The Lodger
Príšerný hosť
The Lodger
The Lodger
Režie:
Alfred HitchcockKamera:
Gaetano di VentimigliaHrají:
Marie Ault, Arthur Chesney, Malcolm Keen, Ivor Novello, Alfred Hitchcock, Reginald Gardiner, June Tripp, Alma Reville, Eve GrayObsahy(1)
Rodina podezřívá svého podnájemníka z toho, že je obávaným vrahem, který si každé úterý vybírá svoji novou oběť mezi blondýnkami. Podnájemník se chová vskutku podezřele, a navíc přesně odpovídá vrahovu popisu...
Filmem PŘÍŠERNÝ HOST na sebe Alfred Hitchcock poprvé upoutal pozornost diváků. Již v tomto raném díle se režisérovi podařilo vytvořit věrohodnou atmosféru ohrožení a dokonale vystihnout prostředí mlhavých londýnských zákoutí. Napětí filmu je založeno především na přesně vyváženém a rychlém rytmu vyprávění. (Quentin T.)
(více)Recenze (80)
Přepsáno v červnu 2018. Příšerný host patří k tomu nejvýraznějšímu z Hitchcockovy němé tvorby. Zkouší se různé možnosti, barevné podkreslení člení prostorové rozhraní, gesta jsou symbolem a prostředníkem pocitů a dvojznačnost je základním pilířem i smyslnou esencí atmosféry. S dostupným hudebním doprovodem je míra napětí hutnější a vzrůstající a obřadně tančí valčík v objetí s londýnskou mlhou v nočních uličkách. Hitchcock zde zpracovává svůj nejsilnější celoživotní motiv člověka obviněného ze zločinu a prchajícího před rukou zákona a spravedlnosti. Sexuální napětí, jedinec stojí proti rozzuřenému davu a hlavní slovo má strach. Temný, plíživý, vražedný strach. Hlavní postavou strachu a hysterického honu na sériového vraha je Jonathan Drew (zajímavý Ivor Novello), neznámý a nově příchozí mladík. Mlčenlivý odstup a lpění na diskrétní zóně soukromí se v představách nedůvěry a strachu mění v obsedantní pálení. Nejistota bodá a mučí. Bolest se skrývá, bolest se křičí, strach se násobí a prorůstá dřevěným schodištěm do každého patra, strach identifikuje svého viníka, strach potřebuje svou krvavou oběť. Hlavní ženskou postavou je Daisy Bunting (sympatická June Tripp), mladá bezstarostná manekýnka a zvědavá dcera Jonathanovy nové domácí. Přitahuje ji decentní strohost a tajuplnost zachmuřeného pohledu. Důležitou postavou je paní Bunting (pozoruhodná Marie Ault), Jonathanova domácí a Daisyina matka. Její neukojená zvědavost stojí za zrodem a růstem strachu. Se zatajeným dechem a mrazením v zádech vidí náznak v každém kroku. Výraznou postavou je Joe Chandler (příjemný Malcolm Keen), mladý policejní detektiv a neúnavný Daisyin nápadník. Vrah sice pobíhá kdesi v ulicích, ale hlavním předmětem zájmu je sok v lásce. Z dalších rolí stojí za pozornost také pan Bunting (Arthur Chesney), poslušný manžel paní domácí. Příšerný host má povedenou atmosféru, dvojznačnost je lahůdkou. Příjemný dotyk s němou érou kinematografie. ()
Od Hitchcockova entrée do oblasti napětí a manipulace s divákem jsem čekal to, kvůli čemu jsem si ho tolik oblíbil. Nicméně na má očekávání se dostalo jen zčásti - příběh je v podstatě jen průměrná legenda o podnájemníkovi, na kterém něco nehraje... Svým způsobem nic originálního, a když tak nad tím přemýšlím, tak s tímto charakterem zločinců se Hitch lépe popasoval o šestnáct let později, kdy nad hlavní postavou nevisel Ani stín podezření. Více možná ocení fanoušci expresionismu, avšak i v tomto srovnání pozdější mistr napětí pokulhává - vzpomeňme třeba na dokonale mystickou atmosféru u Langových Nibelungů či Unavené smrti, nemluvě o klasickém Nosferatu... ()
41. Lfš ()
