聲の形
A Silent Voice
A Silent Voice
A Silent Voice
A Silent Voice: The Movie
Režie:
Naoko JamadaScénář:
Reiko JošidaKamera:
Kazuya TakaoHudba:
Kensuke UšioHrají:
Aoi Júki, Maju Macuoka, Tošijuki Tojonaga, Sacuki Jukino, Miju Irino, Ikuko Tani, Saori Hajami, Akiko Hiramacu, Kenšó Ono, Hana Takeda, Rjó Nišitani (více)Obsahy(1)
Ishida Shouya na základní škole šikanoval neslyšící dívku Shouko Nishimiyu až do okamžiku, kdy ji její rodiče přesunuli na jinou školu. Ishida si vůbec neuvědomuje špatnost svých činů, přijde o všechny kamarády a nakonec se sám stane šikanovaným. Všechno se ale změní na střední škole, kde se opět setkává s neslyšící Shoukou a snaží se napravit všechno zlé, co jí kdy udělal. Tím začíná jeho cesta k nápravě. (Gantai)
(více)Recenze (76)
Hlboké, silné, dojemné. Tie emócie, tá animácia, ten príbeh, jedným slovom prekrásne❤ a Shoko Nishimiya mi je zatiaľ zo všetkých anime hrdiniek najmilšia. [verzia v originálnom znení]. 4 a pol* alebo 80%. ()
Dobrou polovinu času někdo křičel, brečel, nebo se omlouval a to mě už po půl hodině přestalo bavit, nehledě na zbylou brutálně nataženou stopáž. U rákosníků se čas od času zadaří (Kimi no na wa), ale tohle byl neskutečně iritující omyl bez děje. 15% ()
Správanie postáv mi prišlo až prehnane iracionálne. A to mi dokázalo zničiť celú krásu filmu. ()
Zápletka o šikanovaní a následnom ospravedlnení by nebola vôbec zlá, ale to by sa nemohli postavy chovať tak divne a alogicky, naviac s tak otrasne umelými dialógmi. ()
krasne a moc moc moc silne ()
Parádička. Ani teraz som si ešte není istý, či som to pochopil. Ale práve to sa mi páči. Film, nad ktorým môžem premýšľať.. Zaujímavo sa to vyvinulo, len trošku mi ešte niečo chýbalo na konci. ()
Deti vedia byť ku sebe neskutočne zlé. Človeka až zamrazí pri krutých Ishidovych skutkoch. Shouko so svojím postihnutím je však stále plná optimizmu a lásky k ľuďom. Celý film by mohol byť tak o 20 minút kratší, ale vzhľadom na krásnu animáciu, mu tú dĺžku odpustíte. Slzy sú povinnosťou už asi pri každom japonskom anime. ()
Anime s príbehovou archou, ktoré vám nedá vydýchnuť. Dych berúci zážitok príbehu sebareflexie, ktorý sa môže stať komukoľvek (ja sám tam s určitou hyperbolovou nadstavbou sa v tom celkom zreteľne vidím). Úžasná práca s animáciou a dramaturgiou sa opätovne tvorcom vydarila a prišli so značne poučným, dojímavým a hlavne zložitým príbehom, ktorý nebude pre každého. Osobne som sa filmu ako nie moc zarytý otaku vyhýbal ako čert krížu. No musím uznať, že navzdory tomu, že som čakal nejakú bizarnosť á la Toradora som žiadnu waifu zhovadilosť (nepejoratívne) našťastie nedostal. Príbeh je hlavne stavaný pre ľudí, ktorým je japonská kultúra v podstate absolútne ukradnutá. A to sa cení. Nie každého zaujíma niekoľko tisícročí trvajúci LORE nejakej krajiny. Príbeh sa pričasto nezastavuje, a keď už áno, tak vás to ani nemrzí. Vždy vám vysvetlí niečo dôležité. I keď vám časom pôjde hlava prasknúť od toľkých informácii a životných príbehov ostatných postáv, film má stále tempo, ktoré ide celku rýchlo. Postavy sú úžasne napísané a hlavnej dvojice vám nebude jedno za žiadnych okolností a budete sa báť o ich zdravie, i v momente, kedy sa vás film posnaží nástojčivo presvedčiť o duševnom kľude. Skrátka úžasný príbeh nehodný opovrhnutia o odpustení a novej šanci. Kto podobnú situáciu zažil môže len súhlasne kývať hlavou. A je jedno, z ktorého uhľa pohľadu... Známka: S++ ...Carney, i keď ti často tvoje typy nevyjdú, týmto si sa trafil do čierneho :) ()
Čo je potrebné na nájdenie vykúpenia? A naozaj si zaslúžime druhú šancu v živote? Ak hľadáme vykúpenie, musíme najprv prevziať zodpovednosť za svoje činy! Cesta sa to môže zdať byť náročná, avšak nie úplne nedosiahnuteľná. Ak chcete vedieť viac, pozrite si toto majstrovské dielo, ktoré ešte k tomu obsahuje najlepšie zrežírovanú scénu v anime histórii (myslené ako ktorú som mal možnosť zatiaľ vidieť) - samozrejme hovorím o hanabi. ()
