Richard Jewell

Až sa nedá uveriť, že to točil Clint Eastwood. Ale to nieje jeho chyba, že to takto dopadlo. Je to chyba, že zaujímavosťou tejto skutočnej udalosti je len 5 sekundový výbuch bomby. Novinárka platiaca za senzačné informácie sexom je až príliš otrlá, Jewell aj jeho matka zas až moc prostoduchí, agenti FBI až prehnane zatvrdlí. Umiernenosť prichádza len so Samom Rockwellom v úlohe druhoradého právnika, ktorý do prípadu vnáša trochu efektného divadla a trochu súkromnej irónie. Kúzelne obracia oči v stĺp, kedykoľvek jeho klient, nočná mora každého advokáta, poruší záväzok mlčania a ako naivný chlapec ponúka pomoc mužom zákona, ku ktorým by tak rád patril a ktorí na neho pritom skúšajú podraz za podrazom. Rozprávačsky je to skrátka máličko nuda, hoci všetky remeslá vykazujú solídnu úroveň a vedľa Rockwella si postupne získa náklonnosť aj hrdina Paula Waltera Hausera, ktorý svoje pohnutia zajedá obrími sústami. (01.05.2020)

Kmet Clint měl dvě možnosti. Nechat diváky neznalé faktů alespoň trochu v nejistotě, jestli v tom ten duchaprostý mamánek nemá své tlusté prstíky, nebo se o to ani náznakem nepokusit a zvolit jednodušší cestu, která má prvoplánově vyvolat rozhořčení nad činností Federal Bureau of Idiots a vzbudit lítost nad obětí mediálně-úřednické štvanice. Zvolil to, co zvolil, ale pak měl mít mnohem lépe napsané záporné postavy (žurnalistická mrcha Wilde, které máte přát, aby oštěp Honzy Železného opustil výseč olympijského stadiónu a našel si ji, je toho příkladem) a neservírovat některá sentimentální fiaska (tiskovka). Díky patří Rockwellovi, který to tahá z bryndy buldozerem.. (13.05.2021)

Když napíšu, že Clint Eastwood je pro mě nejobdivuhodnější filmař současnosti, možná si budete myslet, že obdivuji hlavně to, že na prahu devadesátky pořád točí. A navíc tak skvěle. To je určitě pravda, ale já ho ještě víc obdivuji za to, jaká témata si vybírá a jak je dokáže zpracovat. Richard Jewell je další z jeho „obyčejných hrdinů“, který prožil něco, čemu by se tak úplně nechtělo věřit, kdyby se to doopravdy nestalo. Ovšem na rozdíl od Sullyho Sullenbergera, jemuž hrozila „jen“ ztráta kariéry, Richard Jewell stojí před elektrickým křeslem a díky tomu, že je vlastně přerostlým zásadovým dítětem a bezmezně vzhlíží k představitelům zákona, si do toho křesla navíc sám pomalu a ochotně sedá. Ten příběh je úžasně děsivý. Bez výjimky skvěle zahraný (kdybych měl někoho vyzdvihnout, bude to kromě P. W. Hausera můj oblíbený chameleon Sam Rockwell) a hlavně tak krásně vyprávěný, pomalým baladickým způsobem s občasným odlehčením v podobě citlivého humoru, který divákovi uleví a zároveň podtrhne absurditu celé té situace. Nádhera. (17.01.2020)

Príbeh filmu je vypovedaný už v popise. Zo začiatku vidíme v skratke život málo sympatického sekuriťáka, po polhodine príde situácia, ktorá z neho urobí dočasného hrdinu. Odvtedy sledujeme film o dnešných moderných médiách, ktoré pre pár grošov neváhajú zničiť človeka, potupiť povesť, klamstvami ho degradovať. A následné ospravedlnenie ani odškodnenie už nikdy reputáciu nevráti. Na správanie sa kriváckych novinárov by sa mal trestný zákon pozerať prísnejšie, pretože odpornejšie krysy asi neexistujú.  Je dobré keď sa na obrazovky vytiahne aj takýto ľudový hrdina s jedinečným príbehom a poukáže na hnus médií. A to sa písali iné roky, dnes je to násobne horšie. (02.01.2020)

Těšil jsem se hrozně, film shledávám natočeným trochu rutinně, ovšem tak důležité společenské téma (jedinec pod palbou médií a státních úřadů), zasáhne mnoho diváků, takže pokud tvůrci nejsou úplný dřeva, snímek se povede. Parádní obsazení, trochu staromilská forma, co s tím mají společného demokraté a republikáni, ví Bůh. (25.05.2020)