Noc na Zemi

Kedysi mi to pripadalo zábavné, výborne zahrané a v každej epizódke "o niečom", no po rokoch sa zo zábavnosti stal v mnohých prípadoch kŕč (najviac mi vypáchol Benignino monológ o šukaní ovečiek, celá tá rímska epizóda je pri opakovanom pozretí už len trápna anekdota) a z "myšlienkovej hĺbky" len tradičná nezávislácka póza "riešim a vypovedám, aj keď nie je veľmi o čom" (kritika hollywoodskeho systému, ktorá sa skrýva za prvou poviedkou, je tak okatá a polopatistická, že by sa za ňu hanbil aj Michael Bay - ale Jarmuschovi to klubisti zožerú). Celkovo je to tradičná jarmuschovská schizofrénia v štýle "chcel by som iba normálne baviť, ale som kráľ nezávislákov, tak sa hrám na experimenty a výpovede". Asi som už z tohto umenia pre dredových puberťákov vyrástol. (09.07.2007)

Prozatím nejlepší Jarmusch. Přestože je mozaikovitá struktura sofistikovanější ve starším Tajuplném vlaku, Noc na Zemi se líbila už kvůli té nalajkované formě (hodiny > mapa > představa města > taxík) víc. Jedná se o asi nejkouzelnější dialogy o hovně, které však v hloubi duše ukazují krutou pravdu o dnešním, tak různorodým a přeci tak všedním světě. 5 povídek, 4 jazyky, 4 hvězdičky. Některé příběhy mi sedly víc, některé méně. .:Los Angeles:. Už od nastoupení do taxíku průhledná záležitost a nebýt vynikající cinkající jako řetěz a sedící na telefonním seznamu Winony Ryderové, nejspíš bych ani ty dialogy tolik nesledoval. Srovnání dvou společensky odlišných skupin bylo už zpracováno lépe, i když závěrečné "shut up" u mě vyvolalo široký úsměv. [70%] .:New York:. Pro mě nejlepší povídka, která dokazuje, že stará dobrá hádka s všemožnými asshole, fuck you a stfu funguje mnohdy lépe, než dramaticky napsané dialogy. Espozito vynikající, Mueller-Stahl dostal podobný úkol, jako Benigni v Down by Law a pobavil přinejmenším stejně dobře. [90%] .:Paříž:. Nejmelancholičtější povídka se slepou ženou a přistěhovalcem z Pobřeží slonoviny. Bohužel stejně jako v případě Římu, prvních 5 minut je naprosto zbytečných. [70%] .:Řím:. Nebýt roztahaného úvodu, jasně nejlepší povídka. Má spád, Benignimu ta huba jede pořád a jeho hříchy stojí za to. Jestli však jeho osobu moc nemusíte, povídku si znechutíte a stejně jako u LA, i tady je závěr průhledný, jakmile zákazník do taxíku nastoupí. [80%] .:Helsinki:. Vyvážená povídka s přesně vyhraněným tragikomickým stylem. 3 opilci a taxikář se svým trpkým životem. Škoda, že se toho víc nestalo co do obsahu, tečka by to mohla být vskutku famózní a napěchovaná emocemi. [75%] Takřka nesyžetové povídky, tlachání o ničem, magicky vykreslená, pozdní noční hodina. To jsou taháky, proč se na film kouknout. Žádné velké moralizování, žádné velké dějové zvraty, jen pár taxikářů a jejich zákazníků. Střetnou se, popovídají a zase se rozejdou. Jedné noci na Zemi. Na odpočinek, relaxaci a zasmání ideální. (09.07.2008)

Na začátku jsem nevěděl, že půjde o 5 "taxikářských" příběhů z různých koutů světa, takže ke konci prvního z nich (s Winonou Ryder) jsem netrpělivě čekal, jestli si udrží nastolenou výbornou laťku. A hle, střih a skok někam jinam... Celkově mají všechny něco do sebe, jsou neotřele vtipné, určitě aspoň 70% nadprůměr; ale zklamala mě má nevědomost, protože jsem byl opravdu zvědav, jak se bude první epizida vyvíjet dál. (24.03.2010)

O filme, ani o Jimovi Jarmuschovi som predtým nič nevedel a hneď prvá časť ma trochu zaskočila. Ale postupne sa mi mozaika začala skladať až k celkovému nadpriemernému dojmu. Mám síce pochopenie pre problémy spojené s priestorom vymedzeným kabínami piatich taxíkov, ale nakoniec bola to voľba autora. Neprekvapovali ma preto slabšie, ani celkom hluché miesta. K ich preklenutiu prispela aj neprepočuteľná hudba. Ale napriek všeobecnému nadšeniu druhýkrát tento film už vidieť nemusím. (17.08.2010)

Jim Jarmusch je pro mně osobně Mistr povídek a "Poeta špíny". Na minimu prostoru a akce dokáže vytvořit nezaměnitelnou atmosféru, která ukazuje v detailech i na celku špínu ulice i našich všedních dní... a přesto v konečném důsledku jeho povídky tak nějak zvláštně zahřejí na duši. Co si na těchto povídkách především cením je fakt, že Jim Jarmusch dokáže předat něco chytrého, aniž by sklouzl k přitroublému moralizování (Paříž, New York, Los Angeles). Potěší i nadlehčený tón (Řím) či všudypřítomně chladivá povídka Helsinki. Shrnuto a podtrženo: Film, který nefunguje vždy, ale když se vychytá ten pravý moment, pak je to lahůdka. (14.11.2004)