September Nights
Režie:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Václav Lohniský, Ladislav Pešek, Stanislav Remunda, Zdeněk Řehoř, Jiří Vala, Zdeněk Kutil, Vladimír Menšík, Josef Bláha, Jiří Sovák, Jaroslav Mareš (více)Obsahy(1)
Velitel vojenského výcvikového tábora, čerstvě povýšený major Cibulka (Václav Lohniský) drží své podřízené zkrátka. Kvůli nečekané pohotovosti odmítne dát dovolenou i mladému poručíku Zábranovi (Stanislav Remunda), jehož manželka má každým dnem rodit. V armádním deníku navíc vyjde nepravdivý článek o tom, že Zábrana je ukázkou špatného velitele roty. Ve skutečnosti je to právě on, kdo má nejlepší velitelské schopnosti. Zábrana v obavách o manželčino zdraví v noci poruší rozkaz a vzdálí se do Prahy, aby ženu v porodnici navštívil. Majoru Cibulkovi to vyzradí Zábranův bývalý spolužák z vojenského učiliště, mladý politruk Jirgala (Zdeněk Řehoř). Cibulka se rozhodne ještě přitvrdit a pohnat Zábranu, kterého už dlouho nemá rád, před prokurátora. Avšak cvičení zblízka sleduje plukovník Sova (Ladislav Pešek), a ten vidí pravého viníka jinde... Film Zářijové noci je samostatným režijním debutem Vojtěcha Jasného, který do té doby spolupracoval s Karlem Kachyňou. Drama o šikanování vojáků neschopnými veliteli vzniklo podle stejnojmenné divadelní hry Pavla Kohouta, napsané pro soubor Armádního divadla. Poukazem na odvrácené stránky lidové armády byl snímek ve své době kontroverzní. (Česká televize)
(více)Recenze (41)
Proč je v armádě tolik blbců? To jsem se taky dávno chtěl zeptat, říká vojín Husa (Broďa). Komunisti se tu zase napráskali. Mělo to být propagandistické, ale bylo to pravdivé. Armáda nemá deky a má poručíky (Remunda) co nejsou ve straně a ještě pindají a pak i zběhnou. Nezachrání to ani laskavý táta Sova (plukovník Pešek). Broďovi se rozeserou boty, má to vyřešit major Sovák, jenže jak je u Sováka zvykem, vysere se na to. No a největší komunista u roty Řehoř je pěkný práskač. Pro komunistu typické. Vřele tento film doporučuji. ()
Film má jednoduchou zápletku: mladý poručík Zábrana jednoho večera potají opustí kasárna a navštíví svou těhotnou ženu v porodnici. Nestihne však noční vlak zpět, vrací se až druhý den, kdy o jeho útěku už ví major Cibulka (Václav Lohniský) a chce Zábranu poslat před soud. Plukovník Sova (Ladislav Pešek) má však k vzniklé situaci spíše lidský přístup, a tak nakonec je neoblíbený major Cibulka převelen do zásobování "ke konzervám"... Zářijové noci jsou natočeny již v době jistého uvolnění, než jaká byla za "Kultu osobnosti". V kritickém pohledu na armádu není snímek ničím výjimečný, jeho největší předností je skvělé herecké obsazení. ()
V té šílené době jde, jak jinak, o poplatný film, nicméně, a o to nicméně jde jistě hlavně.Nicméně režisér i herci se snažili poukázat na nutnost existence lidského rozměru a fenoménu při realizaci nutně schematického příběhu v existujícím zrůdného systému.Do jaké míry to jde,šlo, či se podařilo ať posoudí divák, tedy přesněji ti, kteří posoudit a soudit mohou.Herecké výkony pánů Lohniského, Peška...atd. byly vynikající. ()
Některé filmy s vojenskou tématikou v komunistickém područí jsou skvostem československé filmografie, bohužel tento snímek k nim ani náhodou nepatří, scény jsou příliš podrobeny bolševické diktatuře a ideologii a z celého projektu vypochodovala pouze politická agitka v velmi ponurou dějovou linií a pohnutými osudy hlavních představitelů, tři hvězdy jsou za herecké obsazení. ()