Opäť sa raz musím pred tými Japoncami skloniť. Prívlastok "geniálny" (film) tu napĺňa svoj zmysel. Aj ked som počas filmu musel často na niečo hundrať - ako napríklad že čo vôbec robí sluchovo postihnutá osoba v tej škole - tak až po krásne desivom finále, trvajúcom asi 2 ťažko predýchané minúty počas ktorých hlavná postava prežíva (spolu s divákom) šokujúce uvedomenie spolu s vygradovanou melódiou, sa tieto drobné nelogickosti ukážu ako bezvýznamné. Samotná pointa v závere je tak smutná že pre istotu je pred deťmi a slabšími povahami dokonale ukrytá v oných najdôležitejších 2 minútach tak, že tento šokujúci koniec pochopí len skúsený dospelý divák. Takže kvôli zachovaniu psychickej pohody detí a mladších divákov je ten v skutočnosti tragický koniec akoby alternatívny. No zdá sa že nie každý (možno len menšina) ten záver pochopil tak ako ja. Ďalej by som už spojleroval... ()
[4,5*] "Ishida-kun is moving his hands around." "It's probably sign language." "What? Wow. I didn't know he had that special skill." Po dlhšom čase jeden japonský animovaný film, od ktorého som nedokázal odtrhnúť oči, nádherným spôsobom rozoberajúci stále aktuálnu tému šikany. Režisérku Naoko Jamada som nepoznal, ale odteraz ju už určite budem mať v hľadáčiku. Už samotný príbeh je veľmi silný a hlboko ľudský, čo ma ale uchvátilo najviac, je tá prepracovaná psychológia, na animovaný film veľmi neobvyklá. Film zrejme najviac vystihuje prívlastok animovaná psychologická dráma. Tých postáv je toľko a tie vzťahy sú často tak zložité, že sa v nich jeden menej pozorný divák musí nutne strácať. Skvelým vizuálnym nápadom sú krížiky na tvárach postáv, ktoré sa objavujú a miznú podľa toho, aký má daná postava aktuálne vzťah ku hlavnému hrdinovi. "I want you to help me live." ()
WOW, tak tady není o čem, tohle je jeden z nejlepších romantických filmů co jsem kdy viděl, který v sobě ukrývá perfektně napsané postavy, příběh, dialogy a dlouhé tiché záběry, které vás nechají užívat si tu krásu animace a emoce daných postav, které jsou opravdu silné. Jak už jsem zmínil, emoce to je hlava tohoto filmu a také příběh, který se táhne od raného dětství až po dospívání, při čemž se seznamujeme s mnoha postavami ale hlavně s naší dvojicí, kterou tvoří hluchá dívka a chlapec, který jí v dětství šikanoval. Film také řeší velice vážné problémy jako je sebevražda a už zmíněná šikana, která ještě přikládá dříví do celkového ohně emocí. Dost tomuto hodnocení dodává to, že sám osobně mám se šikanou zkušenosti a vím jaké to je být terčem narážek, posměšků a fyzicky nepříjemným situací. Paní, která tato příběh napsala si zaslouží obrovský potlesk a oskara za takto vypiplaně srdcervoucí film. Extrémně doporučuji 10/10 ()
Přecitlivě sonda, jakou jsem snad ještě nikdy neviděl. Místy se jsem už nechápal, jestli v tom filmu není nějaká přetočená smyčka, která nutí postavy opakovaně se omlouvat. Motivace Ishidy mi od začátku přišla neuvěřitelná. Nevěřil jsem ty animované emoce vůbec nikomu a místy snímek působil dost trapně. Mám anime rád, mám rád Japonskou kultůru, která je odlišná, ale čeho je moc, toho je příliš. ()
Příběh o šikaně, sebevědomí, životě, přátelství a o tom že i když si člověk myslí že už je všechno na nic a že vše skončí se objeví možnost se omluvit za svoje chyby v minulosti a žít dál. ()
Dlouho jsem čekal, hype bys dost velký. Bohužel to co jsem dostal bylo opravdu slabé. Nebylo to vtipné, smutné, akční, napínavé, záhadné. Bylo to "Nijaké" asi tak bych tento film popsal. Dle traileru se stalo to co jsem čekal. nic překvapivého, bohužel mě často iritovalo chování postav. Na jedno podívaní to šlo, bohužel nikdy více o toto nezavadím . Nishimiya jednou slyší všechno jednou neslyší vůbec nic. Postavy jako by od základní školy se povahově vůbec nezměnili. Film bezdůvodně uječený a naprosto chaotický 5/10 ()
Příjemná záležitost na sychravé nedělní odpoledne. Logiku neřešte, je to japonské anime. ()
