Night on Earth
Night on Earth
Night on Earth
Night on Earth
Noc na zemi
Night on Earth
Night on Earth
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Frederick ElmesHudba:
Tom WaitsHrají:
Gena Rowlands, Winona Ryder, Armin Mueller-Stahl, Giancarlo Esposito, Rosie Perez, Richard Boes, Isaach De Bankolé, Béatrice Dalle, Stéphane Boucher (více)Obsahy(1)
Ve filmu Noc na Zemi se setkáváme podruhé s mimořádnou tvůrčí osobností amerického nezávislého režiséra Jima Jarmusche. Od klubového snímku Podivnější než ráj prošla tvůrcova svébytná poetika jistým vývojem a jeho svět se pootevřel širší divácké veřejnosti. Jarmuschovou doménou zůstává žánr černé komedie, prohlubuje se však kontrast mezi "vnější" zábavností a trpkým vyzněním "všedních" příběhů. Režisér se však nevzdává vyprávěcí askeze v podobě minima aktérů, umístěných do několika málo prostředí a prožívajících "nicotné" episody; o to rafinovaněji však s nimi tvůrce nakládá.
Druhý Jarmuschův barevný film je členěn do pěti povídek, odehrávajících se zároveň během noci v různých časových pásmech v pěti velkých městech (Los Angeles, New York, Paříž, Řím, Helsinky) a v odpovídajících jazycích. Aktéry jsou místní taxíkáři a jejich pasažéři. Jarmusch jemně parafrázuje typické postavy, žánry a styly jednotlivých kinematografií (Hollywood, newyorská škola, francouzský neobarokní film, velkohubá italská fraška, seversky zasmušilé filmy Akiho Kaurismäkiho), což se prosazuje ve vyprávěcím rytmu, akcentaci významotvorných motivů, v přesné hudbě Toma Waitse i v samotném hereckém obsazení "typickými" herci té které kinematografie. Kameraman Frederick Elmes (podílel se na filmech Davida Lynche) těží maximum z nutně statické kamery, omezující se na pozorování aktérů v prostředí taxíku a na charakterizaci míjejících velkoměstských ulic. Rafinovaná struktura vyprávění poskytuje v jen zdánlivě "náhodných" situacích obraz světa paradoxů, v němž žijí "vidoucí" slepci i bezdomovci, kteří jsou všude doma, a v němž se všichni musí vyrovnávat s pocity odcizení v prostředí falešných mýtů.
Noc na Zemi je malý, moudrý a zároveň velmi zábavný snímek, zasluhující si svou inteligencí, humorem a myšlenkovou náplní pozornost všech ctitelů dobrého filmu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (403)
Blesk z čistého nebe, aneb když vám už připadá, že jste viděli všechno, znáte filmovou řeč dokonale a sami vlastně nevíte, co vám ještě schází, v tom přichází v té záplavě Jim Jarmusch, aby mi to řekl. Normálně mám u povídkových filmů tendenci vyzobávat své favority a v případě komentářů je hodnotit separátně. Tady ovšem nelze nic jiného, než brát film jako ucelené dílo, neboť Jarmusch v tomhle případě ani jednou nešlápne vedle. Pravda, někdy je trochu delší, ale i tak není nudný, neboť přesně ví, kdy se má přesně vytasit s jakou hláškou, která dokáže náležitě odrovnat a dovolil mi se tak 2 a čtvrt hodinky tetelit nadšeným blahem. Nutno říct, že nesedne každému, pro řadové diváky je možná až příliš roztěkaný, ale pro ostřílené filmové všežravce představuje přesně tu výplň prázdnoty, na kterou se zapomnělo. ()
