Richard Jewell

Když se nedožijete filmového zvěčnění vašich profesních aktivit, můžete dopadnout jako nepravděpodobný incel hrdina, proti kterému se spikl celý svět nebo jako neschopná novinářská kurva, která se ke zdrojům dostává přes postel a až příliš pozdě si uvědomuje, jaká byla kráva. Eastwoodovi hraje do karet, že je to jeden z opravdu posledních zástupců čisté republikánské myšlenky ve vysokém Hollywoodu, takže chca nechca působí Richard Jewell osvěžujícím způsobem bizarně. Používá totiž stejné metody budování sympatií jako libovolný liberální životopisný snímek, nicméně aplikuje je na postavu toho typu, co večer čeká do 22:01, aby mohla zavolat fízly, že dole v ulici před hospodou kouří dva lidi. Tím, jak nahlíží na protagonistu skrze závoj vlastních sympatií a ignoruje nejeden jeho problematický rys, vytváří z Jewella srandovní neškodnou cartoonovou postavičku, motající se v zákrutech klasického filmového pomníku a je zábavný sledovat jak to starýmu pánovi už nefunguje. (15.04.2020)

Looser, tlouštík, otloukánek, jeliman, pak hrdina, zločinec a mučedník. Na krátký život jednoduchého chlapíka až příliš rolí a situací, kterým musel čelit. ___ Clint vypráví úsporně, i výbuch bomby je neefektní. Víc napětí dokáže vzbudit prostým rozvazováním baťohu, protože divák už předem ví, co je uvnitř. ____ Příběh Richarda Jewella je smutný a varovný - prudké odsudky, okamžité mediální lynče, nenávist davu rozdychtěná anonymitou a přístupností sociálních kanálů – to dnes zažíváme mnohem častěji a mohutněji než před čtvrtstoletím. Richardu Jewellovi se nedá přes jeho prostomyslnost, až dětinskost, nefandit. A Paul W. Hauser ho hraje skvostně: litovala jsem ho, jako malou myšku, která stojí sama proti hroznýši. ____ Ale Clint si znovu vybral až moc přímočarou cestu. Jewellovy prohřešky z minula otupil, ukázal je jako pouhá nedorozumění nebo přílišnou pracovní důslednost, z novinářky zase udělal hyenu bez skrupulí a z agentů FBI bandu tupců, která chce mít hlavně odškrtnuté jedno vyšetřování a lidský život jim nic neříká. Kamarádský advokát je plochá, kašírovaná postava. Jenomže já tohle Clintovi úplně nežeru. Vím, jak vykreslil letecké vyšetřovatele v Sullym a byl to vůči nim nespravedlivý obrázek. _____ A to teď, podle mě, opakuje. Ne do takové míry, jako v Sullym, agenti FBI se v tomto případě opravdu nezachovali nejlépe, ale že by spadli až do takových tupostí a podrazů? Clint podřídil příběh dramatizaci, ale když je to příběh vyprávějící o zdrcující síle masy a médií, tak je to až nechtěně ironické. A nenápadně dojemné zase je, jak úplně každému tam šlo o jeho vlastní sobecké cíle (mít sólokapra, co nejrychleji vyřešit pracovní úkol, získat provizi) a jedině jednoduchému Richardovi šlo o vyšší cíle – bránit lidi. ___ Clint vypráví úsporně, s kamerou si moc nehraje, střih je popisný, což v případě takto autentického příběhu není na škodu. Překážela mi tam snad jen snová sekvence, ta byla zbytečně polopatická. SHRNUTÍ: První informace jsou téměř vždy nepřesné, když už ne rovnou zavádějící. Vždycky s názorem počkejte, až budete mít dost údajů. Nenechte se nikdy strhnout k rychlému soudu. (16.06.2020)

Keď americké najvyššie úrady dokážu bez dôkazov obviniť nevinného človeka z radov amerických občanov bez dôkazov, čo potom v zahraničnej politike...aha moment... Príbeh o Richardovi Jewellovi je pravým opakom nudy, ak by trval ešte o hodinu dlhšie s chuťou by som sledoval ďalej. Geniálne zakomponovaný legendárny beh Michaela Johnsona na 200 metrov s nadpozemským svetovým rekordom v paralelnej montáži, keď sa právnik snaží zistiť, ako mohol Jewell stihnúť z parku k telefónnej búdke. My z nej usúdime, že by to nestihol ani najrýchlejší atlét planéty tohto obdobia. No a na koncert Kennyho Rogersa vážne nikdy nepôjdem. (20.01.2020)

Další Clintova vyladěná pecka. Hladce klouzající příběh ještě podtrhují herecké výkony. Tahoun Sam Rockwell podporuje Housera v každé společné scéně. Chvíle Richardova rozčilení tak nádherně vynikají. Olivia Wilde jako tvář médií mohla velmi snadno spadnout do klišé, ale nakonec překvapivě válí a Hamm jako amorální zmrd z FBI je ztělesněním všeho co na represivním aparátu nesnášíte. Ve finále jde o další bitvu člověk vs vláda a média, ale natočenou s takovou grácií, že tam tu pátou hvězdu vlepím. Příběhy o tom, že ani vláda, ani média nemají vždy pravdu se neomrzí. Zvlášť v této době. (18.11.2020)

Až sa nedá uveriť, že to točil Clint Eastwood. Ale to nieje jeho chyba, že to takto dopadlo. Je to chyba, že zaujímavosťou tejto skutočnej udalosti je len 5 sekundový výbuch bomby. Novinárka platiaca za senzačné informácie sexom je až príliš otrlá, Jewell aj jeho matka zas až moc prostoduchí, agenti FBI až prehnane zatvrdlí. Umiernenosť prichádza len so Samom Rockwellom v úlohe druhoradého právnika, ktorý do prípadu vnáša trochu efektného divadla a trochu súkromnej irónie. Kúzelne obracia oči v stĺp, kedykoľvek jeho klient, nočná mora každého advokáta, poruší záväzok mlčania a ako naivný chlapec ponúka pomoc mužom zákona, ku ktorým by tak rád patril a ktorí na neho pritom skúšajú podraz za podrazom. Rozprávačsky je to skrátka máličko nuda, hoci všetky remeslá vykazujú solídnu úroveň a vedľa Rockwella si postupne získa náklonnosť aj hrdina Paula Waltera Hausera, ktorý svoje pohnutia zajedá obrími sústami. (01.05.2020)