Hitchcockova trilerovská prvotina. Aj keď z dnešného pohľadu je to skôr čistokrvné krimi doplnené o romantický trojuholník. Prekvapili niektoré scény, dnes síce úplne bežné, ale v nemých filmoch by ich človek asi nehľadal - napr. príchod podivného hosťa, zatiaľ čo pani domáca prekutávala jeho izbu. Záver vyznel síce netradične, tam si to však pýtalo pridať na dramatičnosti či tragickosti. ()
Výborná Hitchcockova režie, nápaditá kamera, dobrý scénář, úžasná atmosféra, strhující dynamická hudba a skvěle vygradovaný závěr. Nejlepší Hitchcockův němý film. Tady nejde jinak než za 5*. ()
Tak jsem si myslel, že Nám to Alfred Hitchcock nebude komplikovat. To jsem se ale sekl. Němý film z roku 1927, jež je prostoupen solidní zápletkou a překvapivým vyvrcholením. Je pravdou, že skutečný vrah mohl být nějakým způsobem zakomponován do děje samotného, ale nedá se nic dělat. Vzhledem k tomu, že se jedná o meziválečný film s rozpočtem "podobným" jako Avatar, tak nelze jinak, než dáti pět hvězd. Alfred Hitchcock byl, je a bude géniem první třídy. Na jeho úspěchy lze jen těžko navázat. 85% ()
Viděno v rámci PidiCinema, s živou hudbou. ()
[zhlédnuto s živým hudebním doprovodem (Michal Work - piano, Ponrepo)] ()
Jeden z prvních Hitchcockových filmů a zároveň úplně první, který se dá označit jako "Hitchcockovský". Snímek nezapře mistrovu genialitu, nicméně jde poznat, že režisér ještě potřebuje dozrát. Sice krásně zvládl postupné budování napětí a předvedl několik režijních postupů, kterými dokreslil vyprávění, ale nezvládl vedení herců a celkově neuměl pracovat s němým filmem. Režiséra očividně brzdila nepřítomnost synchronizovaného zvuku. I když je Hitchcock proslulý svou schopností vypravovat pomocí obrazu, tak tady to ještě naplno neprojevil. V rámci mistrova díla jde o spíše průměrný a nevyzrálý film, pozoruhodný pouze osobou tvůrce. ()
Tak tedy mé seznámení s němým filmem. The Lodger jsem si vybral kvůli rozečtené (a zatím výborné a obzory rozšířující) knize Rozhovory Hitchcock - Truffaut, kde sám mistr označuje tento film za první hitchcockovský. Zmiňuji to, protože jsem tak předem znal základní kostru příběhu včetně jeho vyvrcholení, což jistě ubralo něco z napínavosti. Na druhou stranu jsem alespoň dobře věděl, čeho si na filmu cenit a čeho si všímat. Oceňuji v první řadě veškerou vizualizaci děje a předcházení tak ne nezbytným mezititulkům, které nahrazují dialogy. Zejména v úvodní části filmu je tato snaha očividná. Stejně tak si všímám různých obrazových detailů a symbolů (např. stín okenní mříže na tváři nájemníka). Co mi naopak vadilo, bylo místy hloupé až nelogické chování většiny postav v zájmu zachování napětí a odkládání rozuzlení. Herecké výkony, jejichž mimika je v éře němého filmu podstatná více než kdy jindy, se mi nelíbily, a to se o hercích jinak zas tak často nezmiňuji. Zatím nemám s čím srovnávat, hodnotím jako průměr. ()
Nemé filmy veľmi neobľubujem, ale tento ma pre zmenu bavil. Plno napätia, výborná atmosféra a Jack-Ripperovská zápletka. Slušný film! A keby nebol nemý, možno by sa z neho dalo vytĺcť viac. ()
Nečitelný příběh si pohrává s divákovým očekáváním, zda podezřele se chovající nájemník je opravdu oním sériovým "Avenger" vrahem, a díky režijně-formálním vychytávkám mladého Hitchcocka, zručně budujícím napětí a nejistotu, mu odpustíme i jeho dobovou, naivní zjednodušenost. Jinak němý film pro mě znamenal neobvyklou zkušenost, kdy (různě zabarvená) obrazová složka často působila až jako "klipový" doprovod hypnotické hudbě (viděl jsem restaurovanou verzi 2012 s novým soundtrackem od Nitina Sawhneye). ()