Jim Jarmusch pro mě byl tím tvůrcem, o kterého předcházela pověst.. Doposud jsem od něj viděl jen tři kousky, ale žádný se nedá připodobnit k prožitku z Noci na Zemi. Kluk, který je důkazem toho proč se (ne)má během studia na filmové škole točit něco bokem (nebo hrát), jelikož můžete objevit, jak na tom skutečně s vlastním filmovým talentem jste, a zda máte, co divákům sdělit.. Mladý Jim si byl dost jistej, už při studiu vypomáhal Nicholasovi Reyovi (režisér kultovního Rebela bez příčiny) a pod jeho rukama nasával z filmové branže, co se dalo. A když mu pak Rey ještě v začátcích radil a občas si zašel na kamarádskou supervizi, což způsobilo, že Jim nabral patřičné sebevědomí, aby se ve filmovém průmyslu prosadil, ale taky usoudil, že jemu už škola nemá, co dát... Už od jeho prvních filmů byla Jarmuschova tvorba chválená u kritiků, a jelikož točil samé nízkonákladové kousky, nebylo těžké sypat jeden výdělečný projekt za druhým, ovšem žádný se nevyrovnal celovečernímu povídkovému cyklu jménem - Noc na Zemi... Nádherně lidské spojení několika všedních historek, kterými tvůrci oblétávají svět. A jelikož se jedná o spojení pěti historek, z nichž každá je z jiného světového velkoměsta, možná jde o víc než jen metaforu.. Pokaždé všechno začíná v taxíku, kde bez ohledu na prostor a čas, podává každá historka výpověď o tom, jak si Jarmusch představuje svět kolem něj.. První příběh je obraz z filmem zalitého LA, kde exhibuje Winona Ryder před rozhodnutím zda zariskovat jako herečka, anebo dále na telefonním seznamu vozit lidi z letiště. Pro mě asi tematicky nejzajímavější podívaná.. Druhý příběh zase přenáší děj do multikulturního New Yorku, kde se taxikářem stanete, aniž by jste uměli anglicky anebo vůbec řídit. Zde zase funguje absurdnost sitauce a komediální timing stojící na chemii či rozdílnosti hlavních hrdinů.. Do třetice se přesouváme do Evropy, kde ve francouzských uličkách fascinovaně přemítáme nad krásami života skrze vidění slepého člověka. Tohle je patrně lehce vulgárnější příběh, ale prosvítá hezkými společensky netaktními tématy... Ve čtvrtém příběhu zůstáváme v Evropě, ale tentokrát projíždíme Římem, kde nás provází Roberto Benigni se svým typickým osobitým humorem, jehož energii a zápal se nedá opakovat. Osobně jde tady pro mě o nejlepší část filmu, která netaktnost předchozí povídky převádí rovnou do opovržení, kdy řidič přesvědčuje nabravšího kněze, že zhřešil.. Abychom nakonec v pátém případě odcestovali do východní Evropy, kde vás zdejší chlapi dojemně přesvědčí o nemilosrdnosti životního osudu... Jediný filmový případ, kdy vás urychleně vláčí po celém světě a vy stejně doufáte, že to není poslední stanice. Každý z pěti příběhů má něco, ale všechny dokáží prodat naprosto všední denní situaci absolutně romantickým způsobem.. Taxikáři ještě nikdy nebyli zábavnější a svět si nebyl nikdy propojenější (aniž by k tomu potřeboval jediný kabel). Nádhera! 90% ()
Byl jsem se na Noc na zemi podívat podruhé a znovu si tak vychutnal noční taxikářskou atmosféru podkreslenou bezvadnou hudbou šamana Toma Waitse. S odstupem let se změnily i moje preference. Před lety jsem brečel smíchy, když Benini užvanil k smrti nemocného faráře, dnes mě tahle povídka z Říma připadala nejslabší. Také první povídka z Los Angeles mě nechala poměrně chladným, protože mi dojem kazil vyloženě křečovitý výkon příliš užvýkané Winony Ryderové. Paříž a Helsinky se mi dnes líbily nejvíc. Vychutnával jsem si slepou klientku, která s přehledem uzemnila netaktního a jednoduchého taxikáře z Pobřeží slonoviny. QA slintal sjem blahem nad monologem helsinského řidiče, který by svou bolest a neštěstí mohl rozdávat po kilech. ()
LA=5* NY= 5* PARIS= 4* ROMA= 4* HELSINKY=5* Je až neuveriteľné koľko málo času potrebuje JARMUSH na vykreslenie postáv a zároveň charakteristiku daného mesta, resp jeho typických obyvateľov. Jeden z najlepších poviedkových filmov a to aj napriek tomu že nie som režisérom J.J. okúzlený ako niektorí hodnotiaci... ()
"Check it out Helmut, it´s Brooklyn." Krása, čistých 5*. ()
Jim Jarmusch je génius a "Aki je sráč" :) Rím bol fantastický, z Beningiho som spľasla od nadšenia. Najmenej zaujímavá mi ale prišla jazda Parížom ... ()
