Prokletí Salemu

Tříhodinová ubíjející nuda jen s několika málo povedenými okamžiky. Knižní předloha se mi už vykouřila z hlavy, ale s jistotou mohu prohlásit, že Hooper se svou adaptací rozhodně neuspěl. En gros každého Kingova románu je vždy dokonale provedená pitva lidské psychiky a jízda do pekel má pak až neuvěřitelný šmrnc, který nedovolí čtenáři se odtrhnout. Ještě si pamatuju ty probdělé noci nad Nezbytnými věcmi či Tím. Salem páně Hoopera má pak od samého počátku přesně opačný účinek. Bezduché postavy se plouží unyle vyprávěným příběhem ve světě tajemných sil. Zjevení Arthura C. Clarka s vysvětlujícím komentářem by nakonec bylo vítaným zpestřením. Upíři samotní se ale povedli, zejména děti levitující za oknem či zhmotnění alfaupíra Barlowa, tady skutečně všechna čest. Bohužel toho ke chválení bylo ve třech hodinách moc málo. Dvě hvězdy, a to i za zjištění, že někteří vampýři mají savé řezáky. Hm, hm. (06.01.2017)

Mám dojem, že všichni vysoko hodnotící uživatelé zde nehodnotí film, nýbrž geniální knihu. "Prokletí Salemu" od Tobe Hoopera totiž není nic jiného než zdlouhavé tříhodinové utrpení, které absolutně nerespektuje filmovou řeč. Je to jen otrocký přepis nesouvisejících scén, které nemá neznalý divák žádnou cenu pochopit. Postavy nemají žádné vztahy, žádné motivace, jen se k sobě náhodně připlétají a rozplétají, jak jim to nařizuje kniha. Dlouhá stopáž není kýženým plusem, jen bezkrevně natahuje nepodstatné a zkratkovitě řeší to podstatné. Režie je jen nezáživné odškrtávání pasáží z knihy, při němž nemáme žádnou šanci pochopit motivace jednotlivých hrdinů, kteří jsou jen bezkrevné skořápky na předepsané dialogy. Logicky je to navíc hodně mimo, strašidelné (spíš odstrašující) už vůbec ne a korunu tomu nasazují tragické herecké výkony většiny zúčastněných. Navíc za absolutní zprznění Barlowa nemůžu jinak než těsně nad odpadem. I když se jedná o televizní počin, u kterého by se měla laťka hodnocení trošku zmírnit, nelze než nenazvat film Salem's Lot absolutním znásilněním Kingovy předlohy a jednou z nejhorších knižních adaptací, co jsem kdy viděl. (01.06.2011)

Tobe Hooper natočil film, který je dobrý, ale nedokázal mě ohromit. Jsou zde skvělé hororové okamžiky, jež jsou výborně natočené, nejsou zbytečně gradovány hudbou nebo zvukem, jak se to děje dnes. V tomhle film obstojí bez problémů, jenže celkové tempo je tak trochu příliš vlažné a nejsou zde vhodné výkyvy, které by vás dovedly ještě více vytrhnout. Na televizní produkci je ale tohle pořád velmi dobré. (27.04.2015)

Má se jednat o zfilmování románu Stephena Kinga, ale tím, kde všude se tvůrci odchýlili od příběhu a vymýšleli "lepší" verzi, si dost uškodili. To, že prohodili pár postav, by ani tak nevadilo, ale měnit jejich charakter, to už mě namýchlo. Ben Mears, spisovatel, má být citlivý člověk, který se vyrovnáná se ztrátou manželky, po příjezdu do Salemu poznává naivní Susan a přestože se do ní zamiluje a snaží se ji chránit, dokáže jí na konci vrazit kůl do sdrce, protože by mu jako upírka pila krev. V této verzi hrdina jen odkrágluje hlavního praupíra a pak jen zapálí barák a řekne " promiň, Susan". Film nedokázal zachytit charakter Marka Petrieho, v knize velice inteligentního chlapce, který se jako jeden z mála zachrání právě díky svému zájmu o literaturu a vše "morbidní". Toto bylo opravdu zklamání, žádné napětí jako při čtení, některé scény spíše k smíchu a co se mi jediné líbilo, bylo rozpadnutí se v prach lebky Barlowa s efektem úsměvu... (01.03.2011)

Kvalitní a místy hodně strašidelná upířina. Viděl jsem pouze tzv. director's cut, takže velmi dobře chápu, proč původně vznikla daleko kratší verze. I když, pravda, o celou hodinu bych to asi nesestříhal. V každém případě by u mě šla z kola ven hned úvodní spoilerová scéna, kompletně znovu-použitá v závěru. Poněkud slabší herecké výkony by na kratší ploše asi taky až tolik nevynikaly. Na druhou stranu, oba představitelé manželů Sawyerových (Julie Cobb a George Dzundza) byli výborní. Přitom je dobré si povšimnout, že celá ta linie s nevěrou neměla téměř žádnou opravdovou spojitost s hlavním příběhem. … Salem’s Lot je třetím nejlepším horrorem Tobe Hoopera - horrorem pořád dost dobrým, zdaleka však nedosahujícím průkopnické originality Texas Chain Saw Massacre nebo vybroušené dokonalosti Poltergeista. Moje největší výtka směřuje především k zastavování obrazu při prvních útocích upíra. Tato podivná vychytávka na mě působila jako studená sprcha - nemám rád, když mi někdo připomíná, že "je to přece jenom film". Naštěstí bylo v druhé půli snímku od laškování v tomto stylu upuštěno. Mohl bych vytáhnout ještě pár dalších mušek na kráse tohoto sedmdesátkového strašení - měl jsem dokonce připravenou slovní hříčku o tom, že by Hooper mohl občas přitlačit na pilu. Ale neudělám to, protože v podstatě jsem s Prokletím Salemu spokojený a Tobe občas na tu pilu dokáže přitlačit i zde. … To, co je na jeho Salem’s Lotu nejlepší, už ve svých komentech dostatečně vyzdvihli jiní (připomenu létající děti, působivé hlavní monstrum a přihodím scénu z márnice). Jen dodám, že pojetí upírů coby čistě zlých a skutečně strašidelných bestií, je z dnešního pohledu živou vodou. Připomíná nám totiž, že nemrtví nejsou jen doménou sladkobolných mládežnických fantasy, kde vystupují jako pohlední idolové pubertálních děvčat, a že v jiném (mnohem starším) žánru, umí být tyhle kreatury dokonalým ztělesněním plíživého děsu a nešizených nočních můr. (21.03.2011)