Příšerný host není příšerný film. Jen je hold normální pro svou dobu. Je lehce staromódní a němý. A co kurva čekáš, když koukáš na film z roku 27? Na tehdejší poměry asi skvělý film, ale já se snažím hodnotit příběh, který dle mého nebyl nic extra. Jakože ne neoriginální, ale spíš suchý a nezáživný. Nic pro mne. Hitchcocka za to nesoudím. Spíš nad tím s úsměvem kroutím hlavou. ()
Cameo - Mistr nejprve u psacího stolu v redakci, pak jako přihlížející zatčení. (3. a 92. minuta) ()
Kdo by věřil, že černobílý, němý film z roku 1927, může zaujmout dnešního diváka, a přesto se jedná o napínavý film s výbornou atmosférou… Dobrý režisér se holt nezapře a nepotřebuje k tomu ani přemrštěný rozpočet, bez kterého, jak se zdá, se dnes už nedá natočit ani špatný film (natož nějaký dobrý). ()
I naněmo je tohle klasický Hitchcock (nechci a nebudu srovnávat se svými oblíbenci němého filmu - německými expresionisty). Viděno s živým hudebním doprovodem Petra Kružíka, který to posunul ještě o něco dál. ()
"When I've put a rope round the Avenger's neck, I'll put a ring around Daisy's finger." Prvé vrcholné dielo Alfreda Hitchcocka ešte z éry nemého filmu, v ktorom sú už prítomné jeho typické prvky, ako je skvelé navodzovanie napätia a svojský humor. Krimi thriller o londýnskom "Rozparovačovi-Pomstiteľovi" sa odohráva prevažne v noci v atmosférickom prostredí zahmleného Londýna a má veľmi expresívne stvárnenie. Mimo toho, že nás Hitchock veľmi umne drži do poslednej chvíle v napätí ohľadom identity vraha, rozvíja tu aj celkom zaujímavú romantickú zápletku, v ktorej je jeden z trojice jednoducho navyše. Jej stredobodom je Daisy, sympatická mladá dievčina, hoci tak trochu streštená - tu odrazu vybuchne do smiechu, tu zase do vresku. A od Hitchcocka je rafinované, že v súboji jej nápadníkov musí divák fandiť skôr veľmi podozrivému nájomníkovi než nesympaticky pôsobiacemu snúbencovi, ktorý sa ako policajt snaží vypátrať masového vraha. Pôsobivá kamera je síce "čiernobiela", ale v podstate celkom "hýri farbami" - interiérové scény sú stvárnené v odtieňoch hnedej a exteriérové scény z nočných londýnskych ulíc sú zase sfarbené do modra. Veľmi silná je scéna s lynčovacím davom v závere. Zdá sa, že tento idiotský fenomén samozvaných sudcov a katov v jednom je pre Anglosasov dosť príznačný (tí ho zrejme dotiahli aj do Ameriky, kde ho ešte dokázali vyšperkovať). "You're shivering. Keep your handcuffs hidden and we'll get some brandy." ()
Němé filmy nejsou můj šálek kávy, na tohle jsem se podíval kvůli Hitchovi a byl jsem dost zklamán. Oproti jiným filmům té doby nedosahuje takových kvalit, není to ani tak chyba režie jako spíše chyba příšerných herců. Nicméně něco z Hitche tam přece jenom je, čím více se blížíme ke konci tím je film lepší a lepší. ()
Asi nejhezčí němý film, co jsem viděl. Už proto 5* Mistr se ve filmu objeví ve třetí minutě jak sedí v kanceláři a telefonuje. Je snímán zezadu. Tím začala jeho slavná herecká kariéra v jeho filmech. Snad jen v Jamaica Inn jeho cameo není. 4 a 1/2* ()
Thriller z roku 1927, který ve mně dokáže vyvolat přesně to, co by měl a to se právě píše rok 2011. Musím podotknout, že to nedokáží některé filmy natočené před 20 lety i dříve. Film má ohromnou atmosféru a napětí, dokáže výsostně pracovat s obrazem i s podkresovou hudbou. Konec bych osobně uvítal otevřenější, ale jak píše Kulmon - studio to nepovolilo. Nemohu ale souhlasit s názorem Paldiniho, který vidí nepřehlednost filmu v nedostatku vysvětlujícího textu. Mně osobně naopak zaujaly němé dialogy, u kterých jsem si mohl domýšlet. Dodává to notné dávce napětí, která je ve filmu potřebná, neboť herci jsou zvyklí hrát velmi teatrálně až groteskně. Zkrátka a jednoduše - doporučuji fajnšmekrům tohoto žánru! ()