Případ Sloane

Až také sklamanie som nečakal. A to tam hrala moja obľúbená Jessica Chastain a to tu bola skoro najsympatickejšia zo všetkých jej snímkov. Veľmi slabá snímka, ktorá neponúka vlastne vôbec nič. Neviem čo by tejto snímke prospelo najviac a či existuje niečo, čo by túto snímku pozdvihlo až na príjemný priemer. Herci sa veľmi nepredviedli a o nejakých hereckých výkonoch sa nedá ani polemizovať. Koniec koncov, nehrá tam nik známy. Na hudbu si už absolútne neviem spomenúť a to tempo bolo neskutočne vlečúce. Aj dialógy boli absolútne nezáživné a celkovo scenár a príbeh boli jedno veľké sklamanie. Však ono už téma je o niečom. Neviem či to pripisovať aj tomu, že som od toho veľa očakával, ale ja som sa len a len nudil. Nenapadá ma jediná skupina divákov, ktorá by túto snímku ocenila. (17.11.2019)

Napriek istým výhradám, musím tu vzdať hold americkej demokracii. Pokiaľ totiž schválenie návrhu zákona spočíva v USA na presviedčaní jednotlivcov, je to ok. Nech sa to deje akýmikoľvek špinavými prostriedkami. Tie sa na presadzovanie záujmov totiž používajú všade. Zmenu by predstavovala len zmena systému. O tejto možnosti sa vééľmi jemnou poznámkou obtrie v záverečnej reči aj pani Sloaneová. A ktovie, či by taká zmena systému neviedla len k horšiemu. Poznámka: Vo východoeurópsko-balkánskych džamahírijách na presadenie zákona úplne stačí, ak vhodne presvedčíte (uplatíte), sťaby lobista, predsedu strany. Všetci jeho poslanci hlasujú následne podľa jeho pokynov. Ako poslušné ovce. Netreba sa namáhať s jednotlivcami. (03.02.2021)

Je debutující Jonathan Perera pseudonymem Aarona Sorkina či není? Toť otázka. Spíše však není, jelikož tak do morku kostí ryze sorkinovský scénář by přes veškerou snahu nevyplodil ani Sorkin sám. Kulometné deklamující dialogy, neustálý frenetický pohyb, samá kvádra a kostýmky, prosklené kanceláře, postavy slouží čistě jako nositelé světonázorů/postojů, herci z Newsroomu, zákulisí a politikaření s vysokou politikou úzce propojené profese (v tomto případě lobbingu) a tak dále. Ano, jde o názorově neskrývaně angažovaný snímek (ve stylu Životu Davida Galea a jeho postoji vůči trestu smrti), ale to není na překážku vůbec ničemu. Je to totiž podchycené sofistikovaně i s citem. Navíc v jádru jde o sakra zdařilou heistovku, která dodržuje veškerá pravidla žánru. A to i bez loupeže jako takové. Zkušenější divák nepochybně finální tah prokoukne hned zpočátku (což mu nijak neubírá na působivém podání), ale na škodu tu není vůbec ničemu, protože to oplývá natolik nekompromisním tahem na branku, gradací (nemalý podíl na tom má, jak jinak, Max Richter), chladným vizuálem a hereckými výkony, že si to lze vychutnat na více úrovních než pouze jako "levičácký lobbing za zpřísnění pravidel pro nákup zbraní a čistší politiku". (29.08.2018)

Obsahově dostiučiňující... pro toho, kdo ještě věří v pohnutky mocných jiné, než požitkové. Jinak nečekaně poutavě podaný raport o politických a marketingových manipulacích, byť mírně zašifrovaný kadencí dialogů na hranici srozumitelnosti tak, aby se divák nestačil zorientovat v zajetých praktikách typu: "Alexi, dej vědět dodavatelům demonstrantů" a jiných záludností určených k přetváření veřejného mínění, přesto vnímavým jedincům leccos našeptne. Samotná slečna Sloaneová se zde stává odrazem doby v níž žije a prostředí, ve kterém se pohybuje. Ke zvýšené koncentraci pozornosti se tak nutně přidává střídání pocitů obdivu, opovržení i lítosti a vnitřní tahanice o jejich převládnutí, neboť špičkové pracovní nasazení, umocněné snováním intrik, chorobnou touhou po vítězství a necitlivým využitím všech dostupných prostředků, nebývá slučitelné s normálním životem a výsledkem je bytost tak osamělá, že by se i džigolo ustrnul. Jako pozadí se už už nabízela jedna ze srdceryvných traumošek, kterými podobně nelítostní hrdinové procházejí v dětství, budiž scénáři ke slávě, že se tímto směrem neměl potřebu vyjádřit - to však neznamená, že by si občas nešikovně nevypomohl nějakou tou berličkou, mírně urážející divákův ostrovtip, což, alespoň mně, bohatě vykompenzovala strhující Jessica Chastain a zážitek mi víceméně nezkazilo ani finální novosvětské pozdvižení v soudní síni, ba dokonce ani fakt, že se v důsledku přijetí zákona vůbec nejednalo o výhru... (17.09.2017)

"V tomhle městě nejsi od práskače nikdy dál než dva metry." Mám velkou úctu k lidem, kteří nikdy nespí, neustále kují lobbistické pikle, preventivně nikomu nevěří a myslí dvě partie dopředu. Spíš se jich tedy bojím a Elizabeth Sloane je jednou z nich. Přesto bylo úchvatné sledovat její souboj s druhým dodatkem, taky mě ohromila její předvídavost a její závěrečný monolog byl prostě vynikající. Už jsem slyšel spoustu "legendárních" filmových právnických keců, ale tyhle si budu dobře pamatovat. Stejně jako Lukášovo evangelium, kdybych náhodou potkal nadrženou jeptišku. (30.03.2018)