Sicario 2: Soldado

Stefano Sollima je bezesporu skvělý filmař. S druhým dílem Sicaria si docela pěkně pohrál. Jen škoda, že té akce tam bylo poměrně málo na to, jak mě bavila. Byla totiž set sakra opravdická, bez špetky digitálu...a to já vždycky moc rád ocením. Horší to už ale bylo se samotným scénářem, kterej na konci udělal tak strašný výkruty, že jsem se z toho málem posral. Uznávám, že Tylor Sheridan za pár let dokázal, že je borec, ale tady už to tak trošku přehnal. Zřejmě nejvíc zprasenej scénář v roce 2018. (28.12.2018)

"Když chcete začít válku, uneste prince a král ji začne za vás." Mistři světa v rozpoutávání válek na cizím území se opět pustili do akce a vítězem se stává ... Mexiko. Mně to obvykle vadí, ale pokud se jedná o zahájení války mezi drogovými kartely, tak v zásadě nejsem proti. To už mi víc vadilo, že jsem v tom drsném prostředí nenašel nikoho, komu bych mohl fandit. Přesto jsem byl napnutý a připravený vysypat hvězdy z rukávu, ale pak se to stalo. Scénárista patrně utrpěl povrchové zranění v podobě průstřelu hlavy a naservíroval konec hodný České sody. Sorry jako, ale tuhle koncovku jsem si nezasloužil. (31.01.2019)

I když je na první pohled a snad ještě i po první scéně vše při starém, nedostává se Soldado svému předchůdci na dostřel. Ani nemůže, velká většina klíčových zúčastněných z minula totiž chybí. Villeneuve a jeho dokonale přesvědčivá režie, Joe Walker se strojově přesným střihem, tepající Jóhannssonova hudba a v první řadě vtahující Deakinsova kamera, která tehdy nadprůměrný zážitek pozlatila k nezapomenutelnosti. A ti všichni jsou teď nahrazeni a kromě klíčové herecké dvojice se vrací alespoň Taylor Sheridan. Opět se rozhodl tnout do živého, ale kromě momentu překvapení mu tentokrát chybí i lidštější rozměr, který v prvním dílu diváka díky charakteru Kate tak rozvibroval. Její nástupkyně v podobě neustále vláčené Isabel podobný úkol nemůže zvládnout, protože celou dobu jen slouží zápletce bez toho, že by dostala čistě vlastní scénu na úkor machinací, akce a zatvrzelosti Brolina s Del Torem. Jako samostatná žánrovka samozřejmě Sollimova vize obstojí, na to je charisma obou zmíněných příliš fatální, ale jako pokračování filmu, který před třemi lety zatřásl kinem, je to zatraceně málo. (24.07.2018)

