The Delinquent Season
Režie:
Mark O'RoweScénář:
Mark O'RoweKamera:
Richard KendrickHrají:
Cillian Murphy, Eva Birthistle, Andrew Scott, Catherine Walker, Nathan O'Toole, Fionn Walton, Joanne Crawford, Robert McCormack, Lara McDonnell (více)Obsahy(1)
Jim (Cillian Murphy) a Danielle (Eva Birthistle) i Yvonne (Catherine Walker) a Chris (Andrew Scott) jsou na první pohled dva spokojené manželské páry, které společně chodí na přátelské večeře. Postupně se ale začnou objevovat jisté skuliny v jinak stabilních vztazích. Film se zabývá otázkou "Jak dobře se všichni navzájem vlastně známe" a zkoumá myšlenku lásky, chtíče a rodinných vztahů. (IvcaSammet)
(více)Recenze (31)
Vzťahová dráma, ktorú natočil sám život. Oceňujem najmä príjemné civilné vyznenie, nezávislý kabátik a vynikajúce herectvo hlavných postáv. Na druhú stranu možno tu trocha pritlačili na city tou chorobou jedného z nich, pravdepodobne zaujímavejšie by bolo sledovať, ako by sa to celé vyvinulo bez tej tragédie. Ale i tak ide o nadpriemerný film. 75/100 ()
„Jsem trochu zmatená, protože tohle mě nutí přehodnotit všechno, co jsem kdy zažila.“ - „Aha.“ - „Jako pravou lásku...bylo to něco jiného.“ - „Jako co?“ - „Pohodlí…možná? Nevím. Nebo pouto…co jsme měli skrz děti.“ - „A nemohla ses prostě jen odmilovat?“ Film, který se mi naprosto přesně trefil do nálady. Sice je to vztahové, komorní drama, ale trochu klame tělem, neb je protkané kombinací odtažitosti, citových vzplanutí, chladu a cynismu zároveň. Ve mně tahle kombinace spolu se vší tou přetvářkou, dusnými momenty vyvolávala potřebu se osudy postav až trochu provinile bavit. Čím déle však ve svém chování setrvávaly, tím přibývalo hořkosti v podobě výčitek, pochybností, noření se do lží a zraňování citů ostatních. Spolu s dialogy, které měly co říct, a herci, kteří umí zahrát (nadšení z Cilliana a Andrewa), mi ke spokojenosti nechybělo moc. Tady však spíš přebývalo. Film směrem ke konci totiž začal bohužel stagnovat a rozmělňovat se. Úplný závěr pak v mých očích takřka vyšuměl do ztracena. Škoda. Přesto ještě solidní 4*. ()
Dva manželské páry, čtyři děti, jedna nemoc, jedna nevěra. Komorní vztahové drama, kterak křehké je nejen manželské štěstí. „Začne“ to poznámkou u večeře, podrážděnou reakcí a o nějakou dobu později i uhozením manželky. Ta najde pochopení u druhého páru. A vzápětí i něco víc. Postavy jsou si vědomé potíží, které jejich činy můžou a budou znamenat, přesto do nich hlouběji propadají. Dialogy jsou úžasně prosté, místy solidně opsané ze života, pečlivě pozorující kamera se při zabírání svých postav málokdy pohne. Irský scenárista a dramatik (a debutující režisér) Mark O’Rowe si dá nejprve práci, aby si nás postavy získaly, aby je následně pomaličku zbavoval sympatií, mimo jiné i proto, že odmítají výzvy k překonávání životních překážek. Jeden se ukáže jako zbabělec, ač se dozví důležitou informaci, zatímco ona zoufale touží po laskavosti, které se jí od druhého nedostává. Přišlo mi, že pánové Cillian Murphy a Andrew Scott (kněz k nakousnutí z britské Potvory) své postavy uchopili jistěji a zajímavěji než dámy. ()
Poměrné klasická, předvídatelná vztahová zápletka, která vás asi trošku znudí. ()
V podstate ako zo života, ale všetko sa tu deje príliš rýchlo. Cillian podal presvedčivý výkon. 3,5* ()
