Raw

Kdo by to řekl, že se mi tahle koprodukční záležitost tak pěkně trefí do chuti? (To jsem si prostě nemohl odpustit) Na rozdíl od podobných horůrků, na které jsem zvyklý ze zaoceánské produkce, šlo spíše o psychologické drama, i když skalní vegan by se mnou asi nesouhlasil a bojoval by s nočními můrami. Na to, že děj nikterak nekvaltoval, jsem se u příběhu vůbec nenudil, protože mě bavil psychologický přerod hlavní hrdinky. (03.03.2020)

Z vegošky je po špatném období žrout sírového masa, toť asi vše zajímavé, jinak jakože nic co by mělo zaujmout, ohromit a herecky zle vybráno. Trocha lidské krve ji zachutnala nic extra. (21.03.2020)

Snímek začíná poměrně poklidně, téměř jako nějaká komedie ze života vysokoškolačky. Možná právě proto explicitní scény, které následně na toto navážou, tak moc ostře kontrastují a působí jako šokující zjevení. Již na první pohled je zde totiž jisté, že hlavním atributem v Raw budou syrové scény se zaměřením na brutalitu, přičemž právě tento aspekt působí až do finále jako broušený a svěží klenot. Bohužel, celkový výsledek sráží vcelku fádní a "okaté" využití vedlejších postav, což jde také v ruku v ruce se špatně vykonstruovaným závěrem snímku, které obsahuje nemalou dávku "WTF" momentů. Je velká škoda, že si Raw neudržel tempo a styl dynamické prostřední části. Pak už by zde totiž vážně nebyl ani stín pochyb mluvit o jednom z největších překvapení na dramatickém, potažmo i hororovém poli. Snad tedy příště! (28.05.2017)

Ako veľmi sa musí človek snažiť, alebo nedávať pozor, aby to označil za metaforické coming of age? Film šokuje maximálne svojím zlyhávaním v každom smere. Na film o dospievaní je to príliš kostrbaté ( porucha Juliane je viac genetickou záležitosťou než záležitosťou veku - jej dospelá matka tým trpí celý život), autorka si vyberá vyberá príliš povrchné výseky života Juliane a skôr o obraz dospievania jej v nich ide čisto o výstrednosť, ktorej sa nám zasa až toľko nedostane.V bizarnosti a gore momentoch Raw nijako nevyčnieva, ani neprináša žiadnu novú krv do subžánru. ___ Prípadná metaforickosť ako taká je maximálne neoriginálna. Niečo také by vymyslel a spracoval David Cronenberg pred vyše 30timi rokmi, navyše oveľa funkčnejšie a prenikavejšie. ___ RAW by ešte mohlo teoreticky obstáť ako čierna gore komédia. Na toto zaradenie je film zasa málo "jebnutý", neposkytuje dostatok čierneho humoru a sebareflexie. __ Čo to teda je? Pravdepodobne slepá ulička smeru New French Extremity, prikláňajúca sa (napriek svojej ambicióznosti) zo všetkého najviac nie k artovkám a kultovkám ( ktorých charakter sa snaží dosiahnuť), ale k k americkým gore nepodarkom z 80-tych rokov. Prečo? Pretože aj na Raw presne sedí veta: "príliš smiešne na to, aby ste to brali vážne, príliš vážne na to, aby ste to brali smiešne." Bizarnosť, ktorá vzbudí krátkodobý hype a následne zapadne. Neviem si predstaviť, že Raw niekto vytiahne o 30rokov a úžasný dobový úlet, vychytávku, trefnú anomáliu....čokoľvek. (17.09.2017)

Hodně divný, nechutný a nezdravý film, s hodně hezkou subtilní holkou v hlavní roli, což je myslím zajímavý kontrast. Pí rejžová bude asi hodně svérázná baba, když si tuhle zvrácenou záležitost i sama napsala. Po filmařské stránce to není žádné veledílo, taky mě strašně štvala tupá stádnost života v kampusu a některé pasáže jsem občas úplně nepochopil (třeba co mělo znamenat to srocování a čumění studentů v přikrývkách na konci), ale tleskám každému aspoň trochu podařenému vybočení z průměrnosti hlavního proudu, no a tohle se fakt povedlo. Vzdáleně příbuzná záležitost: https://www.csfd.cz/film/69880-miluji-te-k-sezrani/prehled/ (31.08.2019)