Vynikající herecké výkony Jiřího Sováka ! ()
Zářijové noci jsou na podmínky 50. let opravdu pozoruhodný film. O to je zajímavější, že jde o snímek prakticky neznámý. Ovšem ignorance v tomto případě docela dává smysl - v minulém režimu film diskreditovaly osoby tvůrců, emigrantů - režiséra Jasného a scénaristy Kohouta, po roce 1989 byl nepoužitelný pro svůj umírněný reformně komunistický étos. Pavel Kohout nicméně zřetelně scénářem ukazuje, že se už v této době (jde o období těsně po odhalení Stalinova kultu v roce 1956) zbavil největších iluzí o systému. Divadelní hra, která byla předlohou pro film, byla prý dokonce napsána již v roce 1954. Reálnou tvář společnosti, sděluje film, nenajdeme mezi hesly nebo u vedoucích funkcionářů, ale u malých, konkrétních lidí (Brodský, Menšík, Mareš), kteří si o věcech myslí svoje. Ve větších i menších rolích se zde představuje řada i později významných herců, i když se nedá tvrdit, že by některý z nich předvedl výrazně nadprůměrný výkon. Od režiséra Vojtěcha Jasného jsem zatím viděl jediný film, který je podle mne lepší, než Zářijové noci. Pochopitelně mám na mysli Všechny dobré rodáky. Ostatní jeho snímky, včetně slavného Kocoura, mi přijdou být slabší. ()
Do hodnocení jsem promítl skutečnost, že ve své době byl tento film jistě odvážným kritickým počinem. To jen z dnešního pohledu vnímáme všechno to soudruhování automaticky jako projev naprosté umělecké pokleslosti. Výborný Stanislav Remunda v roli poručíka Zábrany - ten konzistentně zasmušilý výraz působí velmi charismaticky. ()
Film má hroznou kvalitu obrazu. Ty tři hvězdičky jsem dala snad jen za to kvalitní herecké obsazení. ()
Film je sice schematický a politicky nezbytně zabarvený, jak to v padesátých letech ani jinak být nemohlo, ovšem zároveň překračuje tehdejší mantinely kritičností k poměrům v armádě a snahou poukázat na nešvary, i když samozřejmě "konstruktivně". Víc si v té době asi tvůrci filmu dovolit nemohli, nicméně jinak jde o docela povedenou filmařinu a postavy jsou vcelku i přes určitý stupeň jejich idealizace či šablonovitosti "živé", nejde jen o bezduché figurky. Rovněž zde prosvítá i nesmělý humorný nadhled, snad jako blýskání na lepší časy československé kinematografie. Vojtěch Jasný už zde ukázal, že z něj může vyrůst dobrý režisér. ()
Absolutně jsem to nepobral. Propaganda jako prase, to ano, ale proč ty machinace mezi veliteli? Podruhé na to koukat nechci, takže hodnotím opět jen herce, jinak to stálo za starou bačkoru. ()
Řada českých top herců často v pidi roličkách spolu s vizuálním pojetím a místama i slušnou výpravností způsobují balancování mého hodnocení mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Tento obrázek "hraní si na vojáky" mi přijde (dnes už) úsměvný. ()
Kontroverznost filmu dodal hlavně autor scénáře svazácký básník Pavel Kohout. Jeho sebeoslava dnes, kdy vydává tento socrealistický šunt za bezmála přelomové dílo nové vlny a ukázku kritičnosti vůči pozdně stalinistickému režimu u nás je spíše ukázkou toho, co tak skvěle popsal Pavel Kosatík v knize Fenomén Kohout. Už samotným obsazením je film vysloveně směšný (vypadá to, jako když Smrťáka z Dařbujána převlékli za důstojníka lidově demokratické armády a hlavního hrdinu Obušku, z pytle ven taky za majora, což je ale velice zábavné). Jelikož díky osobě později po okupaci zradivšího soudruha Kohouta nebyl za bolševika promítán, tak jsem netušil, že existuje etalon K Chlapcům a chlapům (či naopak....). Rozhodně ovšem správné vidět - zejména pokud vás zaujme onen Fenomén Kohout. JInak superkomentář Radek99. Chudák Jasný. Na rozdíl od Kohouta ale za sebou nechal pozoruhodná díla, která ho přežila. ()
