Blikající světla

Tragikomedie. To, o co se naši furianti marně snaží celá léta, zvládnou Seveřani na první dobrou. Kromě jiného je to taky krásná ukázka toho, kterak efektivně rozpohybovat ekonomiku v oblasti pohostinství. S označením "chlapskej film" bych souhlasil, mně osobně pak z toho všeho vyplývá nové pořekadlo "točí jako Dán." (07.08.2017)

Jensena jsem si zamiloval. Prvně Adamova jablka, potom Řezníci a teď Blikající světla. Nádherně mě přesvědčil, že severský film není jen bezútěšný, ale je v něm i humor. A humor takové kvality (podobný možná starým Formanovým filmům, jen bez té trapnosti). Blikající světla nesou oproti druhým dvěma ani horší, ani lepší, ale krásně k nim pasují a doplňují se. Jensen má své korunní herce a ještě zábavnější je sledovat jejich proměny (Mikkelsena hlavně!). (03.01.2016)

Někdy je prostě potřeba se zastavit a rozhlédnout se. A přesně tohle Torkild ( a nejenom on) tak potřeboval, protože svého dosavadního života má už po krk „Je mi čtyřicet. I o svých narozeninách střílím po lidech. A dostanu jako dárek AK-44.“ Připomenout si svá traumata z mládí taky neškodí a potom vlastně ani nevadí, že příčinou zastávky je porucha auta, které kleklo v tu nejnevhodnější chvíli, kdesi na lesní cestě. A protože prchat pěšky s miliony z krádeže na zakázku a navíc s postřeleným kamarádem dost dobře nejde, může se stát, že zastavení se změní v zakotvení. Žánr si netroufnu kategoricky zařadit a přestože s touhle partou bych nešla krást ani švestky u silnice, bylo mi s nimi moc fajn. (03.04.2006)

Každý chlap v životě pozná chvíli, kdy je třeba vydat se jiným směrem a ti statečnější se touto cestou i vydají. Ovšem málokdo kvůli tomu přestane zabíjet lidi. Torkild je však charakter, takže zapomene odevzdat výsledek poslední kasařiny a vydá se podnikat do lesa. Já jsem mu tedy rozuměl, ale bavit jsem se přitom moc nedokázal. Čestnou výjimkou byly Arneho psychopatické výlevy či scéna vyčištění hospody opilým lékařem a svérázným lovcem. V těchto chvílích jsem vybuchoval smíchy, ale bohužel se jednalo o výbuchy příliš osamocené. (20.08.2015)

Debut mistra úchylek, bizáru a zvěstovatele dobra se ještě pořád drží v jistých mantinelech normálnosti, přesto již sděluje poselství o sounáležitosti a přátelství  skrze narušené jedince  z okraje společnosti. Poutavě působí rozvedení příběhů gangsterských přátel pohledem do jejich dětství, kde každý ze skupiny má svůj malý krutý a bizarní příběh, jenž do určité míry vysvětluje jejich jinakost a osobitost. Nemůžu sice říct, že jsem  celou stopáž byl jako u vytržení, na druhou stranu chvíle (pěstí dívce do obličeje, drž hubu pro tu samou dívku, závěrečná přestřelka atd), kdy jsem byl z příjemné letargie vytrhován, byly moc fajn. Pohodovka, tak akorát za čtyři. (24.10.2021)