Na prahu války

Film je skutočným príbehom o živote mierového aktivistu Franz Jägerstättera (Franz Huber) zo Sankt Radebundu v Hornom Rakúsku. Thomas Merton (americký kňaz a spisovateľ) ho vytiahol zo zabudnutia a zaradil kapitolu o ňom do svojej knihy Viera a násilie (1968). Už v roku 1971 vytvorila rakúska televízia v koprodukcii s nemeckou ZDF televízny film pod názvom Der Fall Jägerstätter. Následne v roku 2011 bol natočený dokument Franz Jägerstätter: Mann des Gewissens, (Franz Jägerstätter: Muž svedomia). Po vydaní Franz Jägerstätter: Letters and Writings from Prison (Väzenské listy a spisy) spracované v roku 2009 jeho bibliografkou Ernou Putz od nej získal Terrence Malick autorské práva na natáčanie filmu Skrytý život (Ein werborgenes leben) 2019. Film nám rozpráva príbeh človeka, ktorý sa drží svojich zásad a princípov až do svojej smrti. 12.3.1938 vstúpil nemecký wehrmacht do Rakúska a bez jediného výstrelu ho obsadil, tým sa stalo súčasťou Tretej ríše. V apríli sa konali v Rakúsku voľby a v nich jednohlasne anexiu Nemeckom schválili. Jediný, ktorý bol proti enexii v St. Radegunde bol Jägerstätter. Nemohol byť dobrým katolíkom a zároveň aj nacistom. 17.6.1940 narukoval do Wehrmachtu a v apríli 1941 na zasiahnutie starostu dediny bol prepustený aby mohol pracovať na farme. Práve v tomto období sa začal lámať jeho svetonázor. 23.2.1943 bol opäť povolaný do armády, nastúpil 1.3.1943 ale odmietol vykonať vojenskú prísahu a sľúbiť vernosť Hitlerovi. Nasledoval proces zatknutia, vojenského súdu a 6.7.1943 bol odsúdený na smrť za podkopávanie vojenskej morálky. Popravený bol 9.8.1943 v Berlíne Charlottenburgu. Ešte nejaké perličky. Vo filme boli použité aj filmové ukážky z nacistického propagandistického filmu Leni Riefenstahl „Triumph des Willens“ (Triumf vôle) z roku 1935. V Tretej ríši za odopretie zloženia prísahy Hitlerovi z náboženského presvedčenia bolo zatknutých viac ako 30 000 vojakov a z toho takmer 25 000 bolo popravených. (28.02.2020)

Typický Terrence Malick. Vďaka úžasnej kamere sa stávajú hlavnými hrdinami hoci aj kôš jabĺk, polámaný drevený plot, mrežované okno či pole zlatých klasov. Vizuálna báseň. Avšak čo z toho, keď tá báseň je zase raz dadaizmus. Krásna alpská príroda, dych vyrážajúce scenérie, skvelé interiéry aj kostýmy. Avšak čo z toho, keď slúžia zase raz tomu istému účelu. Strom života bolo prelomové dielo, následne režisér predviedol totálny zásek, našiel si proste tvorivý štýl, z ktorého sa už ani o centimeter nepohol. Najtragickejšie je sledovať scény, v ktorých herci evidentne dostali inštrukcie „robte si, čo chcete, hľaďte si do očí, hladkajte sa po tvári, pobehujte splašene ako deti v materskej škole, hlavne nech to pôsobí autenticky“. Lenže práve tieto scény vôbec autenticky nepôsobia a autorský zámer z nich čpie na sto honov. Prečo teda dávam štyri hviezdy? Asi kvôli tomu čerstvému alpskému vzduchu, ktorého som sa pri sledovaní nadýchala. (11.03.2020)

SPRECHEN VERBOTEN Je třeba konstatovat, že je Skrytý život po obrazové stránce dokonale vyrobený film. Kdyby byl jeho tvůrcem kdokoliv jiný než Terrence Malick, nešlo by se vyhnout podezření, že příběh nesložené přísahy věrnosti slouží jen jako záminka pro běhání po viewpointech na alpská údolí. Jenže Malickovi o konsekvence nezlomné křesťanské zásadovosti jde a zvolený způsob natáčení, kombinující v nestřídmých porcích úchvatné výjevy stvoření, rurálního života a inu, i toho ostatního, klade na diváka nemalé nároky nejspíš zcela vědomě. Pro Malicka jde o způsob, jak nechat diváky nést část břemene, které na sebe naložil hlavní hrdina Frantz (výjimečně proti národnímu socialismu naladěný August Diehl, jinak známý především slabostí pro karetní hry a uniformy SS - Hanební pancharti, Spojenci). Přes všechnu tu krásu a působivost schystává Malick těmi 174 minutami, směřujícímu rychlostí božích mlýnů, učiněné martyrium. A má to tak být. Tváří v tvář filmařské prozřetelnosti (včetně té Malickovy), odhodlané v mnoha směrech k autenticitě a k nemilosrdné zážitkové formě, zůstává rozum stát nad rozhodnutím nechat hrát německy hovořící herce z větší části (tedy ne všechny!) anglicky, včetně takových, jako když si "úspěšného světce" Franze Jägerstättera v Berlíně osobně odsoudí Bruno Ganz. Méně iritující, ale majiteli poučeného oka k pousmání jsou výjevy tvrdé rukodělné dřiny, odváděné berlínskými hereckými áčky na zjevně strojově obhospodařovávaných polnostech. Zvonění v uších, navozené nadmořskou výškou a tvrdou angličtinou pomáhají zahnat Bach, Beethoven, Handel, Dvořák, Gorecki, Kilar, Part, Schnitke. When you give up the idea of surviving at any price... a new light floods in. (27.06.2021)

Tříhodinová artovka o duševních projevech alpských obyvatel, kteří jsou daleko v divočině a přesto tak blízko hrůzostrašné mašinérii nacistického hnutí proti lidství, která z části zasáhne i je, nejen propagandou. Typické širokoúhle čočkovité snímání postav k maximálnímu zobrazení vnitřních pochodů častokrát na hranici únosnosti ve vězení či nevinné lehkosti bytí daleko na kopečkách mezi polemi. Konkrétně u tohoto Malickova filmu bych měl jeden sen. Zkrátit vyprávění a namíchat to se syrovým pohledem na ozbrojený střet třeba s Nolanovým pojetím boje o Berlin. To by byl teprve majstrštyk. 70% (16.07.2023)

Držal som držal asi 2 hodiny ale potom som to už ozaj mal chuť vypnúť. Neskutočne natiahnutý film. Áno. Krásne scenérie, neskutočné obrázky, príroda a tak. Ale dej je jeden des. Hitler tu je v dobových záberoch zachytený pri svojich plamenných prejavoch a zároveň predvádzajúci tančeky v Orlom hniezde. Zlo tu vlastne nie je prítomné, o iných rasách a európskej fronte sa de facto nehovorí. Tento špecifický dramatický tvar diváka vťahuje viac do vnútra ústredné postavy. Divák sa nevie vcítiť do hlavnej postavy. Viac som počas filmu sympatizoval s jeho manželkou než s ním, pritom August Diehl je veľmi obstojný herec. V Nehanebných Bastardoch bol skvostný nácek. Na mňa táto snímka nezapôsobila. (03.12.2020)