Dráma z vojenského prostredia, ktorá veľmi neosloví a miestami až štve. Václav Lohniský je opäť ten zlý, vhodný do skladu počítať konzervy, lebo nemá pochopenie pre ľudské hodnoty. ()
Je to zajímavý film. Rozhodně to není laciná agitka. Spisovatel Pavel Kohout také nikdy nebyl žádný agitátor. Vynikající Remunda. Skvělý Brodský. Poněkud civilní Menšík. Odporný Lohniský. Lidský Pešek. Velmi lidský Řehoř. Za kamerou stál Jaroslav Kučera. A to je další velké plus tohoto filmu. Kučerův rukopis je prostě jedinečný. 70% ()
"Soudruhu majore, chci s vámi mluvit jako komunista s komunistou!" "Á taková plenárka ve dvou...A to si budeme i tykat?" ()
Spousta známých hereckých osobností nahnaná do zákopů, aby si v téhle agitce zahráli na vojáky. Kromě několika výjimek si na ně jen hrajou a neberou to naštěstí vážně. Jen díky tomu je tento film koukatelný. A také díky skvělé režii Vojtěcha Jasného. Jinak by to byl naprostý průšvih. ()
Tak to je pro mě dost rozporuplný film, u kterého pořád nevím, zda šlo o propagandu komunismu nebo jeho kritiku. Asi obojí. Každopádně začátek působí velmi budovatelsky, skoro jsem od toho utekl. Později se ovšem ukazuje, že komunisté mohou být i kritičtí. V podstatě se ale kritizuje zase jen komunisticky. Taková trochu pohádka pro dospělé. Zajímavé pro připomenutí té doby, kterou dost reflektuje. Jinak nemá moc smysl se dívat. 60%. 8.12.10. ()
Jakožto milovníka historie mne film docela oslovil. Je vidět, že se filmaři nebáli poukázat, že ne každé rozhodnutí vysokého důstojníka musí být správné a to je parafráze na celý politický vývoj v té době. Jednoduchý příběh odhalující jednotlivé osobnostní rysy hlavních hrdinů neomylně směřuje ke zdárnému konci. Výborné herecké etudy plejády našich (dnes) zasloužilých umělců. V armádě se do konce osmdesátých let až tak moc nezměnilo, podobné příběhy jsem sám zažil o 30 let později v bleděmodrém. Půl hvězdičky přidávám za překrásnou prodavačku z kantýny. .-) ()
Bylo smutný se dívat na herce, jako Ladislav Pešek, jak hraje plukovníka.....Některým role sedli lépe, jinak socialistická agitka s trochou revolty... ()
Asi půjdu proti směru některých zdějších komentářů, ale mne tento film pobavil. Nějaká ta propaganda by tu byla, i jistý idealismus, ale ve výsledku je to spíš sranda. Je to trochu jako sledovat dva snímky, téměř jako by si filmaři (respektive asi Kohout ve své hře) dovolili v první polovině filmu poměrně dost otevřeně zkritizovat armádu a trochu i režim, a pak se lekli, že už je to moc, a aby si to posychrovali pro jistotu na druhou stranu, zahráli to do autu. Druhá polovina filmu je totiž citelněji ideologicky ovlivněná a s jasným záměrem: Nešťastnou situaci v armádě zachraňuje moudrý plukovník Sova z politického vedení (pohádkový dědeček Ladislav Pešek, kterého bych si ovšem jako zápornou postavu představit neuměla. To by s jeho vizáží snad ani nešlo. (Update: Vlastně šlo. Teď si uvědomuji, že to dokázal v roli Belzebuba v Hrátkách s čertem, i když to bylo zlo svého druhu komické.)), který má pochopení pro lidi, na rozdíl od majora Cibulky, tragického Václava Lohniského (tragického