No já nevim. Mě asi nejvíc šokovalo, když jedna ze sester prováděla veterinářský úkon na krávě. Jinak tu nebylo nic, co bych ještě neviděl v jiných kanibalistických hororech. Po stránce psychologické také nic moc. Vegetariánka ochutná maso a rupne jí z toho v bedně. Ducoumau se sice snaží divákovi namluvit, že je v tom něco víc, ale není. Takže asi nejblíž to má k lehce úchylnému dramatu, ale ani v tomto ohledu to ve mě nějakou výraznější stopu nezanechalo. Filmu se dá přiznat hodně slušná obrazová stránka a solidní dojem na mě udělala i hlavní představitelka, byť byla nucená místy až nesmyslně přehrávat. Vážně nechápu, proč zrovna tohle vzbudilo takovou pozornost. 30% (02.06.2017)

New French Extremity je zpět s filmem, který působí, jakoby Xavieru Dolanovi konečně narostly koule a zvládl své vizuální cítění konečně prodat v dravé, nechcípácké látce. Jasně, obsah je ve své podstatě až dětsky jednoduchý, ale jeho suverénní, překvapivými oklikami vedené podání plné krutých šoků a zábavného cynismu to hravě vynahradí. 85 % (15.01.2018)

Fungování všeho v tomto filmu, je úplně z jiné planety. Moje hodnocení není vůbec ovlivněné tím, že je film poměrně nechutný, ale spíše tím, že od začátku do konce pouze otravuje a chování postav je kompletně nesmysl. (05.03.2020)

Možno sa po tomto už nebudete dívať na svojich blížnych rovnako. Čo ak? Otázky boli položené na konci. Odpovede na začiatku. Z technického a príbehového hľadiska nejde o nič šokujúce ( teda nie až tak, ako to hlásali niektorý zahraničný kritici ), ale poteší to ako alternatíva k mnohým dnešným rádoby umeniam v ríši psychohororov. Ono je to u mňa vlastne za 4, ale bude to zrejme až neskôr, po jeho náležitom odležaní v paci. (23.03.2019)

Vyprázdněnej bizár, kterej by sám sebe nejraději viděl jako intelektuální artovku. Tak to bohužel. Nesympatický casting vás hned ze začátku pleskne jako mokrej hadr po čuni a drží se po celou dobu filmu. Do toho přehnané chování studentů veteriny a typicky francouzská teatrálnost a přehrávání. Nesmíme zapomenout na nechuťárny z pitevny, sexuální výstřelky a další pokusy diváka šokovat, což ale spíše poukazuje na režisérské tápání. Rodinný kanibalismus je sice lákavé téma, ale asi bude lepší, když zůstane ve vesnickém prostředí texasu. Jak říkám, prvoplánovitej fuj. (25.03.2018)

Po většinu času velmi funkční filmový exkurz do prožívání interiorizační krize. Výsostně francouzský naturalismus oslňuje formou, která perfektně plní svůj účel, aneb „škoda hnusu, který padne vedle.“ (21.04.2017)

Tohle je docela f*ed up záležitost. Francouzský trochu netradiční pohled na dospívání sice jde možná místy trochu moc uměle za svým, nicméně na šokujícím aspektu, nechutnosti a atmosféře to filmu zase tolik neubírá. Osobně si nepamatuju kdy naposled mě francouzská současná tvorba takhle oslovila. Vlezlý, nepříjemný a do značné míry působivý film, který nebude pro úplně slabé povahy. (28.06.2017)