Moje srdeční záležitost a film který pro mě objevil Roberta Benigniho. I přes určitou nevyváženost úrovně jednotlivých povídek se na něj můžu dívat pořád dokola. Super je i ten první dialog v Paříži. ()
Díky za každý nápad v kinematografii, tak vtipné povídky sestavené v jednom rámci, řešící ty samé problémy v různých místech se fakt nevidí... Skvěle vybraní herci, tak aby jsme se do nich nezamilovali jako do našich snů ale zároveň byli dostatečně sympatičnní pro pochopení jejich starostí.. Bravo ()
Nádhera, kterou mi trošku kazil R. Benigni, kterého prostě nemůžu. ()
Popravdě, čtyři z pěti povídek nejsou ničím, co by naznačovalo 86% hodnocení zde na csfd. Pak se ale na scéně objeví taxík s bláznivým Italem, v tmavým slunečních brýlích uprostřed noci, za volantem. Dokoukat tuhle scénku do konce dá hodně práce, protože Roberto Benigni Vás rozbrečí smíchy natolik, že budete mít až do závěru příběhu poněkud rozmlžené vidění. ()
Jarmusch je ako silný čaj, ktorý človeku urobí dobre a zahreje ho, keď je mu zima. ()
Niekedy vážne obdivujem scenáristickú fantáziu. Úplne jednoduchý nápad, dotiahnutý do samotnej špičky. Vynikajúce herecké výkony, výborná hudba, krásny strih, dlhé zábery, ktoré absolútne milujem a na to, v akom roku to bolo natáčané tak ozaj krásna a kvalitná kamera. Musím ale podotknúť, že mňa osobne práve prvý príbeh bavil najmenej. ()
Moje srdcovka z devadesátek. Strašně dlouho jsem to pak neviděla. Ale rozechvělá jsem byla zbytečně, je to furt stejně dobrý. Jen jednoho tak trochu popadne smutek, jak to před těmi 25 lety bylo všechno tak nějak snažší, svobodnější, lehčí. Ale film funguje bezvadně, jen u povídky z Říma hodně záleží na tom, zda Benigniho ano či ne. Já ne, ale to není problém flmu. Takže u mě za plných pět hvězd. ()
Toto je asi najlepší filmový počin od Jima Jarmuscha, ktorý som mal zatiaľ možnosť od neho vidieť. Spleť piatich vskutku originálnych a zaujímavých scénických poviedok, ktorých spája rovnaký čas a rovnaké miesto - taxík. Postavy sa síce menia, ale riešia sa každodenné problémy všedného života. Čo ma na tomto filme potešilo, bola hlavne jeho autenticita vystihnutá aj v originálnych jazykoch všetkých veľkomiest. Odporúčam nielen pre milovníkov art filmu. 70 % ()
nejdřív jsem film odsoudila a zaškatulkovala jsem si ho do „jim jarmusch udělal kafe cigára 2 (nebo respektive kafe a cigára jsou noc na zemi 2), akorát v taxíku a na různých místech“. stejně mě to ale nakonec oslovilo. Jarmusch má fakt talent vytvářet neobvyklé a překvapující charaktery a spojovat je do interakcí, které mě baví. taxík jako spojovací prvek jak jednotlivých povídek, tak i postav funguje. dokonalý film to rozhodně není, některé povídky mi přišly jako malé etudky, který mě nevedly vlastně nikam. ale já mám prostě slabost pro plejády a uskupení různorodostí (zase, jak míst, tak i postav). ()
Nádherně hřejivý a očišťující filmek a od Jarmusche můj nejoblíbenější. Všechny příběhy mají něco do sebe, mají vtip (YoYo a Helmut a jízda v taxíku po italsku..buhehe), jsou perfektně zahrané, citlivě natočené a nakonec skrývají nějaké to ponaučení. ()
Nádhera, Los Angeles - skvělá Winona, New York mne rozesmál, Paříž potěšila, Řím mne zklamal, a Helsinki dojali. Celkově 95%, 5% jsem sundal jenom za Benigniho, v tohle filmu mne sr.l..... ()
Vyloženě nemusím povídkové filmy ,které se nijak vzájemně neproplétají. Proto mě v tomto filmu zaujala jen povídka z NY, Paříže a naprosto vynikající povídka z Říma, ve které exceluje Roberto Benigni a jeho zpověď ,která se ostatním komentujícím zrovna moc nelíbí. ()