Nastala chyba při přehrávání videa.
  • majky19
    *****

    Z mého pohledu se jedná o vynikající snímek, mapující zrůdnosti komunistického režimu v Polsku v 50. letech, jejíž ústřední postavou byla prokurátorka Julia Brystigier, alias Krvavá Luna. Příběh nás zavádí do období let šedesátých, kdy Julia již prakticky nemá žádnou velkou moc, a jede na setkání s Prymasem Stefanem Wyszyńskim, který byl v minulosti rovněž obětí její zvůle. Setkáváme se zde i s postavami kněze Ciecorky (v podání Janusze Gajosze) a řádové sestry Benedyktyny. Právě ti mají Julii „proklepnout“ a rozhodnout, zda se setkání s Prymasem má vůbec uskutečnit. Snímek probíhá ve dvou časových rovinách, a sice v současnosti – v šedesátých letech, a formou Juliiných vzpomínek rovněž v letech padesátých, která se nesla ve znamení pronásledování představitelů katolické církve, politických procesů, perzekucí a šikany neloajálních osob vůči stávajícímu režimu. Je úsměvné sledovat, že ačkoliv minulý režim napáchal zejména na životech nevinných lidí obrovské škody, že Julia necítí žádnou lítost a možná ani zodpovědnost za své zlo/činy, ale naopak se obhajuje, že byla pouze loajální vůči komunistické straně, že všechno, co dělala, tak dělala jen v dobré víře a za účelem budování „lepšího světa“. Že jí šlo pouze o odstranění nepřátel režimu. Snímek nabírá úplně jiný rozměr zejména ve své poslední půlhodině, kdy na scénu přichází Prymas, kardinál Stefan Wysziński (v podání Marka Kality) a vede s Julií rozhovor. Ačkoliv Julia necítí žádnou lítost ani odpovědnost, sama se cítí být jiným (možná i lepším) člověkem než tím, kým byla v padesátých letech a chce od kardinála, aby jí ukázal tu „správnou cestu“. K víře se ovšem obrátit nehodlá, je ateistka a víru považuje jako „falešný pocit bezpečí“ od Boha. Ačkoliv se může na první pohled zdát, že Julia prošla nějakou osobnostní proměnou, podle mého názoru tomu tak v žádném případě nebylo, a v jádru zůstala tou samou fanatičkou, která v padesátých letech decimovala řadu elit polské a samozřejmě i církevní obce. Shledávám zde určitou podobnost s československým prokurátorem Josefem Urválkem, který byl neméně krutý, a poslal na smrt mnoho významných osobností československé společnosti, mj. dr. Miladu Horákovou. Nakonec odsoudil i „architekty“ politických procesů v čele s gen. tajemníkem Rudolfem Slánským. Snímek se mi velmi líbil, byl velmi poučný a nutící k zamyšlení, a myslím si, že je moc dobře, že tyto filmy stále vznikají, protože ač chceme, chceme nebo ne, tak i ta současná svoboda a demokracie (jíž zatím máme) je velmi křehká, a svou hloupostí či prostou nevědomostí ji klidně můžeme zase brzy ztratit. Film byl výborný a hodnotím jej stoprocentně.(4.2.2021)

  • ibeh
    *****

    Krvavá Luna mě přesvědčila herecky, Maria Mamona je opravdu v této roli výborná. Čiší z ní strach, na druhé straně nepokora a egoismus. Příběh je poutavý a moc se mi líbilo prolínání reality s minulostí prokurátorky i s jejími vizemi. Celou dobu jsem si říkala, co vlastně čekala? Že jí někdo odpustí? Nebo že se zbaví svého strachu a vnitřní zmatenosti? Její zlé skutky ji budou strašit do konce života. Výborný film o jedné černé duši.(9.4.2021)

  • Amonasr
    ****

    Výborně natočený film, který na zvláštním příběhu bývalé fanatické stalinistické prokurátorky, jež dospěla k osobnímu pokání už na počátku 60. let, dává nahlédnout do odporných a nevybíravých metod boje komunistického režimu s církví v padesátých letech. Klade však zároveň i otázky, jak se vzdělaný člověk může stát kvůli svému přesvědčení takovouto lidsky bezcitnou bestií a zda je možné mu odpustit v případě, že se později začne kát. Netradiční zápletka setkání této komunistické prokurátorky s polským primasem, kolem které se celý film točí, je ale zároveň jeho slabým místem. Byť osobní přerod hlavní hrdinky není podán nijak prvoplánově a jednoznačně, i tak je jen stěží uvěřitelný, stejně jako není příliš uvěřitelný ani průběh jinak dobře dramaticky vystavěného samotného setkání. Snímek tak zůstává spíš v rovině jakéhosi podobenství, ostatně si k tomu vypomáhá i určitými prvky mysticismu, což je v současné světové kinematografii i věc určité módnosti. Zde se to ale dá vzhledem k duchovním aspektům snímku přijmout. Film na druhou stranu vykresluje církev v až příliš jednoznačně pozitivních barvách a může tak být vnímán i jako určitá podprahová propaganda polského katolicismu. Zejména v současnosti se přitom polská katolická církev potýká s řadou vnitřních problémů a sama se hrubě a nevybíravě vměšuje do politiky, přičemž stojí na straně těch nejkonzervativnějších společenských sil. Výstižná jsou v tomto směru také nedávná slova těžce nemocného Lecha Walesy, který měl stěžejní zásluhu na pádu komunistického režimu v Polsku: „Věřím v Boha, ale nevěřím kněžím, protože jsou hříšní a horší než já. I proto nyní hodně lidí církev opouští.“. Důvody k natočení tohoto filmu tak mohou být i trochu jiné, než by se mohlo na první pohled zdát...(7.4.2021)

  • rivah
    ****

    komentář: klasicky pojaté drama ženy, která se snaží vyrovnat s vlastním podílem na teroru proti církvi za stalinismu. M.Mamona velmi dobrá.70%. http://variety.com/2016/film/reviews/blindness-review-zacma-1201866368/ http://www.hollywoodreporter.com/review/blindness-zacma-review-929161(23.8.2017)

  • Veber
    *****

    S radostí i smutkem musím bohužel konstatovat, že polský film je úplně jinde než ten český (pro ten náš to bohužel dobrá zpráva není). Jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco nového z historie. Herecké výkony skvělé. Náboženský přesah vykreslen natolik zajímavě, že nevadí to, že je zde církev líčena velmi čistě jako protipól tomu zlu (zde to má však význam). Ostatně, vše je o lidech a i tento případ to dokazuje...(9.4.2021)