Wind River

Skvělý thriller, který pomalu seznamuje a vtahuje, načež pak se to dokonale uspokojivě semele v poslední třetince. Zasněžený Wyoming krása, k tomu poutá prostředí plné krutých lidských osudů (s podstatnou špetkou optimismu) dnešní indiánské rezervace, přičemž herecky to opírá velmi slušná sestava a krajně sympatický Renner. A atmosféru přesně podtrhuje už standardně skvělý Cave/ Ellis. Takže nějaký ten instantní hype nezklamal, je to poctivá a procítěná filmařina, která se zapíše a kde navíc nechybí - dovolím si srovnat - existencionální přesah a la NO COUNTRY FOR OLD MEN. Do nějaké Topky moderní drsná Americana bych nominoval oboje plus HELL OR HIGH WATER (a samozřejmě THERE WILL BE BLOOD). A hele, vzápětí dívám na to jméno Sheridan... :) (17.10.2017)

Čím víc o tom přemýšlím, tím jasněji se mi zdá, že Sheridan ve svém režijním debutu prostě vsadil na jistotu. Jeho scénář vykazuje velké podobnosti se Sicariem i Hell or High Water, americký koumák si tak zřejmě nechtěl situaci komplikovat a jednoduše zfilmoval to, co zná nejlépe. Což vlastně není nic proti ničemu a hlavně divák si může libovat, jelikož Sheridanovy tajemné případy s hutnou atmosférou se ještě nějakou dobu neokoukají. Až na konci si tak uvědomíte, že příběh je vlastně úplně jednoduchý, ale celou dobu vám to ani nepřijde – pohlcující atmosféra zasněženého Wyomingu a charismatické postavy udržují pozornost i ve chvílích, kdy se nic moc neděje. A když se začne dít, budete slintat jako málokdy, finále je totiž absolutně katarzní a pomalejší tempo předchozích desetiminutovek bohatě vynahradí. Renner má nejsympatičtější roli kariéry, Olsenka je v pohodě a rád jsem po delší době zase viděl Grahama Greenea. V součtu jednoznačný palec nahoru, Sheridanova tvorba má pro mě vzestupnou tendenci a Wind River mě zatím bavila nejvíc. (16.08.2017)

Asi spoilery, tak aby se neřeklo. Říci o Wind River, že je to film prostý jak bulharská striptérka, by bylo urážkou bulharských striptérek. Čímž zároveň nehodlám urážet ani práci Taylora Sheridana, jen jsem ve filmu nenašel nic mimořádného. Jsou v něm prvky, které jsou rozhodně dobré, zejména atmosféra. Ovšem práce s postavami a především zápletka samotná, jakož i její rozuzlení, jsou na úrovni řadového krimiseriálu, tedy až na masakrální závěrečnou přestřelku. Pokud jde o postavy, tak se mi nelíbilo, že na plátně zhyne několik vedlejších postav, aniž by to mělo nějaký emocionální dopad na zbytek osazenstva. Střílečka (která ve filmu působí trochu jako pěst na oko), při níž zahyne šerif, dva nebo tři jeho zástupci a asi šest pachatelů, projde vlastně tak jakoby mimochodem, protože kamera pořád zabírá postavy hlavní, ne plebs okolo. A pokud jde o ony postavy hlavní, v tomto případě jsem smysl postavy Elizabeth Olsen v příběhu fakt nenašel. Byla to určitá repetice agentky, kterou v Sicariu hrála Emily Blunt, ale zatímco ta tam sloužila k tomu, aby se divák z pozice neználka seznámil s prostředím drogových kartelů a boje proti němu, tady Elizabeth Olsen zastupovala - co vlastně? Na takhle primitivní případ nebyl nikdo externí zapotřebí, tedy až na tu pravomoc na konci, ale o tom ještě nevěděli. A na ten konec by naproti tomu potřebovali spíš zásahovku. Film nijak hluboce neseznamuje s poměry indiánské rezervace. Dozvěděl jsem se, že je ve Wyomingu v zimě zima a že někteří jsou schopní se s tím poprat a jiní zase končí na drogách. Fajn, je na tom něco, co by se nemohlo stát kdekoli jinde? Jak jsem napsal, atmosféra drsného prostředí jako taková funguje prvotřídně, ale to je všechno. Nenašel jsem v tom hlubší sondu do prostředí, do údělu Indiánů ani do nějakých odlišností mezi rudými a bílými bratry. Když Rennerova postava na konci přijde za otcem oběti, okamžitě mi naskočil závěr Žhavých výstřelů: Náčelník: "Kdo vyhrál?" Topper Harley: "Nepochybuj." Proto nemůžu potvrdit časté názory, že Sheridan režisér nedosahuje kvalit Sheridana scénáristy, pro mě to bylo v tomhle případě spíš naopak. Režijně dokázal podat svůj film tak, že jsem cítil sníh, ledový vichr, cukl jsem sebou, když padl výstřel nebo rána pěstí, ale dějově nebo co se týče postav jsem tam skutečně nenašel nic mimořádného. Sem tam je něco nadhozeno, u čeho jsem čekal, že to povede někam dál, k hlubšímu porozumění postavám a k jejich prohloubení, např. scény mezi Rennerem a jeho bývalou ženou a synem, ale nakonec to vede úplně do ztracena. Proto nemůžu dát víc než ***, solidní, ale ne víc než to. P. S. V obsazení zde absentuje Hugh Dillon, policejní sniper z Flash Pointu (zde ovšem na opačné straně zákona). (29.09.2017)

Issue film o pohřešovaných a znásilňovaných indiánkách pro chlapíky z města, co si pod pojmem "feminismus" představují "badass girl" a snadno se dojmou spolu se slzícím Rennerem. Někdo by měl Sheridanovi vysvětlit, že ty jeho "osudové" repliky, co vpisuje snad do každého svého scénáře, vyznívají v kontextu jeho civilních žánrových dramat spíš pateticky. Jinak ten scénář je tady vystavěný solidně, ale tu velkou chválu nechápu. (05.11.2017)

Sheridan se dle očekávání prezentuje jako výrazně lepší scenárista než režisér. I tak není ve své nové roli pro smích, nesporně nic nekazí (dokonce tomu i mnohé dává), ale paradoxně nedokáže naplno využít možností, které mu jeho vlastní látka poskytuje. A na ničem to není lépe vidět než na práci s prostředím. Tam kde Villeneuve/Mackenzie (a vsadil bych se že i Sollima) pracují s jím načrtnutým prostředím vyprahlých vylidněných plání jako nedílnou součástí a odrazem duše, div ne hlavním hrdinou, tak zde veškeré to skučení mrazivého větru, křupání sněhu pod sněžnicemi a nekonečné mrazivé dálavy tuto roli neplní v takové míře jak by se slušelo. V úvodu ano (a jak podmanivě!), ovšem pak jako by si řekl, že tomu věnoval již příliš prostoru a v druhé polovině bere nelítostnou krajinu a její úlohu za samozřejmost. A to je u podobného typu filmu neospravedlnitelná chyba. Jinak není co vytýkat; je to přesně ten hutný minimalistický málomluvný "mccarthyovský" nadžánrový drsný příspěvek ze staré školy s přesahem stavící na skvostně vyprofilovaných postavách, který by jeden od Sheridana čekal. (09.07.2017)