Lidi, něco si ujasněme. Tohle není realismus a vtipný to je zcela záměrně. Protože kdyby to nebylo zvrhle a podvratně vtipný, buď by se to kvůli té depce nedalo dokoukat, nebo by se to zvrhlo ve skutečně směšnou neintencionální parodii. Takhle se ale smějete a zároveň se cejtíte blbě (že se smějete i z toho, co se na plátně děje). Logika hadr? Jistě, to vám nechám, ale nevzpomínám si, že by kdy někdo vyčítal Bergmannovi, že jeho Persona vlastně nedává smysl (a že nedává). Tohle je artovka, těžko stravitelná a rozhodně se nemusíte stydět za to, že se vám nelíbí (nebo že ji nechápete), protože ani nemíří na širší publikum. Jen na nás, pár úchyláků s morbidní láskou k filmů, kterým jde v první řadě o vyvolání nejednoznačných a silně nepříjemných pocitů v jejich divákovi. A že to není gore? No, nevím, jak vy ostatní, ale mě bývá nepříjemně spíš z naturalismu, než při sledování potoků krve v Kill Bill. Tady je ta explicita sice silně přes čáru, ale nemyslím, že je samoučelná. Myslím, že je silně obnažující - nahota, krev, fyzická nevolnost, ruce v zadku krávy, ... - v drtivé většině ukazují postavy v jejich zranitelnosti. Proto nepovažuju "inflaci" nahoty za vypočítavou, nebo pozérskou, ale jako prostředek ke sblížení diváka s jinak ne moc ztotožnitelnou postavou skrze spoluúčasti na její zranitelnosti. Sice pár dní nebudu jíst a silně pochybuju, že se na film v nejbližší době znovu podívám (spíš si budu pořád říkat, že jo, že bych si ho rád pustil znovu, ale když už ho budu mít v ruce, radši ho zahodím a pustím si Rychle a zběsile 487), ale určitě bych Raw zařadil mezi TOP 5 filmů loňského roku. Možná TOP 3. Plná a trochu jiná recenze. (08.04.2017)

Recenze na francouzský film Raw: Jsem z toho poněkud rozpačitý. Pobavený a zároveň i rozčarovaný. Ke konci lehce znechucený – nejprve gorem, pak rozuzlením. Trochu se divím, že tento počin nenašel své místo v žebříčku rozporuplných. Na druhou stranu to ale není nic, o čem by se daly vést dlouhé debaty a rozjímat, zdalipak byl tvůrce prostoduchý ňouma, anebo nedoceněný génius. Podle mě byl ten, kdo tohle vymyslel, především vyšinutý maniak. Anebo měla režisérka zrovna své dny. (Jestli mi prominete tento vtípek zavánějící sexismem.) Ovšem šílenec, nebo ne – ono jí to jakž takž šlape. Děje se tak možná díky krátké stopáži a každopádně navzdory nepřítomnosti jakékoliv akce anebo něčeho, co by ji alespoň zdánlivě připomínalo. Velký podíl na tom jistě má i herečka Garance Marillier, která ztvárnila hlavní postavu a odvedla skutečně dobrou práci. Alespoň v rámci mantinelů stanovených scénářem. Obecně můj největší problém s filmem jsou právě různé zápletky vycházející z jednání postav, které ne vždy dává smysl. Je tady snaha pohrát si s charakterem hlavní hrdinky tím, že se k ní všichni budou chovat hnusně, jenomže tu vůbec nedává smysl, proč by to dělali. Někteří tu jsou vyloženě zlí jen proto, aby byli zlí. O scéně, kdy jedna postava jen tak skočí pod auto, ani nehovořím. Nicméně alespoň si film klade chytré otázky (já jsem si je taky kladl), někdy doprovázené i úsměvnou odpovědí. Příklad za všechny: "Why this?" – "Don't know." A pokud jste film viděli, tak tady mám pro vás ještě jednu: "Why didn't he fight back?" Ta je taky dobrá. Samostatnou kapitolou je pak domnělý gore filmu, který je sice docela odporný, ačkoli netečou hektolitry krve, avšak nedočkáme se kýženého finále, na které každý divák, který to nějak vydržel až do konce, čeká. Vlastně se to v závěru vyvine jiným směrem, než bychom původně čekali – což v žádném případě není pochvala. Film se nám tu snaží říct něco na způsob: "Věřte mi! Tohle není jenom o hryzání člověků!" A víte vy co? Já mu to nevěřím. (23.04.2022)

