro mě po dlouhé době velmi inspirativní film o aktuálním tématu- kdo / či co je nám matkou?, co vše to obnáší, když se jí staneme ? Kde jsem já a kde my? ...ale každý v něm asi najde něco jiného... (18.03.2018)

Aronofsky by si s Trierem mohl podat ruku. Nebo nohu :P Podobenství biblických rozměrů... (22.08.2018)

Úplně nevím, jak ten film vzít. Zmatená hovadina? To by pod tím nesměl být podepsán právě Aronofsky. Pak tedy geniálně abstraktní dílo? Na to zase autor nezvládl formu a sdělení divákovi uvízlo někde v meziprostoru. Lawrence ke všemu velmi nesympatická a Bardem divný. Dojmy jsou opravdu hodně rozpačité. (03.02.2019)

Další jedinečný filmový zážitek. Chápu oba vyhraněné přístupy k filmu. S přibývajícím časem řve alegorie na všechny strany víc a víc, ale stejně je nemožné pochytit každou jemnou nuanci. Naštěstí se nabízí více možností, jak snímek vnímat, a není proto nutné jet podle návodu. Dusno, rozpad vztahu a postupné uzurpování prostoru pomáhají budovat komornost, ale nemají sílu na to být hlavní doménou. Co však nelze zpochybňovat, je režisérská vize, která se nerozpadá a dokazuje nemalou zručnost. matku! mělo vidět co nejvíc lidí, i když předem nezaručím, jak na ně bude působit. (02.09.2020)

Já vlastně ani pořádně nevím, jak tenhle film hodnotit. Jako celek rozhodně není na 5*, když ale vezmu v potaz, jak na mě cca poslední třetina zapůsobila, asi nemůžu jinak. Uvidíte tolik věci na ráz, velkej neutichajicí chaos a když to skončí, budete rozklepaní a nevzpomenete si jak se jmenujete. matka! je jako jedna velká noční můra. A nebo na vás takové sny nemají vliv a zasmějete se tomu. Mě Aronofsky totálně dostal. (26.10.2017)

Když si přečtete oficiální text k filmu a podíváte se na název, nebude vám to dávat vůbec smysl. A s tímhle pocitem jsem šel do kina, přičemž jsem tak nějak čekal, že to bude zajímavý. No, bylo, o tom se vůbec nedá pochybovat. Dokonce to bylo tak zajímavý = jiný = odlišný = místama až šílený, že téměř oči přechází. D. Aronofsky se rozhodl napsat a natočit film, kterej je plnej metafor, symboliky, náznaků a taky otázek, přičemž všechno tohle se sjednocuje v jednom jediným archetypu, a tím je právě matka. Nejdřív jsem měl nutkání napsat komentář o tom, jak bych to interpretoval já, co jsem v tom viděl a co jsem si z toho odnesl, ale neudělám to. Je tam toho tolik, že si každej odnese něco jinýho a svýho a žádná z těchto interpretací není ani špatná, ani dobrá. Ústřední dvojice je výborná, sedí jim to, mají osobitej charakter, přičemž si troufám říct, že pro J. Lawrence je to do této doby životní role (mnoho detailních záběrů na její obličej ukazuje, že umí vyjádřit různý emoce velice věrohodně a rozhodně nehraje prkenně). Taky tam pro mě bylo nemálo záhad a určitě nebudu sám, ale to je v pořádku. Má to vyvolat emoce, diskuzi a otázky na život, mateřství, slávu, pohled na svět a celkově lidstvo, což se filmu daří, takže jsem byl ve výsledku mile překvapen. (08.11.2017)

Podobenství je zde až příliš silné, zbytečně na úkor děje a kvality celého filmu. Být o krapet slabší, mohl by třeba film dávat smysl až do konce a být z toho daleko větší pecka. (08.12.2017)

