Návrat ztraceného ráje

Jde o volný pokračování filmu Všichni dobří rodáci(1968). Samozřejmě co se týče technický a obsahový stránky tak se na svýho předchůdce vůbec nechytá a kvalitativně tyhle filmy nejde vůbec srovnávat. Všichni dobří rodáci jsou jednoznačně daleko kvalitnějším a silnějším filmovým zážitkem.  Návrat ztraceného ráje na mě působí tak trochu poloamatérským dojmem. I přestože nejde o nějakej zásadnější filmovej zážitek tak bych tenhle film až tak nezatracoval. Jde o takovej obyčejnej snímek(mě nenudil) vyprávějící o návratu do rodné vísky a znovuobjevování svých kořenů. Především mě potěšila účast Vladimíra Pucholta, kterýho jsem sice před tímhle filmech viděl jen ve dvou filmech ale obou byl prostě nezapomenutelnej. Jde o film První den mého syna(1964) kde hrál Žluťáska a druhým filmem je Černý Petr(1963) kde hrál roli roli zednickýho učně a to jeho tipycký Ahóóój z hlavy jen tak nevymažu. V obou filmech jak už napovídá rok vzniku byl ještě mladý ucho. V Návratu ztraceného ráje už je mu o "pár" let víc. Je vidět, že zub času prostě neúprosně hlodá. Každopádně jsem rád, že jsem Vláďu Pucholta o5 viděl a asi především díky němu ty 3 slabší hvězdy dám. (17.03.2023)

Tak jako jsem Rozkoši dal 2 za snahu a s nadějí, že režisérka přestane dělat Art a natočí zas nějaký normální film, tak musím Jasnému dát jen 1, protože už asi nic dobrého nenatočí. Za léta pobytu v cizině asi už přestal být českým režisérem. Sešla se partička "Rodáků", pozvali k tomu Pucholta a výsledek je trapný i pro pamětníka. Myslím, že mladí ani nepochopí, o co tu GO. (byť se mohu mýlit). Česká šedesátá éta rozhodně nenavrátí party filmařů, kteří to dělají jen proto, případně dělají "Art", nebo se snaží navázat na propagandu naruby let padesátých. A ani ti co zkouší navázat na své mládí pokračováním po třiceti letech. Ani nostalgie to asi není. (16.09.2014)

Režisérovi Vojtěchovi Jasnému sa celá reflexia návratu do rodného kraja i k najznámejšiemu filmu vymkla z rúk. Zároveň sa mu podaril unikát, ktorý si zaslúži hviezdičku - poetickým obrazom chýba akákoľvek poetika. O príčine nepodarku sa môžeme dohadovať, no diváci to prekukli pomerne jasne. Poznámka: Dôvodom nezdaru diela bola neúprimnosť. Jednoducho, tvorca nebol úprimný k tomu, ako vykreslil sám seba. Osobne som ho totiž zažil pri diskusiách po dokumentoch v Jihlave. A poviem Vám, v jeho príspevkoch žiadny raj prítomný nebol. Zo všetkého čo povedal, a čo som mal možnosť počuť, sršal nezmieriteľný hnev, samo vytáčanie hrubého zrna, síra a hromy blesky k názorovo opačne postaveným diskutérom. Z tejto stránky návratu sa v stratenom raji nezjavila ani byľka. (04.12.2020)

Naštěstí jsem nezažil emigraci, takže ten pravý emigrační stesk a touhu po vlasti si mohu pokusit jen představit... Jsem patriot a tak věřím, že by se mi stýskalo a to hodně. Snad jen proto neházím flintu do žita nad tímhle filmem. Tahle reflexe je hodně poetická a bohužel se asi díky tomu nepodařilo dát dohromady klouný děj... Chápu tu mnohou potřebu ukazovat krásu domoviny průhledem skrz stébla trav v lukách, odrazem slunce v hladině rybníka, vlněním obilí ve větru či záběrem na stařenky v šátcích zpívající v barokním kostele - to vše za zvuků smyfonického orchestru. To mi nevadilo. Vadil mi však stejným způsobem natáčený New York. A co mi nejvíce vadilo, byly dialogy. Ve filmu se mihla celkem slušná škála našeho hereckého výkvětu, ale všichni v čele s Pucholtem mluvili způsobem jako by texty četli a ani pořádně netušili o čem je řeč...u neherců byl tento problém ještě markantnější. Celé to působilo velmi civilně až ochotnicky... Čekal jsem víc. * * (20.08.2012)

je to slaboučké, hraní na něco, co není pravda.  On je VJ docela zajímavá postava, od agitek let padesátých přes další vývoj až k emigraci (ani v ní to neměl jednoduché, jak je v jeho pamětech jemně naznačeno). Možná i proto nepřipouštěl v Jihlavě diskusi. Je mi to líto.  Mrzí mne i pan Pucholt, kterého jsem jako teen miloval a byl skvělý herec, ale přece jen se za dobu co byl v Kanadě leccos změnilo. Touha po vlasti může vést, jak je vidět i k tomu, že si ji vykreslím takovou, jaká nikdy nebyla a nesmí mi na to nikdo sahat. A napíšu si krásné idylické dialogy, jakými ale nikdo nemluví. A je fakt, že neochota připustit jiný názor. byla na panu režisérovi strašně vidět. Jo kameru pan Šamkovič umí, ale je to prázdné (09.09.2022)