Vztahovka, kterou napsal sám život. Nic víc, nic míň a mě to takhle vyhovovalo. Na seznámení se s postavami sice O'Rowe vyplýtval příliš mnoho času, což způsobilo, že se děj v první polovině trochu táhl, ale jakmile se ústřední pár spustil se vším, co k tomu patří, bylo se na co dívat. Herci zahráli na jedničku a Catherine Walker, kvůli které jsem do toho šel, mě nezklamala ani tady. 80% ()
Nedá se říct, že by příběh působil nějak šablonovitě nebo vyfabrikovaně. Dialogy nešustí papírem a film předkládá situace, které působí tak nějak "jako život sám". Přesto (nebo spíš právě proto) se mi zdá, že toho divák dostává trochu málo, protože má jít přece o filmovou fikci. Obecně ale nejsem fanda přílišné realističnosti, takže cílové publikum dramat ze života si může klidně hvězdu přičíst. ()
Tak teď zcela upřímně nevím, já žádné romantické drama neodkoukala, viděla jsem ledově mrazivou rodinnou záležitost a po pravdě se mi za mák nezamlouvalo, na co se to dívám.. Tedy takhle.. herci výborní, způsob vyprávění zajímavý, střih ještě zajímavější, jemný hudební podmaz skvělý.. Nicméně to, s jakou lehkostí se tu navazují nové vztahy, jak se tu bez výčitek svědomí a ve vteřině vztahy ukončují, jak i smrt nejbližší osoby je téměř přehlédnuta mrknutím oka, mi tak nějak vyrazilo dech a vzalo vítr z plachet.. ()
City většinou všechno zkomplikují. I naše vztahy, jak ukazuje Mark O'Rowe. Pomalé tempo, civilní herectví a minimum efektů dělají z filmu The Delinquent Season nezapomenutelný zážitek, který by měl vidět snad každý. Ač Cilliana Murphyho nemám moc ráda, tady byl výborný - zejména ve druhé polovině filmu, kdy se začínají objevovat bouřlivější emoce. ()
Na Dobu nevěrnou jsem si na Letní filmové škole vystál frontu zejména ze tří důvodů: 1) Mám rád divadelní hry Marka O´Rowea, hry napsané v té nejlepší irské tradici - drsně poetické a brutálně vtipné. 2) Zbožňuji Dublin. 3) Zbožňuji Andrewa Scotta. Nakonec to dopadlo tak, že ani v jednom ze tří bodů jsem nebyl tak docela uspokojen. Z Dublinu nevidíme takřka nic, jen obýváky, kuchyně, ložnice... Andrew Scott, ač je jeho postava zásadní, hraje zde spíše druhé housle. A místo černé irské komedie á la Martin McDonagh tu máme úplně typické komorní drama o manželském trojúhelníku, jakých jsme kdysi dávno sledovali bezpočet na Hallmarku. Kdovíjakých nových filmařských postupů a nápadů se tedy nedočkáme, většinu času jen někdo s někým sedí u stolu a povídá si. Ale přesto, že jsem dostal něco jiného, než jsem očekával, zklamaný jsem nebyl. Herci jsou výborní, scénář nikde neskřípe a představuje příběh opravdu "jako ze života". Celé je to velmi chladné, jako by se O´Rowe dovnitř mezilidských vztahů podíval chirurgickým skalpelem a zjistil, že skutečná láska neexistuje. Vtipné bylo, že na film se mnou šla kamarádka, která miluje Cilliana Murphyho. Když mělo dojít na erotické scény, natěšeně se předklonila, ale pak už jenom zapadala hlouběji a hlouběji do sedačky. Po skončení mi říká, že se jí to líbilo, ale kdyby měla hodnotit jen erotické scény, dává odpad! No jistě, protože The Deliquent Season je film anti-erotický a anti-romantický. V podstatě velmi chladný a hořký. Ale taky přesný a pozoruhodný. ()
Cillian Murphy tohle vztahové drama skvěle táhne. ()