Většinu své filmařské kariéry jako by Darren Aronofsky proplouval mezi díly skromnějšími, ale o to působivějšími, a filmy, v nichž dá volný průchod všem svým ambicím. Problém ale je, že většina těchto odvážnějších snímků spíše než aby působily promyšleně a uceleně, vrhají na diváka jednu okázalejší myšlenku za druhou, zatímco Aronofsky strhává všechny hranice své tvůrčí exhibici. Právě do této druhé skupiny bezpochyby patří i Matka. Ačkoliv je její pojetí komornější, i tak je u ní na první pohled patrná snaha odvyprávět příběh přehlcený různými tématy a symboly, který navíc diváka v ničem nešetří, ale po celou dobu spolu za podpory Aronofského režie razantně tlačí na pilu. Samozřejmě je zcela nemístné na Matku v tomto ohledu vznášet obvinění z absence realismu či uvěřitelnosti. Už od začátku je totiž patrné, že zde Aronofsky rozvíjí svého druhu alegorii či podobenství, takže není ani tak důležité to, co se v prvním plánu děje, ale spíše to, co je za tím významově skryto. Problém ovšem je, že i zde to Aronofsky nevkusně přehání - namísto šikovného vedení divákovy pozornosti nastupuje až trapná přepálenost, kdy od počátku se každou minutu v domě něco pokazí a matce v podání Jennifer Lawrence se hned celá situace vymkne z rukou. Stejně tak je Aronofsky dost nenápaditý v tom, jakým způsobem se snaží navodit pocit přicházejícího nebezpečí (hned na počátku dvě scény, kdy se hrdinka zalekne nečekaného příchodu jiných postav). Tím vším si pod sebou film podřezává větev a jakmile chce v poslední třetině Matka gradovat, jedná už se spíš o mdlé přehánění již viděného, byť tentokrát s významovými a dějovými posuny. K podobnému rozvolnění dochází i poté, co se více ozřejmí, na co Matka odkazuje a s čím si můžeme ztotožnit jinak prázdné postavy. Dále už se film totiž odvíjí rutinně a krom občasného přihození dalších motivů nabízí jen stále vyhrocenější podívanou. Přesto by asi bylo příliš příkré obviňovat Aronofského z toho, že film nějak nezvládl. Naopak, je to do výsledku dovedený koncept podaný odpovídající formou (např. vhodně užité tracking shoty a perspektiva hlavní postavy). Problém ale je, že chyba už je v samotném konceptu a sledujeme tak další z Aronofského excesů, který stojí na předpokladu, že vršení témat a motivů (biblické podobenství, environmentální otázka, role umělce či patriarchát) z toho automaticky dělá hlubokomyslné dílo. I sama Bardemova postava Boha/umělce není ani tak zdravým výrazem sebereflexe uměleckého tvůrce, ale pouhou pózou. Rozhodně lze matce přiznat celkem odvážné pojetí a to, že si celou dobu Aronofsky jde nekompromisně za svým. Stejně tak herci mají nad svými rolemi celkem kontrolu a v té záplavě motivů se občas najde něco zajímavého. To ale nic nemění na tom, že je to podívaná spíše otravná než šokující a spíše překombinovaná než nějak podnětná. Historky o tom, jak si Aronofsky libuje v extrémně negativních kritických ohlasech a staví se tak do role zneuznaného umělce, kterému jeho doba nerozumí, toho jsou jen dokladem. (10.12.2017)

Zapomenutelné. Nedoporučuji. Snímek, který možná až neopatrně vrávorá mezi předělem pěti hvězd a odpadem. Ač se jedná o perfektně zpracované mysteriózní drama s hororovými prvky, posledních 30 minut filmu je přehaných a neustálá snaha šokovat a udržet diváka v ještě stísněnějším napětí snímku výrazně ubírá. Nejde tak ani o biblicky nechutné poselství, že lidé jsou odsouzeníhodná prasata do nekonečna odsouzená životu v utrpení a že matčina touha dávat bude vždy dopředu nedoceněná. Problémovou částí je finální spleť nápadů, které z filmu dělají jen chaos. Podobně jako když zahrnete do orchestru příliš mnoho nástrojů, jednou se z toho stane kakofonie. Darrenu Aronofsky by pomohlo opustit téma drog a náboženství a posunout se dále. (20.12.2017)

