Noc na Zemi

Obrovský oddech. Po dlouhatánské době jsem se dostal k filmu, kde nemám jedinou výhradu. Už jsem těch zklamání měl v poslední době poměrně dost. A Jarmusch nadchnul a zanechal hluboký dojem. Když po několika týdnech vylezete z šedého průměru kravin a praštěností, je takto kvalitní film brutální osvěžení. Ještě lepší než Kafe a cigára. A poměrně o dost, poněvadž taxíky nemají jedinou slabinu. (07.02.2011)

Film se skládá z pěti filmových povídek, podle různých světových velkoměst: pět hvězdiček pro L.A. (Winona Ryder) a především New York (skvělý Mueller-Stahl), čtyři hvězdičky pro Helsinky (přesně ve stylu Kaurismakiho) a Paříž (výborná slepá Béatrice Dalleová) a jen dvě pro Řím (co naplat nemám rád Benigniho a tu jeho ukecanost). (27.07.2003)

Jim Jarmusch je pro mně osobně Mistr povídek a "Poeta špíny". Na minimu prostoru a akce dokáže vytvořit nezaměnitelnou atmosféru, která ukazuje v detailech i na celku špínu ulice i našich všedních dní... a přesto v konečném důsledku jeho povídky tak nějak zvláštně zahřejí na duši. Co si na těchto povídkách především cením je fakt, že Jim Jarmusch dokáže předat něco chytrého, aniž by sklouzl k přitroublému moralizování (Paříž, New York, Los Angeles). Potěší i nadlehčený tón (Řím) či všudypřítomně chladivá povídka Helsinki. Shrnuto a podtrženo: Film, který nefunguje vždy, ale když se vychytá ten pravý moment, pak je to lahůdka. (14.11.2004)

Jarmusch si opět udělal radost a natočil si takový malý film pro sebe. 5 taxíků, 5 měst, 5 příběhů. Přesně z tohohle vytvořil skvělou dvouhodinovou zábavu. Každý příběh je o něčem jiném. Některý je vtipný jiný dramatický. Každý má svou kvalitu a něco čím zaujme a věřím tomu, že každého diváka zaujme jiný. Mě osobně nejvíce pobavil italský taxikář Roberto Benigni a poslední helsinský příběh byl nejsilnější. Všemi příběhy vás provedou výborní herci se skvěle vypilovannými dialogy, povedená minimalistická hudba a nenápadná kamera. Výsledné hodnocení trochu sráží první americký a první evropský příběh, které prostě nemají takovou kvalitu jako ostatní. Jarmusch umí udělat z mála hodně a po výborném "Mrtvém muži" mě opět potěšil. (19.05.2009)

Jemná lahodná řeč pěti různých, ale silným režijním i scénáristickým rukopisem do jednoho celku spojených filmových povídek osobitě a silně navazuje na tuto oblíbenou formu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Pověstná hrabalovská "perlička na dně" se tu blýskne jako sice zrníčko, ale zrníčko, které je současně vzácným jinde nenalezitelným klenotem. Pábitelská taxikářka, která se chce stát automechaničkou, slepá, která vidí víc než vidoucí, nepoměrnost umělého a skutečného neštěstí nebo orgie samčího samolibého a současně zbabělého egoncetrismu jsou existenciálními ploškami, jež se sice odehrávají v různých světových velkoměstech, ale ve skutečnosti se mohly stát komukoliv kdekoliv kdykoliv. Záměnná forma tak skrývá totožný obsah. Lidství je všudypřítomné: i za dne, i v hluboké noci, i v předjitřních hodinách, kdy únava zmáhá tělo toužící po spánku. A tak i nejodlehlejší část lidského dne skrývá lidský obsah a hluboký příběh. Dnes právě tak jako na počátku devadesátých let minulého století, do nichž je zasazen děj tohoto nevšedního šperku stříbrného plátna. (25.09.2009)