Je toho (na mě) jaksi moc: poměrně neúprosný film, do rána nepříjemný sen, komentář JitkyCardové a k tomu ještě Kreutzerova sonáta (čtu intenzivně, na bytě mám ruské nájemníky). A tak nevím odkud začít, nebo úplně odněkud jinud. nebo vůbec ne. Začnuu od názvu, jehož překlad do češtiny se mi tradičně nelíbí. Slovo "delikvent" bude nejlépe chápat v jeho nejobecnějším významu, tedy "ten, kdo se nějak provinil", tedy "období nepravosti". Od obhajob kriminálníků se naši delikventi příliš nelíší: "všechno se to stalo, aniž by si to uvědomovali, jakoby ve snu, najednou to tu bylo, jakási nepříčetnst, spadlo to z nebe". Ovšem všechno se to dalo předpokládat. Takhle to chodí v manželství (Tolstoj; absenci hlavního motivu, žárlivosti, není třeba litovat), až do tohoto stavu se manželství dostalo nyní (bezkrevnost, laxní postoje, nepevnost životních cílů, zde více komentář JC, včetně objasnění závěru: ona by chtěla (po čase) zase, on (už zase) ne.) ()
Dalo by se říci, že příběh je takový docela šablonovitý, předvídatelný. Stejně tak dialogy. Líbila se mi pochmurně realistická atmosféra i když některé scény mi také přišli lehce přitažené za vlasy, což celému filmu v mých očích ubralo dost na autenticitě. Vadilo mi, že byly ve scénáři vynechány některé docela zásadní momenty příběhu, o kterých se divák potom dozvídá až zpětně z dalších dialogů, nevím jestli to byl záměr, ale musím se přiznat, že mi to v některých chvílích docela vadilo. Co se týče postav, tak mi snad ani jedna nebyla nějak sympatická, možná by pomohlo kdyby se člověk dozvěděl o párech trochu víc informací, o tom jak fungovaly, o tom jaká tam panovala atmosféra, z jedné nebo dvou scén si člověk může opravdu jen vymýšlet, jak to celé mohlo být. Cillian Murphy alespoň podle mého názoru zachraňuje celý tenhle film a kvůli němu nakonec váhám mezi dvěma a třemi hvězdičkami, jinak bych pravděpodobně dala rovnou dvě. ()
Pri sledovaní tohto filmu som si pár krát povedal, že "toľká nevera a náhle zmeny vo vzťahoch sa dejú len vo filmoch", no keď sa nad tým tak zamyslím, tak to nemá zas až tak ďaleko od reality. Aj keď nie všetci sú takíto prelietaví ako takmer všetci v tomto filme. A práve tí verní väčšinou dopadnú najhoršie (vlastná skúsenosť). Čo sa týka filmu, nebolo to nič výnimočné, ani jedinečné. Pozerať sa na to dalo, malo to spád aj kopu zvratov (najmä v závere), ale inak to bola viacmenej bežná promiskuitná vzťahová dráma o sebeckých egách. Hoci, musím uznať, že aspoň ten záver vcelku prekvapil. Kiežby tá dialógová esencia filmu bola lepšia, možno by sa to potom dalo zaokrúhliť aj na 4*. Takto to zostáva na úrovni priemeru. ()
spravne udelal, byla to krava ()
Tady už musím přihodit, ježto tam nebyl prohoz 25.pohlaví s přínosem. ()
Ten film je neskutečně ponurý. Neskutečně ze života a bohužel i silně předvídatelný. Táhne to Cillian a přemýšlím už druhý den, zdali je spokojený se svým rozhodnutím na konci filmu...Je to hodně intimní, často mě při tom mrazilo a vlastně jsem si říkala - "co je ta správná varianta co udělat?" Tenhle film není pro každého, protože někdo takové "nepříjemné" situace prostě vidět nechce, ale život není jiný... ()
Jim asi nebyl úplně přesvědčenej, že je to pro něj to pravý ořechový... Já zase nejsem úplně přesvědčenej o čtyřech peckách, mám to na hraně, chyběla mi tam “opravdová” vášeň, nebylo to pro mě živočišný. Bylo to celkově takové hodně britské, řekl bych. Nutilo mě to ale k zamyšlení a jistě v tom budu ještě chvíli pokračovat, to jsou body plus. ()
Velmi slusne napsane vztahove drama, ktere se obcas prepne do depky a kde Cillian celkem vladne. Nepusobi to tak "odzite" jako Marriage Story ale zasahnout to umi docela presvedcive. ()
Související novinky
44. Letní filmová škola Uherské Hradiště