Matka! by u mě obstála i jako pouhý drama. Představte si, že vám soukromí naruší nezvanej host, kterej se ale neumí tak úplně chovat a ve vás začne bujet rozpor, jestli ho pohostit, nebo vyhodit. A co teprve, když těch hostů začne přibejvat... Kde je ta poslední kapka? Celý to tak nenápadně eskaluje až k trochu přepísklýmu finále, který tomu ale člověk odpustí, hned jak si uvědomí, že krom toho dramatu je to vlastně celý biblická alegorie. Ne náhodou byl pracovní název tohohle filmu "Den šestý". A právě to "něco navíc", nad čím už člověk musí přemejšlet, je pro mě obrovskou přidanou hodnotou. Když zavzpomínám, kdo takový filmy točil, matně se mi vybavuje Lynch, Nolan, von Trier, Gilliam...? A Aronofsky. Matka! není pro slabý povahy, ne každej jí pochopí ve všech rovinách (i já potřeboval trochu nápovědu, protože nejsem zrovna bibleznalec), a někoho může třeba i nudit. Lidi prej dokonce zhnusením odcházeli z kina. Když člověk mrkne na hodnocení, mísí se tam pětihvězdičkový s dvouhvězdičkovejma, což znamená, že ten film nejspíš budete buď milovat, nebo ho nenávratně zatratíte. V důsledku jde ale o nejpodhodnocenější film roku 2017 a podle mě si rozhodně nezaslouží zapadnout. Mother: "I wanna make a Paradise." (28.12.2017)

Ou šit, tak tohle byla dost dobrá psychadélie :o). Čekal sme to, ale až takle moc, tak to nee. Cca první dvě třetiny ještě dobrý, docela dobrej nápad a hlavně sem vůbec netušil jak se to bude odvíjet. No, ale jakmile dopsal tu knihu básní a od baráku jim začly chodit davy fanoušků, tak se docela slušnej film změnil v hroznou srágoru. Prostě asi v tu chvíli rejžovi ruplo v kouli a řekl si, že musí natočit pořádnej brajgl. Když večírek skončil, tak bylo ještě hodně dobrý rozuzlení, to se jako povedlo. Ale co měl znamenat ten barák plnej covků, to fakt netuším. Možná, že tohle je přesně to "podobenství" jak se píše ve přízvisku. A filmy, kde se tohle slovíčko píše ve přízvisku, jsou pro mě naprosto neslučitelný s koukatelností. Takže Darrene, tvoje dva nejnovější filmy se moc nepovedly, tak to koukej sak na ryby zlepšit. (01.01.2018)

Az prilis pozde jsem zjistil, ze tuhle sracku tocil ten samej curak, co delal "majstrstyky" jako Requiem za sen nebo Fontanu. Do cajoven asi dobry, ale ja jsem na tyhle vejblitky uz starej. (07.01.2018)

Na to, že je Aronofsky tak trochu "jinej", jsem si zvykl dávno. Tady měl skvěle našlápnuto minimálně 2/3 filmu k další "jiné", ale výborné záležitosti. Bohužel poslední půlhodinu se rozhodl rozpoutat naprosto nesmyslné peklo, které mi příliš nekorespondovalo s houstnoucí atmosférou z první poloviny filmu. Bardem s Jennifer hrajou jako o život a dlouho jsem hlavně díky nim byl napnutej, co se bude dít. Kdyby si Aronofsky trochu pohlídal svoje šílený choutky narvat do filmu úplně všechno, tak to mohl bejt jeden z filmů roku. Takhle za mě jen lepší průměr. (HD, orig.) (19.01.2018)

Nesmyslná psychedelická vize od kdysi dobrého režiséra. (07.02.2018)

Aronofsky sa definitívne zbláznil. Toto je jeho abslútne najšialenejší počin a pre mňa aj najlepší jeho film. 75 %!! (10.03.2018)