postavou, nikoli výkonem), který zdejší rysy pouhého na předpisech bazírujícího úředníka i nadšení z povýšení daleko později zúročil v Marečku, podejte mi pero. Zazní tu i kritika jeho výběru kádrů z řad synů někdejších boháčů (úslužného desátníka Vladimíra Brabce) či pochvala za členství ve straně v případě četaře Římsy. Naštěstí jde o jednu, dvě věty, které lze jakž takž odfiltrovat, byť zabolí. Daleko více mi neseděl konec s pro mne obtížněji uvěřitelnou nápravou politruka Jirgaly (Zdeněk Řehoř) a obnovené přátelství mezi ním a hlavním hrdinou. Jestliže bylo záměrem ukázat, že ve vedení strany jsou osoby na svém místě, které to myslí dobře a dokáží přijmout kritiku a napravit stav věcí, pak to úplně nevyšlo, já i Sovu brala jen jako jednotlivce (a že v armádě občas nebyli jen samí blbci (byť možná ne v politickém oddělení) lze snad připustit, že tam byla zároveň řada idiotů dosazených do funkcí z protekce, pak tento film říká doslova na plná ústa). To, že by v případě zběhnutí nebyla zdaleka taková benevolence možná, je jiná věc, ale já mám pohádky a happyendy ráda (ostatně stejně jako pana Peška). Tato druhá polovina filmu je nakonec v paměti diváka v podstatě zastřena první částí, která se nese na vlně kritiky armády (s veškerou blbostí, nepořádkem i udavačstvím a kariérismem, až jsem se divila, že jim to prošlo, zobrazen je taky těžký život vojáků, každý rok na půl roku u armády na cvičení, půl roku bez rodin), ironie, až satiry, a já se v některých chvílích nasmála jako už dlouho ne. Jde ovšem spíše o situační humor než nějaké vrstvení vtipů, prostě komičnost určitých okamžiků, v některých případech ovšem dokonalá, takřka kouzelná. Navíc mám pocit, že si herci tuto možnost si rýpnout užívali, já alespoň značnou nadsázku cítila. K tomu přispěl i fakt, že veškerá ironie je pronášena ústy naprosto luxusního obsazení: Jiří Sovák se svými lejstry, žertující Vladimír Menšík se svými plakáty, proutník a sběratel hřebenů Jiří Vala (ten chlap je nezmar, z jeho mládí pamatuji snad jen jeden film, kde nebalí nějakou ženu)-tito tři se ve filmu z vojenského prostředí, respektive války, setkali již v Tenkrát o Vánocích. K tomu se přidává ještě roztomile sarkastický Vlastimil Brodský se svým žralokem a Anton Gymerský jako cikán se svou Jolantou. Mihne se tu i pan Bláha. Navzdory vcelku sympatickému a přesvědčivému Remundovi v hlavní roli bych tak řekla, že si herci ve vedlejších rolích ukradli film pro sebe. K tomu musím dodat, že se všichni chovali dost vojensky, abych jim tu armádu věřila. Závěrečná věta snímku lehce navazuje na komiku první části a trochu zvedá dojem z rozpačitého konce. Na svou dobu šlo jistě o docela odvážný počin umožněný krátkým obdobím oblevy, v žádném případě však nejde o takovou bombu jako Dlouhé dopoledne, které si v šedesátémdevátém dovolilo ostře odsoudit politické procesy z 50. let, a které skončilo v trezoru. V tomto srovnání jsou Zářijové noci pouze velmi opatrným pokusem se závěrem zcela poplatným době, ale ono to tehdy asi víc opravdu nešlo. Výše zmíněná nejednoznačnost pak způsobuje, že zatímco za minulého režimu byl snímek díky první polovině považován za kontroverzní, dnes je díky té druhé mnohými řazen pod agitku. Z výše zmíněných důvodů nedám aspoň v tuto chvíli vyšší hodnocení než tři hvězdy, nikterak mi ale nevadí tento poměrně neznámý film shlédnout někdy znovu a mohu jej s klidem doporučit. () (méně) (více)