Sicario 2: Soldado

Člověk by se asi neměl divit tomu, že když chybí 2/3 klíčových umělců z prvního dílu, tak to nedopadne úplně nejlépe. Dám šanci čemukoliv, pod čím se podepíše Taylor Sheridan, ale tohle prostě nevyšlo. Místy nudný příběh, který jako by vypadl ze současných amerických zpráv, unylá režie, neinvenční hudba... Těžko budu hledat větší pozitiva. Brolin a Del Toro vynikající jako vždy, ale scénář jim nic moc nového nenabídne. Snad největším překvapením byla Isabela Moner, která si film skoro krade pro sebe. Husí kůži jsem měla jen na konci, kdy začala hrát nezapomenutelná hudba z prvního dílu. Posledních 15 minut bylo hodně fajn, ale film to nezachrání. Holt zředěná verze původního Sicaria, která nemá důvod existovat. (30.06.2018)

Říkejte si, co chcete, ale mě Soldado bavilo více než první díl. Jo, mám problém s tím, jak na začátku matka táhne naprosto nelogicky dceru k teroristovi, který si to evidentně nenechá vymluvit. Stejně tak mi přijde konec zbytečně useknutý. Film měl buď skončit s mírně otevřeným závěrem, nebo být o 10 - 15 minut delší a vyřešit všechno kolem problému, který byl evidentně na talíři (trochu bych to rozepsal, ale nechci "spoilovat"). Rozhodně si ale měli tvůrci odpustit scénu "O rok později", která kazí finální dojem. Každopádně jsem se ale skvěle bavil. Film sice nemá tak bohatě strukturované vrstvy, jako první snímek, ale neřekl bych, že to byl nějaký zásadní problém. Benicio i Brolin byli skvělí. Josh navíc prožívá výborný herecký rok, protože i jeho Thanos s Cableem byli liboví. Hudba sice ždíme minulý motiv mnohem výrazněji, ale v rámci podobných snímků se jedná o nadstandard. Na závěr stojí za zmínku, že na druhého Sicaria by se měli podívat tvůrci Pomsty. Takhle se totiž reálně chovají osoby, které jsou nějakým způsobem zraněny - a to se nejedná o náhodné lolitky. Asi bych si tu poznámku vzhledem k vyznění Pomsty odpustil, ale vzhledem k tomu, že mě ta myšlenka pronásledovala celý konec filmu... Sollima sice není Villeneuve, ale práci odvedl skvělou. Nebýt mírných "zaškobrtnutí" Sheridana, bylo by to za plný počet. (27.06.2018)

I když je na první pohled a snad ještě i po první scéně vše při starém, nedostává se Soldado svému předchůdci na dostřel. Ani nemůže, velká většina klíčových zúčastněných z minula totiž chybí. Villeneuve a jeho dokonale přesvědčivá režie, Joe Walker se strojově přesným střihem, tepající Jóhannssonova hudba a v první řadě vtahující Deakinsova kamera, která tehdy nadprůměrný zážitek pozlatila k nezapomenutelnosti. A ti všichni jsou teď nahrazeni a kromě klíčové herecké dvojice se vrací alespoň Taylor Sheridan. Opět se rozhodl tnout do živého, ale kromě momentu překvapení mu tentokrát chybí i lidštější rozměr, který v prvním dílu diváka díky charakteru Kate tak rozvibroval. Její nástupkyně v podobě neustále vláčené Isabel podobný úkol nemůže zvládnout, protože celou dobu jen slouží zápletce bez toho, že by dostala čistě vlastní scénu na úkor machinací, akce a zatvrzelosti Brolina s Del Torem. Jako samostatná žánrovka samozřejmě Sollimova vize obstojí, na to je charisma obou zmíněných příliš fatální, ale jako pokračování filmu, který před třemi lety zatřásl kinem, je to zatraceně málo. (24.07.2018)

Stačí pár vteřin sledovat Sicario, aby bylo jasné, že přešlo od Villeneuvea a Deakinse do rukou zásadně standardnějších filmařů - což ale nemusí být nutně na škodu, ostatně z jedničky jsem nějak zvlášť stržený nebyl a dokonce mám pocit, že dvojka mě i při svojí "nevyjímečnosti" zajímala o trochu víc. O trochu. Sicaio si každopádně našláplo na bourneovskou nekonečnost, kdy může vzniknout libovolné množství dílů, v nichž ty samé postavy budou řešit ty samé křivdy, protože děj vždy skončí tam, kde začal - když si to člověk uvědomí, tak to plahočení Del Tora v posledních scénách má hned trochu meta význam. Jinak film veskrze rutinní a čitelný, na němž se jen krásně odhaluje americká ideologie - jakkoliv už si Američané nedělají iluze o svém systému a dekonstruují a podvracejí ho už i v dílech největšího mainstreamu, právě americký systém produkuje jedince, kteří se vůči němu v jeho rámci vzbouří a tu holčičku zachrání - to je ten rozdíl, který odlišuje mexické kartely, které mladé lidi vraždí, a Američany, z jejichž řad vždy vzejde někdo, kdo je zachrání. V Sicariu už je to svojí přímostí a psychologickou nevěrohodností (uchovávaná vnitřní čistota Brolina a Tora je jenom klišé, o jehož uvěřitelnost se nikdo ani nesnaží, jsou to prostě konstanty), ale tak nevadí... (28.06.2018)

Nebudu chodit kolem čerstvé krve, která byla ve druhém Sicariu prolita, dvojka jak už to bývá zvykem, je ve všech ohledech lepší a to ve všech směrech. Zatímco v jedničce, sem nevěděl na koho se příběh soustředí, jelikož to pindalo mezi několika postavami a všichni byli nevýrazní, tak dvojka tyhle problémy nemá. Dvojka má ucelenější příběh a film se plně soustředí na hlavní dvojici Brolin x Del Toro, který je už konečně, jak po herecké stránce tak i fyzické, zase v plné formě. Také se víc dozvíme o Del Torově postavě a také se víc prohloubí jeho přátelství s Brolinem. I druhá rovina příběhu, už zde nepůsobí jako vata, ale je na ni dán větší důraz a hezky se proplétá s hlavním příběhem. Akční stránka také prošla velkou změnou, akce je tady víc, je realističtější a je napínavá. Co se týče druhé poloviny filmu, ta sice neni tolik akční, ale o to víc na ni dán důraz po příběhové stránce a ve výsledku to do sebe hezky zapadá. A fakt sem tedy nečekal, že se stane co se stane, to bylo něco tak šokující a že následky toho budu vstřebávat, ještě několik dní. Byť se moje předchozí věta zdá zmatečná, nebudu nic prozrazovat, bylo to prostě šokující. Filmu prospělo změna režiséra, Stefano Sollima ví co dělá a s tímhle tématem má zkušenosti, takže film stojí pevně na zemi a nevznáší se někde v oblacích. I Sheridan také už ví, jak má psát scénář a nedělat v příběhu kraviny. Co se týče konce, je to jasný, je to předání titulu Sicario. (28.06.2018)