Letní filmová škola Uherské Hradiště letos proběhne od 27. července do 5. srpna a ponese se ve víru oslav – 100 let výročí od narození Ingmara Bergmana, 100 let od vzniku Československé republiky,… (více)
Režijní filmový debut drsného irského dramatika může být romantickým dramatem jen pro slepé mlže bez tlukoucího srdce a nervové soustavy, nikoli pro živoucí, horující a vzdorující lidské bytosti. *** Uživatel Cimr napsal mezi jinými dobrými postřehy i jednu větu, která se mi jeví klíčová: "Celé je to velmi chladné, jako by se O´Rowe dovnitř mezilidských vztahů podíval chirurgickým skalpelem a zjistil, že skutečná láska neexistuje." *** Zároveň ale píše, že je to "jako ze života", a jen tím stvrzuje pocit dalších komentátorů, že je to drama realistické, civilní, psané životem. Jenže – dochází vůbec někomu ten nezáměrně vyzrazený cynismus, beznaděj, rezignace, smířenost s malostí, sebeomlouvačství, s nimiž takto pohlížíme na naši – námi žitou a našimi vztahy utvářenou – současnost? Nic jiného nemáme než ji, sebe navzájem, abychom se společně z lásky, zaujetí i soucitu překonávali a tvořili něco velkolepého, pevného, hrdého, v postupně budovaném prostoru spolehnutí, rozumění, bezpečí, ohleduplnosti, docenění, z nějž může povstávat nadějná, vyladěná budoucnost... Z filmu mi nebylo dobře, ale už znám O’Roweho kritické přístupy a rozuměla jsem, proč tohle téma vytýká, zobrazuje, reflektuje – je to nekomentovaná žaloba, pranýř, veřejné zrcadlo. Až u komentářů, z té neproblematizující akceptace chování postav jakožto běžného a nepohoršujícího standardu, s nímž se lze v klidu ztotožnit, mi tuhne úsměv na tváři. To nízké očekávání, smýšlení o našich vlastních životech, vztazích a vzájemných možnostech, jak tu společně být, k čemu se povzbuzovat a kam směřovat, člověku odčerpává naději a dychtivost, jako by mu brali ze žil krev. Jak běžnou, všepohlcující nákazou v dnešní společnosti je indolence, úzkostná péče jen o to, aby nás nic nerozhodilo, nevyburcovalo k vzepětí, překročení vlastního stínu a proměně... *** O'Rowe je divadelní dramatik, který dal celému světu už svou nemilosrdně strhující hrou Terminus o hloubce a důsažnosti každého lidského osudu, o tom, že i toho nejokrajovějšího a nejnicotnějšího člověka dožene předivo jeho skutků svázaných s ostatními a hrůza z neodčiněného příkoří v nich obsaženého, důrazně najevo, s jakou citlivostí, láskyplným pochopením, vážností a bázní – a tedy s jakou důvěrou – nahlíží sílu bytí dřímající i ve zdánlivě anonymních, v šedi a banalitě zanořených lidských osudech, sílu, jež se bez ohledu na dialekt, výchovu, vzdělání či sociální postavení může v člověku kdykoli probudit a přinutit jej čelit ohromujícímu vědomí o zázračnosti života, jež je zároveň samo už trestem i odměnou, nejhlubší radostí i nekonečným utrpením, v závislosti na tom, jak člověk dostál ve vztahu k sobě i k druhým své lidské odpovědnosti, co stihl s porozuměním odčinit a učinit i jak svěřený dar promarnil, a hloubce závratného pochopení, že nevědomost ani lhostejnost neomlouvá, ničeho nás nezprošťuje a z ničeho, co si nepřipouštíme, nevyviňuje. A ne, nepíšu tu ten morální apel takhle rozvláčně pro nic za nic, jednak je to zanořená pozvánka: jděte se podívat na Termina do Divadla v Celetné, dokud ho pořád ještě hrají, zaručuji vám, že jste ještě nikdy nebyli na představení, při němž by se vámi prohnal život ve své banální i nebanální, jednolitě metafyzické i izolovaně