Cez ten odklon od "predlohy" (rozumej prvého filmu) sa nedokážem preniesť ani po rokoch. Na podnose bol k dispozícii dokonalý recept a návod na to, ako natočiť priam generačne fenomenálny akčný počin, ktorý sa z nejakých nevysvetliteľných dôvodov pretavil na generickú (ne)chuťovku bez akýchkoľvek silnejších osobnostných čŕt. Je to celé na pováženie, nakoľko z filmu na každú stranu sršia "hodnoty" predchádzajúceho počinu – z príkladov najmä dôležitosť hudobnej zložky, ktorej sa asi ako jedinej podarilo ísť úplne verne, dôstojne a schopne v šľapajach Jóhanna Jóhannssona, práca s prostredím (hoci tu mierne nezvládnutá), zmysel pre drsnú akciu s pulzujúcou energiou, operatívny chaos za vlastnými líniami, či tajomnosť postavy Alejandra vytratená. Všetky pravidlá hry, na ktoré nás svojsky geniálnym spôsobom navádzal scenár Taylora Sheridana, tu boli zmetené zo stola, vrátane vlastností postáv, ktoré sa opäť vrátili pred kameru. Preniesol sa aj spôsob vykreslenia danej problematiky skrz viacero dejových liniek z viacerých pohľadov, no oproti jednotke tieto vyznievajú prinajmenšom smiešne a prinajhoršom absolútne stupídne, počnúc prvou a končiac poslednou (prakticky takmer každou). Nakoľko predtým sme príbeh dostávali skrz jednu veľkú hlavnú a ostatné postranné miniatúrne slúžili na doplnenie, tu všetky dostávajú rovnaký priestor, čo okrem vyššie spomínaného stupídneho vyznenia takisto spôsobuje, že žiadna z nich nie je výrazná. Z vyše hodinových zimomriavok a emočných stavov dávkovaných prvým filmom tu dostávam sťaby len pár sekúnd v priebehu "westernovej" "Adios" scény z Mexico City a počas použitia Jóhannssonovho soundtracku cez úvodné štúdiové logá a záverečné titulky. Ako sa z pokračovania jedného z najlepších akčných trilerov všetkých čias vykľulo to najviac generické hovno je pre mňa ťažký zásah. Vysvetlenie sa dá nájsť len v prečítaní pôvodnej verzie Sheridanovho scenára a zistení, ako veľmi sa producenti a Sollima snažili tento zmeniť na to ich bezradné, trápne a úbohé hovno. Moje hodnotenie si nevšímaj, prosím. Nemám rozdvojenú osobnosť. Dúfam... (x) (22.2.2019) (23.4.2019) (12.1.2023) (13.1.2023) (14.7.2023) (11.11.2023, plátno) (12.11.2023) (25.2.2024, sk dab) (10.3.2024) "It's a nice day for a drive, huh? Ah, beautiful day. Blue skies, large-caliber weapons... I love getting out of the office." (10.03.2024)

Údělem žen ve druhém Sicariovi je smutně koukat (Catherine Keener) nebo se nechávat zachraňovat muži (Isabela Moner), kteří při řešení problémů aplikují logiku „když to nejde silou, použij sílu vojenskou". V tomhle se film tolik neliší od jedničky, ovšem Sheridanův ostentativní nihilismus a touha natočit zlý film a zlých lidech nabývají až parodických proporcí. „Filozofii" filmu nejlépe vystihuje motto Brolinovy postavy „Seru na všechny". Sollima režíruje rutinně a Wolski jen manýristicky napodobuje Deakinse. Scény z větší části působí ploše a postrádají jakoukoli atmosféru a napětí (mj. kvůli tomu, že všechny postavy jsou tak trochu svině a vůbec vám na nich nezáleží). Jediný autentický moment nastává, když Del Torův antihrdina může na chvíli opustit křečovitou mačo pózu a s někým vést docela obyčejně „lidský“ dialog (byť znakovou řečí). Extrémní pomalost, daná mechanickým vyprávěním (jeden špatný plán je nahrazen dalším, ještě horším, zas a znovu), absence katarze a uspokojivého řešení v důsledku nepůsobí jako snaha vyjádřit existenciální úzkost ze světa prostoupeného zlem do té míry, že už není východiska, ale pouze jako výsledek odbyté práce a nutkání natočit stůj co stůj sequel. V bizarním finále, kdy zbytky logiky berou za své a stáváme se svědky zrození monstra, se film sice svou přehnaností přibližuje pozdní tvorbě Sama Peckinpaha (jako Přineste mi hlavu Alfreda Garcii), ale bez klíčového humoru, pro který Taylor Sheridan bohužel nemá smysl. Pokračování veskrze zbytečné, ale zřejmě žel ne poslední. Jestli si za týden vzpomenu na něco dalšího než na apartní obuv (crocsy) Joshe Brolina během psychického mučení - jehož účinnost film mimochodem nijak nezpochybňuje (oproti Zero Dark Thirty) -, budu překvapen. 45% (28.06.2018)