Louise na pobřeží
Louise en hiver
Louise by the Shore
Režie:
Jean-François LaguionieScénář:
Jean-François LaguionieHudba:
Pascal Le PennecObsahy(1)
Na konci léta ujel důchodkyni Louise z pobřežního letoviska poslední vlak. Rozhodne se u moře zůstat jen ve společnosti věrného psa a přežít do jara v záchranářské budce. Poetický, vizuálně podmanivý příběh režiséra J.-F. Laguionieho, kterého znají čeští diváci hlavně díky jeho animovanému snímku Obraz, získal na působivosti také díky hlasu, který osamělé Louise propůjčila francouzská herečka Dominique Frotová. (Febiofest)
(více)Recenze (18)
Popravdě, ačkoliv se to snažilo jako že o radost ze života, stejně mi to přišlo celé až moc nihilistické. Jsou tam různé odkazy protikřesťanské (příjezd k babičce, zahrádka u kostela na hřbitově), které mi přišly zbytečné, pak je tam sice kritika moderního kultu mládí, ale podaná až moc zjednodušeně přes ty fotky v časopisech, a vlastně ani nevím, jestli pan nebyla lesba, jak je to tam tak divně podané. Četl jsem knížku od Mary Westmacotte (alias Agathy Christie) s názvem Já nebyl u tebe, když začínalo jaro, jež je také o ženě, která ztvrdne na jednom místě a musí se nad sebou zamýšlet. Jenže tam to skutečně jde do nějaké hloubky, tady jsme se jen dozvěděli, jak je fajn zapomenout na manžela a své děti (!). Což mi přišlo už za hranou a hodně sobecké. A pokud mne tvůrce jako diváka zásobuje takto povrchně, nevěřím mu ani ty hezké kulisy přímořského letoviska v zimě (v reálu je to depka a okna jsou přebitá prkny, aby tam nikdo nelezl) a nevěřím mu ani tu výpověď, protože mi toho o Louise nic neřekl. Btw, co jedla, než odešla bydlet na pláž, ty tři dny bouře? A kde brala vodu? ()
Krásný melancholický příběh o stáří a samotě. Hezky namalováno, krásně nasnímáno. Celou tu necelou hodinu a půl jsem se u tohoto animovaného filmu kochal a bylo mi u něj tak jako, lidsky, hezky. Tak moc hezky, že mě místy rozklombil k ospalosti. To ale v případě tohoto filmu není důkaz nudy, ale důkaz melancholické dokonalosti. ()
Životní rekapitulace s křikem racků a skřípáním mořského písku. ()
Paní Louisa u moře, nedobrovolně odsouzena k roční samotě, prožívá melancholicky smutné i poeticky příjemné chvilky na pobřeží. Příhody z jejího života se starým věkem v novém prostředí se prolínají zároveň s rekapitulací životného příběhu, vzpomínkovými útržky či snovými sekvenci (scéna z fiktivního soudního procesu na mě obzvlášť zapůsobila). Moc se mi líbily pestrobarevné animace, natolik, až se mi skoro nechce psát tohle cizí slovo. (Říkejme tomu namalované pohyblivé obrázky, jo? :)) Některé obrázky svými prchavými dojmy a nádhernou poetičností nezapřou francouzský původ a často i samy o sobě upoutávají pozornost, samotný děj střídá pestré nálady a nabízí různé příhody, takže dokáže být zajímavý po celou dobu, aniž by jeho poetika za 75 minut omrzela. Příjemná zkušenost se současným animovaným filmem pro dospělé. 75% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) ()
Půvabná, francouzská, pastelově laděná a mořským vánkem ovoněná meditace na téma stáří a srovnání se se životem. ()
Narazil jsem na to úplnou náhodou včera na ČT Art a nakonec mě to příjemné překvapilo. Dost poetický animovaný film (ani bych nevěřil, že to vůbec jde) o jedné staré ženě, které ujede poslední vlak z přímořského letoviska a ona tam na následující tři čtvrtě roku sama uvízne, přičemž si přerovnává vlastní život a smiřuje se svým stářím. Je to silné, má to dost zajímavých scén, pěknou animaci a skutečně to působí poeticky. První polovina se mi líbila hodně, druhá už byla slabší, ale i tak zajímavá. Jen jsem doufal, že se o Louisině životě dozvím víc, přece jenom je tam naznačené, že má minimálně jedno dítě (které si jí teda neváží a ani ji nenavštěvuje - proč?), ale o tom, s kým ho měla a jak ho vychovala nevíme nic. Proto nakonec dám jenom 4* ()
Krásně melancholické vyprávění o tom, jak smířlivý a svým způsobem kouzelný může být podzim života. Poetiku příběhu podtrhují jemné pastelové tóny barev, vkusná animace a duši lahodící hudba. Takhle v poklidu zestárnout za svitu hřejivých slunečních paprsků a ševelení mořských vln by vůbec nemuselo být špatné, obzvlášť když by stál po mém boku věrný psí parťák. (95%) ()
Přál bych nám všem takový závěr života, ke smíření a usebráni na cestě domů... ()
Svébytná osůbka. Stařičká "Robinsonka" střeží ostrůvek bytí sebe samé. Písky času. Moře šumící nostalgie. ()
V celé škále pastelových barev oživený akvarel. Smířlivá meditace stáří a sentimentu. Pěkné. 80% ()
Febiofest. ()
Nesmírně poetický film s kongeniální meditativní hudbou. Působí až terapeuticky uklidňujícím dojmem, zvlášť v kontrastu k šílenému shonu moderní doby, který je v něm pro srovnání také naznačen. Nenápadně podaná laskavá moudrost stáří ve smířlivém ohlédnutí za postupně se uzavírajícím životem. Možná i k hlubšímu pochopení tohoto snímku je také třeba životně dozrát. ()
Z ryze animovaných filmů jsem dosud viděl jen ty pro děti. Tímto snímkem jsem to alespoň částečně napravil. V první řadě zmíním fantasticky dobrou kresbu, která je v souladu s duchem příběhu. Jinak je to zajímavé zamyšlení se nad životem svým, bilancování, ale i nad stářím obecně. Myslím, že senioři by film měli vidět především. ()
Nádherné až lyrické vyprávění o životě, stáří a smíření se se vším. Velká poetika. ()
Krásny, emotívny a nádherne výtvarne stvárnený príbeh. ()
S hodnocením budu muset asi počkat. 6 hvězd zatím nejde na ČSFD dát. Nebo budu muset projít historii hodnocení a ubrat po hvězdě leckde, kde jsem rozmařile rozhazoval. Krásně jiné a neuspěchané. Dobře, tak tedy 5. ()
Moře i pláž letoviska si konečně mohou zase na nějaký čas oddechnout. Léto je na samotném sklonku a perón nedalekého nádraží opouští poslední vlak. Vylidněná pláž se s příchodem podzimu noří do melancholické nálady. Opuštěné pobřeží však nezůstává zcela osiřelé a jeho zimní spánek bude sdílet Louisa se svým novým čtyřnohým společníkem. Poeticky-meditativní příběh režiséra i scénáristy J.-F. Laguionieho okouzlí svou atmosférou a zahřeje u srdce. ()