lidské podstatě jako uragán a jež by vám poskytlo tak mocnou katarzi, že je to jako injekce do srdce a svědomí, po níž vám musí oboje aspoň na chvíli doopravdy naskočit, a jednak si tím buduji kontrastní podloží pro následující řádky. *** Ve filmovém debutu O’Rowe naopak pouze zobrazuje a sleduje v lhostejnosti a netečnosti, která se rozlézá dnešní společností jako mor, jako plíživá, ryzí hodnotu odvážné a bezpodmínečně milující lidské existence pohlcující znicňujícnost, uplývající životy izolovaných, nesolidárních, sobeckých a zbabělých jednotlivců. Dokud se vzájemně nepoznáme dost statečně, jsme si nahraditelní, vyměnitelní, nepředstavujeme pro sebe navzájem výzvy k překonávání, k tomu, abychom se stávali lepšími, ušlechtilejšími. A O'Rowe rozhodně nenatočil romantické drama ze života partnerů, kteří se musejí vypořádat s novým milostným vzplanutím. On ukazuje pseudovztahy lidí, kteří se ani neobtěžovali se navzájem znát dost, aby jim na sobě skutečně záleželo a o něco usilovali, ukazuje lidi bez idejí, bez ryzí sebeúcty a sebereflexe, bez ochoty a motivace překonávat kvůli něčemu většímu, přesahujícímu, těžkosti, lidi povlávající a narážející na sebe ve víru pudových rozmarů, orientované jen na uspokojování svých potřeb, k čemuž uzavírají (nefunkční) manželství a zakládají (nefunkční) rodiny, ukazuje vztahy, jež jsou skrz naskrz náhražkovité, nitkovité, chatrné, povrchní, nevybudované, nicotné, žádné – o žádné nevěry zde samozřejmě nejde, ani v původním názvu nejsou zmíněny, autor tematizuje naši trestuhodně běžnou západní současnost vztahové a rodinné praxe jako "dobu delikventního chování", nezáležení, to, jak jsou všechna ta vztahová škatulata nakonec bezpodstatná, protože se jimi nic nemění k lepšímu, nenarůstá pochopení, jen se prohodí figury, nějaké zmizí, zase se to utřepe v iluzivním klidu, odkud postavy nic nevytrhává, emoce jsou ploché a zástupné, přesvědčení o nich krátkodechá, podněty k rozpadům malicherné, věty o lásce a osudovosti směšné a licoměrné, snadno se usadí prach, přejde touha či pláč, zamilování, odmilování, nikomu na nikom konkrétním doopravdy nezáleží, jsou si navzájem jen věšáky na nezpracované emoce, sobecké potřeby, jež si po každém zásahu rychle a bez zamyšlení najdou jiný objekt k uspokojení a chatrnému milostnému ujišťování a přesvědčování, neboť v nikom neožívá opravdová láska k přenášení hor, vitální síla vznešených idejí, ani opravdová bolest nebo žal, protože nikomu nejde o nic velkolepého, ryzího, co by ho přesahovalo, čemu by se obětoval, pro co by trpěl, k čemu by vzhlížel, nikde žádná šlechetnost, velkorysost, sbližování se, spolupráce, a mezi všemi těmi roztěkanými sobeckými rošádami neprožitě zapadne třeba i vážná nemoc, chátrání a smrt lehce nahraditelného, protože chabě poznaného partnera... o dětech, které v tom nezájmu vyrůstají a k čemu, nemluvě. V kontrapunktu k Terminu, ale se stejným apelem, O'Rowe natočil film místy snad až jízlivě zobrazující životní malost zbabělých konzumentů, kteří znehodnotí bytí své i druhých dřív, než se své existence doopravdy ujali, a místo chápání se údělu svého a své doby v pletivu lidstva se nekonzistentně zaměstnávají jen vzájemnými drobnými ústrky a pohodlím, aniž by se někdy doopravdy pokusili cokoli pochopit. A trvám na tom, že O’Rowe nenatočil tenhle film proto, abychom u něj souhlasně přikyvovali a krčili rameny, ale proto, aby se nám nad ním pěnila krev. *~ () (méně) (více)