Zákal

„Nelze zavrhnout ty, co nenávidí Boha, protože oni ho hledají. V nenávisti je strach, uznání jeho moci. Ti kdo Boha nenávidí, nevědomky pracují k jeho chvále. V nenávisti se ukrývá víra…“ Uff, tak tento film byl pro mě opravdu hodně silný. A zdaleka nejen čistě kvůli oněm historickým kulisám doby pronásledování církve v Polsku v 50. letech, ač mám jinak historické filmy moc rád. Za sebe musím hlavně vypíchnout výborné dialogy napěchované spoustou zajímavých myšlenek. A to nejen v té pasáži, kdy se Julie Brystigier, bývalá prokurátorka, co má na svých rukou krev, konečně setkává s kardinálem a primasem polským. Tento jejich rozhovor je na jednu stranu klíčový proto, aby člověk dostal odpovědět na otázku proč „horlivá komunistka, židovka, pronásledovatelka církve a kléru, sadistka, zločinka“ tak stojí o setkání s tímto vrcholným představitelem katolické církve v Polsku. Mě ale velmi zaujal i rozhovor Julie s malou holčičkou, v němž zaznívají hezké pohádkové metafory jako „zlý duch“ či „zaklínadlo“. Rozhovor, v něž se dívenka s úžasnou dětskou naivitou snaží Julii přesvědčit, že není pravda, že by neznala ono „zaklínadlo“, jak toho zlého ducha či démona ze sebe vyhnat, ale že ho jen zapomněla. Onen jejich rozhovor jako by jen jinými slovy vyjadřoval to samé, co se Julii snaží sdělit i kardinál. Přesto je ta konfrontace s duchovními otázkami je pro Julii tak bolestná. Zdaleka tu přitom nejde, jak bychom možná vzhledem ke krvavé minulosti dotyčné očekávali, jen o otázku odpuštění. Rozhovor Julie s kardinálem jde až na dřeň těch nejintimnějších úvah o tom zda je víra jediné východisko, pokud se chce člověk stát jiným. „Bůh ti odpustí. Ale lidé možná ne,“ snaží se Julii vysvětit kardinál. Přesto jeho další reakce na Juliinu patrně klíčovou otázka, jak může člověk uvěřit v Boha, když v něj prostě nevěří, už působí trošku rozpačitě… Možná i proto, aby o to silněji vyzněla v závěru slova jeptišky Miriam, když mluví o bohu coby metafoře a říká, že „čím více člověk přemýšlí o Bohu, tím více má pochybností.“ V tomto má tedy film šanci oslovit i agnostiky, jakým je ostatně i sama Julie. Žena, která už „není tím, kým byla dříve, ale zatím není tím, kým se se chtěla stát.“ Co bude s ní i se všemi diváky, kteří jsou zatím stále na počátku své duchovní pouti, už je ale asi trošku jiný film… (08.04.2021)

+3* Tento film mě zaujal na první moment kvůli svému tématu i své skutečné předloze. Navíc polskou kinematografii mám rád a spřízněné duše taky chválili o sto šest. Já však po shlédnutí musím zdejší nadšení z filmu trošku zkrotit, i když herečka v hlavní roli byla na jedničku. Taktéž zpracování bylo kvalitní a příběh byl podnětný. Jen mám k němu zásadní výtku, a to že mi ve filmu chyběl ten hlavní impuls a moment, po kterém prokurátorka začala osobněji vnímat svou úlohu v celém procesu, což je podle mě podstatné pro děj. Myslím, že jsem tím nic neprozradil případným náročnějším divákům o tomhle konverzačním dramatu. PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (18.07.2021)

Další polské vyrovnání účtů s komunismem, tentokrát zabalené do atmosféry cigaretového kouře Krvavé Luny. Její představitelka herecky nezklamala a tu neproniknutelnou a nepochopitelnou ženskou zahrála skvěle. Jen škoda, že film nevysvětlil, proč se vzdělaná žena s doktorátem stala takovým bezcitným dobytkem a soustředil se pouze na její snahu proměnit se ve zbožnou katoličku. První půle si mě dvakrát nezískala, o to silnější byl finiš. (02.05.2021)

Krvavá Luna mě přesvědčila herecky, Maria Mamona je opravdu v této roli výborná. Čiší z ní strach, na druhé straně nepokora a egoismus. Příběh je poutavý a moc se mi líbilo prolínání reality s minulostí prokurátorky i s jejími vizemi. Celou dobu jsem si říkala, co vlastně čekala? Že jí někdo odpustí? Nebo že se zbaví svého strachu a vnitřní zmatenosti? Její zlé skutky ji budou strašit do konce života. Výborný film o jedné černé duši. (09.04.2021)

Aj keď ma popis filmu až tak nezaujal, nechal som sa zlákať tými vysokými hodnoteniami a pochvalnými recenziami. Mňa osobne tento film akosi nechytil, a napriek tomu, že téma bola skutočne poriadne silná a dej emočne vypätý, tak to išlo mimo mňa. Sviňa ako Júlia si nezaslúži žiadne odpustenie, a viac by som jej doprial, aby sa v tom pocite viny dokonalo vykúpala. To jej precitnutie prišlo poriadne neskoro. Slabšie 3* (17.01.2024)