Já jsem si naprosto jistý, že Darren Aronofsky si po uvedení tohoto bezpochyby výjimečného filmového počinu do kin mnul, s úsměvem od ucha k uchu, ruce a nejspíš ještě teď si pořád libuje v tom, jak úžasně se mu podařilo dosáhnout přesně toho, čeho Matkou! dosáhnout chtěl. Tedy nejen poměrně výrazné pozornosti, ale především nemalé kontroverze a hlavně nekonečných diskuzí divácké filmové obce, pokládající si nespočet otázek, s lavinou odpovědí bez hranic zároveň a dumajících nad smyslem a podstatou, nejen pointy, celého snímku. A přitom skutečnou odpověď ví asi nejspíš jen sám Darren a pár vyvolených jedinců ze štábu a jeho blízkého okolí. Já se tedy beze studu přiznám, že přestože i já mám svou nejistou teorii a jistý výklad, co vlastně chtěl tímto svým dílem světu sdělit, tak do úplné hloubky se mi prostě proniknout nepodařilo a ani se o to popravdě nemám příliš zájem pokoušet, a spíš než na smysl všech těch jeho tvůrčích metafor a alegorických výjevů, jsem se zaměřil na formální stránku Matky!, a v tomto ohledu musím konstatovat, že Aronofsky stvořil mistrovské dílo, dosahující, co se působivosti atmosféry týče, naprostého vrcholu, a to ať už strhujícím vizuálním pojetím, tak prací s herci, napětím, či stylizací, bořící dosud zavedené praktiky. Na to, že se totiž celý film odehrává vlastně skutečně jen na jednom místě, v jednom domě, dokázal toho v něm navodit tolika, co se většině ostatních filmařů nepovede za jejich celoživotní filmografii. Obrovský aplaus si každopádně ale zaslouží i herecké osazenstvo, v čele s fantastickou Jennifer Lawrence, která, stejně jako divák, absolutně nestíhala pobírat, co všechno se v tom domě děje, a i když mě ta její postava zároveň i neuvěřitelným způsobem iritovala, tak stejně tak mě i fascinovala, a to tedy právě díky jejímu dech beroucímu výkonu. Nicméně, ani ostatní hvězdní herci za ní v ničem nezaostávali, a tak i v tomto směru jde o vskutku neobyčejný zážitek. Snímek Matka! je zkrátka opravdu ojedinělá a vzrušující podívaná, která nenechá vážně nikoho chladným, názory na ní se budou každopádně pohybovat rovnoměrně od naprostých odpadů až po maximální hodnocení, a význam pointy pak zůstane nejspíš už navždy jen v teoretických variantách publika, lačnícím po doslovném vysvětlení, pro mě osobně je ale podstatné, že ačkoli má hlava prakticky vůbec nepobrala, co tím vším chtěl vlastně básník říci, o filmový zážitek jde skutečně dech beroucí, originální a natolik nevšední, že si zaslouží opravdovou pozornost každého diváka, neboť takto výrazná a ojedinělá podívaná vzniká vážně jednou za mnoho, mnoho let. (16.03.2018)

Je to film, který nesedne každému. V podstatě je ta cílová skupina žalostně malá. Takže chcete-li jít do kina na "normální" film, na matku! určitě nechoďte. Jedná se přesně o ten typ filmu, ve kterým se lidi chovaj divně. Ale! Pokud se budete snažit trochu přemýšlet a nejenom prostoduše přijímat ty scény, které nám Aronofsky servíruje, uvidíte něco, na čem to vlastně celé stojí. Nejen příběh dvou lidí v jednom domě, ale jakýsi odraz dnešní společnosti. Nevím, nakolik nám, středoevropským ateistům, budou známy mnohé motivy, kterých je film plný, ale takové ty základy snad bude vidět každý, kdo o tom bude trochu přemýšlet. Myslím, že režisér celkově netoužil zalíbit se všem, potažmo vydělat si balík. To by asi bylo koncipováno trochu jinak. Nějak víc... líbivě. Takhle si z filmu sice odnesete zážitek, ale jestli pozitivní nebo negativní je věc druhá. Nicméně pokusím se alespoň přiblížit celkovou atmosféru několika málo slovy: úzkost, klaustrofobie, napětí, rozervanost, nepříjemno, znechucenost, panika. Pokud tohle ve vás film dokáže vyvolat, a navíc záměrně, pak rozhodně nelituju, že jsem tyhle krizové dvě hodinky podstoupila. I když jsem měla občas chuť utéct ze sálu, byla to síla. God help you, amen. (01.11.2017)

Milá snaha o metaforický znázornění vztahu civilizace a přírody, Boha a matky země, anebo prostě jen konstruktu a přirozenosti, bohužel pohřbená faktem, že celej film jen sledujete, jak Jennifer Lawrence zoufale běhá po domě a řve. Aronofsky začíná a končí u dobrého nápadu a není schopen film vyplnit zajímavým obsahem. Korunu tomu bohužel nasazuje závěr, který se snaží pointu vysvětlit i tomu nejnatvrdlejšímu divákovi, takže celá symboličnost jde definitivně do háje. Matka neurazí, ale na Darrena je to fakt slabota. 60% (12.11.2017)