Přestože se snažím být aspoň trochu objektivní, tak tady prostě objektivní, emocemi neovlivněné a pečlivě strukturované hodnocení nezvládnu. Na to jsou moje pocity z Koe no Katachi příliš silné... Příběh o překonávání minulosti, poučení se z chyb, snaha o jejich nápravu a hledání lásky jak k druhým, tak k sobě samému... Tak bych asi nejspíše popsal tenhle filmový skvost, který ve mně zanechal výraznou stopu... Pokud hledáte něco odlehčeného, tak se Koe no Katachi raději vyhněte obloukem, protože to rozhodně není nějak zvlášť veselá podívaná. Stres, trauma, šikana, deprese - to vše se zde vyskytuje v hojném množství a hraje důležitou roli v příběhu. Ale právě překonávání těchto věcí je jedna z úžasných částí filmu. Když tak přemýšlím nad dosavadními filmy/seriály, kterým jsem dal 5*, tak mi najednou připadá 5 jako malé číslo, které není dostačující na vyjádření mého absolutního nadšení pro tenhle film... Rozhodně jedno z nejkrásnějších, nejdojemnějších a i nejsmutnějších věcí, které jsem kdy zhlédl. - 100 % (dal bych i víc, kdybych mohl) ()
Perfektní, od prvního shlédnutí 5 centimetrů za sekundu jsem neviděl anime, které by se tomu kvalitou celkovýho zpracování vyrovnalo a tohle je teda kandidát jasnej... ()
Dějově nelogické a debilně poskládané ... příběhově špatné ... jako ždímačka emocí však dokonalé ... nedokoukal jsem to ... slzy si musím šetřit ... ano, přiznám se ... v jednotlivých scénách mě to až moc dojímalo ... v tomto tato divnoskládačka funguje pro mě skvěle ... bohužel ... !!! ()
Na tento film jsem čekal hodně dlouho a taktéž v něj nesmírně věřil. Když jsem se tedy konečně dočkal vydání Blu-Ray a bohužel pro mě v anime průmyslu stále i pirátské cesty jeho pořízení, ihned jsem stahoval a v nejbližší možné době i zkoukl. Nuže, nyní si obhájím, proč je moje bodové hodnocení takové, jaké je. V první řadě zmíním zpracování. Kyoto Animation, to byla ta nejlepší možná volba, protože předvedlo naprostou nádheru jak ve formě animace, tak i vykreslení všeho ostatního kolem. Bezkonkurenční záležitost a jsem ohromně rád, že se něco takového dostalo do ruky právě tomuto po všech směrech vynikajícímu studiu. Teď ale k ději. Tak do poloviny bych dal bez servítek plný počet hvězd. Hlavního hrdinu, Shouyu, člověk ze začátku bude nenávidět, ale postupem času si jej začne decentním tempem oblibovat a i svým způsobem být rád za to, že se rozhodl z šikanujícího spratka stát tím, kdo všechny své chyby minulosti hodlá odčinit i proto, že se mu vše vrátilo a on je nyní ten, který nemá dobrou pověst a nikdo s ním nechce mít nic společného. A pak je tu hluchá dívka, Shouko. Roztomilost úrovně 9 tisíc, o to větší, když občas i něco zažvatlala o snaze mluvit i přes svůj hendikep. Na druhou polovinu filmu ale dopadlo poněkud silné, ležérní tempo a začalo to být takové méně záživné. O to víc, když se do děje přidaly další postavy, které už tolik nevynikaly a hlavně, osobně jsem jim ani pořádně nerozuměl, respektive tedy hlavně jejich činům, motivacím a vůbec i charakterové prázdnotě. Proč se třeba Ueno, jakožto možná taková zápornější postava, chovala tak nelogicky, bez pořádného vysvětlení? Což o to, o pořádné drama nebylo nouze, v jednu chvíli jsem opravdu jen napjatě očekával, jak se určité prekérní situace vyvrbí, držel palce, či propadal až nevěřícné strnulosti. Ale jinak začaly převládat myšlenky na to, že už se vše zdá jaksi nekonečné, zbytečně nastavované a že vyhlídka ideálního konce postupně vyprchává. A taky, že ze zakončení neskáču dva metry vysoko, zdálo se mi poněkud divně uřízlé a upřímně, vůbec by mi nevadilo, kdyby to skončilo o čtvrt hodiny dříve (ne-li i o půl). Inu, to je tak, když se adaptuje jako film manga, která má přes 60 kapitol. Tedy, něco méně podstatného se z předlohy vyřízne, velká část zadaptuje, ale zbytek se holt nechá ležet ladem. Předpokládám, že vzniknout to jako regulérní série, byla by to možná i pecka, do které by se dalo napěchovat víc a lépe, ale zase by dozajista nedostala až tak úchvatného zpracování. Každopádně i tak stále zůstávám u toho, že jde letos o zatím ten nejlepší anime film a mohl bych i říct, že film podobné kvality jsme tu neměli už od doby Makota Shinkaie a jeho Zahrady slov (toto tvrzení změním, pokud bude Kimi no Na Wa lepší). Tedy, beru-li v potaz, že zde byl kladen větší důraz na propracovanější příběh, než na naprosto dechberoucí vizuály, ale zase bych musel posléze narazit na rčení „bylo to dobré, ale bylo toho dost“. Uzavřu tedy toto zhodnocení tak, že film se mi líbil, ale procentuelně mu holt musím za těch pár výtek docela dost ubrat. 85% () (méně) (více)