Snímek „Grave“ si rozhodně najde své fanoušky, protože je velmi dobře natočený a nebojí se ukazovat i něco, co je opravdu hnusné. Není to film, který by byl plný násilí, ale zvrácenost zde rozhodně najdete. Navíc to není film, který by byl bez příběhu, je to snímek, který v sobě má děj, který i někam směřuje. A to je na něm příjemné. I tak vám ale může přijít, že ty nechutnosti jsou někdy trochu samoúčelné. (19.03.2018)

Moc mě poslední dobou nebaví trend natočit film o dívčím dospívání, který čirou demenci a nesnesitelnost postav schovává za nálepku puberty. Raw ale solidně balancuje na tenké hranici mezi demencí a zábavným šílenstvím, přičemž občas přepadne na horší stranu (skákání do silnice) a občas na lepší (prst). Něco mi říká, že bych ten film měl nenávidět, protože je přesně tím příkladem zaprděného, rádoby šokujícího festival flicku, z něhož můžou omdlívat leda v Cannes, ale tentokrát mi to nějak nejde. Díky odpoutání od reality dost nepředvídatelný zážitek, který slušně dozrává. Jakoukoliv sociálně zainteresovanou interpretaci ale naprosto odmítám. (27.07.2017)

To bylo divný ... :-D :-D Od půlky už mě to nudilo, do tý doby to ještě bylo nějak zajímavý ... Myšlenka, aha ...na konci se to nějak vysvětlilo, o co jde. Hm, šokující vůbec. A celkově to prostředí tý školy, lidi tam ...divný, ale ani ne v dobrým slova smyslu ... Ale tak něco to do sebe mělo, ale vlastně nevím co ... :-) 3/5 (09.06.2018)

"Ségra, tak co dneska dáme?" Vlastně proč ne, takovejhle úchylnej bizár člověk jednou za čas potřebuje, aby si unavenou duši propláchnul taky nějakou tou explicitní hnusotou. A protože jsem všežravec, tak mi to nevadilo a naopak jsem se na tom snažil hledat spíše pozitiva. Určitě to má spád, určitě je to dost dobře natočené a určitě se u toho nebudete nudit. Upřímně to ale mnohem více funguje jako zábavný trash. Kritické dílo s pokusem o přesah jsem v tom nenašel – jenže já ho ani vlastně nehledal. Prostě mě to bavilo. (10.09.2018)

Kvôli zaradeniu do žánru "psychologická dráma" som bola pripravená na niečo zmysluplné a desivé. Neurobte tú istú chybu. Raw sa možno vďaka kamere a plagátu tvári ako niečo viac, no dovolím si povedať, že je to proste B-éčkový horor v krajšom kabáte. Potvrdil mi to zborový smiech na premietaní. To, že 90% z divákov bolo pod vplyvom alkoholu tu nehrá rolu, naozaj. Záleží iba na vás, ako sa k Raw postavíte. Skúste si ho pustiť bez nejakých očakávaní. Možno, ale naozaj iba možno, by snímok mohol očariť fanúšikov Eda Wooda. Na existenciu tohto veľkého režiséra som takmer zabudla, ale Julia Ducournau mi ho po dlhšej dobe pripomenula. (01.07.2017)

Raw treba vnímať skôr ako psychologický film, ktorý sa snaží a miestami aj pôsobí ako horor, avšak v konečnom ponímaní pôsobí ako kontroverzný film, ktorý však nešokuje ako povedzme Antichrist a zároveň nie je tak odpudivý ako Miluji té k sežrání. Celkom dobre zvládnuté herecké výkony dvoch sestier, ktoré sa "prejavili" až potom, ako opustili bezpečie domova a odišli študovať na vysokú školu. Celkovo je film zvládnutý pomerne dobre a stojí za pozretie, avšak určite však nezanechá dojem ako povedzme spomínaný Antichrist. (20.05.2018)