Tři billboardy kousek za Ebbingem

Na Tři bilboardy se dobře kouká. Režijně jsou zvládnuté bravurně, s mnoha originálními nápady (nehet, vyhození z okna). McDonagh navíc znovu přišel s těžkozaškatulkovatelným příběhem​ o matce, která pro nalezení vraha své dcery využije neortodoxní metodu vyburcování policie. Drsný humor střídá seriózní témata hladce a snímek si i přes jistou divadelnost zachovává neskutečnou míru uvěřitelnosti. Špičkové herecké výkony, skvělý Burwellův soundtrack. Čím méně o tom víte, tím lépe. (19.01.2018)

Po problematických a scénáristicky naprosto nezvládnutých Sedmi psychopatech se Martin McDonagh vrátil v plné formě a navázal na úspěch svých Brugg. Stejná poetika, stejná práce s postavami, snad jen té absurdity je tady o poznání víc. Bruggy mi připadaly přece jen preciznější, všechno tam dokonale ladilo a zapadalo. Tady to místy trošku drhne, ale zábavnost je mimořádná a Tři billboardy se budou určitě řadit k tomu nejlepšímu, co letos v oblasti filmových novinek zhlédnu. Martin dokáže nejen bavit, ale jeho práce má i přesah. Když srovnám jeho tvorbu s Tarantinem, tak umí o několik levelů výš. K tomu, co dokázal ve Třech billboardech kousek za Ebbingem, se bohužel Tarantino nepřiblížil v žádném z filmů po Jackie Brownové. Nechci být krutý, ale možná by to nedal, ani kdyby se všechny jeho snímky spojily dohromady. Tam, kde Tarantino marní potenciál skvělých herců, tam Martin McDonagh dokáže vymáčknout ze svých spolupracovníků to nejlepší. Frances McDormand je k sežrání, Sam Rockwell výborně balancuje na hranici parodie a oba dva předvádí postavy, které dokonale zapadají do představy amerického jihu plného nepoddajných a nekorektních charakterů nedůvěřivých k systému a vždy ochotných vzít svou představu spravedlnosti do vlastních rukou. Celkový dojem: 90 %. (04.02.2018)

Divák je každý rok tak zasycen blockbustery za několik desítek milionů, že si pořádně ani nevšímá menších filmů. A je to celkem škoda, protože i malý film může být dobrý. Důkazem jsou právě Tři billboardy kousek za Ebbingem pod režijní a scenáristickou taktovkou Martina McDonagha. Tři billboary ale rozhodně nejsou kriminálním thrillerem jak tvrdí trailery ale dokáže diváka šokovat. McDonagh se ani tolik nesnáží točit kriminálku ale spíše satyru o americkém zapadákově a jejím lidu. Celé se to točí kolem tří hrdinů: Haynesové, Willoughbyho a Dixona. Každá ta postava má duši, každá postava má zajímavý vývoj, každá postava je perfektně ztvárněná. Frances McDormand je perfektní, Woody Harrelson skvělý ale Sam Rockwell to je úplně jiná liga a snad jeho nejlepší výkon v celé kariéře. Několik scén se záměrně zvrtne cestou, kterou by divák nečekal a mají geniální pointu. Mezi postavami funguje perfektní ping-pongový dialog kde každá postava ihned nečekaně zareaguje: Ví vaše matka, že mučíte negry? Nemučím... a dnes se musí říkat mučit afroameričany. Nebo hádka matky a dcery která se zvrtne v tom, že jí matka popřeje aby jí znásilnili. A nejlepší na tom je, že ta v těch scénách funguje atmosféra a do těch postav se někdo dokáže vcítit. Do půlky jsem si říkal, že jde o perfektní film, výbornou satyru s chytrým pracováním a postavami. Po půlce filmu ale nastane zvrat, následují 2-4 scény a následně když se ve městě začíná svítat k většímu pořádku ten film už v podstatě neví co dál a ztrácí oproti té první výborné polovině i přesto, že ta komornost stále skvěle funguje a v závěru dokonce dojde k něčemu, co by divák nečekal a zůstane napjatý i krátce po začátku titulků. Jedná se prostě o fajn práci s výborným přesahem a vším možným ale druhá půlka je slabší než první. Rockwell ale na Oscara! (20.01.2018)

Až do cca. 51. minuty mě to v podstatě moc nebavilo a pořád jsem nechápal, proč zde ten film má tak vysoké hodnocení. Teprve když mi v tomto čase došlo, co se chystá vzápětí udělat postava šerifa Willoughbyho, vyvolal se ve mně obrovský údiv a zájem, který vydržel až do konce. A to i navzdory tomu, že moc nemusím Frances McDormand. Za sebe tedy nesouhlasím s názorem, který zde často zaznívá, že druhá polovina filmu je první než lepší - osobně to vidím přesně naopak. Jinak nejvíc mě tam asi bavila postava, kterou ztvárnil Sam Rockwell, a potom skvělý humor, kterým je dramatický děj oživen (ve své podstatě je to film primárně o bolesti - každá postava v něm nějak trpí, ať už fyzicky, nebo psychicky). Naštval mě ovšem otevřený závěr, který obecně považuji za zločin na divákovi. Celkově ovšem za mě nadšení a skvělý zážitek z dobře udělaného filmu. (15.01.2018)

Martin McDonagh je zpátky a opět si přichystal originální,vtipný, drsný a zábavný příběh, který chytne za srdce. Herecky naprosto výborné- Woody Harrelson v roli šerifa, Sam Rockwell vedlejší policista a vynikající hlavní hrdinka Frances McDormand, která se vůbec s nikým nesere, hláškuje jak o život a ještě rozpoutá válku s policií. Film má příjemnou retro atmosféru z Amerického zapadákova,několik vtipných a zároveň silných scén a drží si slušné tempo, že se naštěstí divák nestihne nudit. Osobně bych uvítal více násilí obdobně jako v Sedmi psychopatech a možná vyhrocenější finále, ale jinak bezesporu kvalitní filmařina v každém ohledu, kterou by si letos nikdo neměl nechat ujít.80% (07.01.2018)