Mise

Hudba Ennia Morriconeho Misii samotnou předchází a já jsem se k ní dostal dlouho před filmem a k mému překvapení se stala dlouhodobě jednou z mých vůbec nejposlouchanějších záležitostí. Překvapivě proto, že ona hudba nepatří zrovna k té, která by mě nějak zaujala na první poslech. Moje první reakce byla dokonale chladná. Spíše jsem jí z důvodu její dobré pověsti dal opakovanou šanci a vlastně ani dnes nemůžu říct, že bych k ní měl nějaký vyloženě pozitivní vztah, spíše mě prostě přitahuje, že si jí musím stále pouštět. Je to zvláštní. Film samotný na mě zapůsobil podobně chladně jako prvně hudba a měl na mě spíš efekt vzdělávací. Jak tak nad tím přemýšlím, jak hudba tak film se mě moc osobně netýkají z důvodu, že příliš dají na očividnou krásu, obojí nemá čmouhu. I přesto, že ve filmu jsou vraždy a smrt, působí to jakoby vznešeně, ctnostně. Takový styl mi nesedí, a proto si nechávám odstup. Jinak se mi s výjimkou několika okamžiků předpokládám do paměti nevryje film nijak silně, není na něm nic zvláštního. Snad až na okamžiky, které působily podivně, jako figurína mnicha ve vodě na začátku, či závěrečná bitva, která mnohdy spíše připomínala jakousi klučičí sranda bitku dvou znepřátelených chlapeckých gangů. I když její protagonisté mají možná větší nasazení a více bojují o své zdraví a život, než postavy tohohle filmu, které někdy vypadaly, jakože je jim úplně jedno, jestli umřou nebo ne (a nemyslím tím tu úplnou závěrečnou scénu u kostela (která by se dala použít jako instantní zvedač hodnocení), ale hlavně tu předtím na řece). (09.02.2010)

Kvalitní, pěkný, své téma zdařile a silně zprostředkovávající film, budovaný žel na osvědčených mainstreamových klišé. Obzvlášť zabolelo biskupovo závěrečné moudro a taky když hispánský jezuitský misionář v polovině 18. stol. ke svému soudruhu vtipně prohodí něco jako "neprovozujeme demokracii, jsme řád". Na druhou stranu jsou zde i momenty značné ceny. (20.07.2019)

Když se v poutavém příběhu nešťastného osudu z nedobré doby sejdou úžasně hrající De Niro s Ironsem, kamera zabírá dokonalé scenérie a do toho zní titán Morricone, stačí jen krůček, aby vznikl jedinečný film. Vyznění totiž není tak jednoznačné, jak se může na první pohled zdát a vícevrstevnatý příběh nechává otevřené mnohé názorové otázky. (14.08.2007)

The Mission je především dojmový film, od krásných záběrů džungle a vodopádů, přes chytře zvolenou, podmanivou a často maximalistickou hudbu až samozřejmě po samotný příběh. Charizmaticky nepřekonatelný, Robert De Niro, vláčí pytel plný železného haraburdí, jako symbolismus k mnohem těžšímu břemenu, jež táhne ve svém srdci, kvůli neuváženému zabití bratra v malicherném souboji. Ne nadarmo jsem si vzpomněl na novější a v tomto směru možná ještě silnější Jaro, léto, podzim, zima... a jaro ... Jakmile je však pokání definitivně uzavřeno, snímek se přesune úplně někam jinam, konkrétně k tématu kolonizování Jižní Ameriky. Hloupost a krutost tehdejších dobyvatelů skutečně bije do očí a tlačí u srdce a to je asi vzhledem k účelu filmu dobře, jenže předpokládaná, závěrečná bitva stejně působí malinko samoúčelně. Celkově, kvůli rozpolcenosti filmu a pár nudnějším momentům, jsem nebyl tak nadšen, jak jsem doufal. 8/10 (16.07.2008)

Emociálně hrocený snímek, který má svou největší sílu při pohledu na De Nirovu ztýranou tvář za doprovodu Morriconeho sborových skladeb nebo i v jednoduchých scénách jako zlomení flétny od vrchního Indiána. „Slavné“ vlečení zbroje je jen malým viditelným střípkem souboje, který se v člověku odehrává; je to cesta za odpuštěním a hledáním duševní rovnováhy, kterou Mendeza záhy nalézá v jezuitství. Jak by asi ale jednal na místě církevního představitele, kdyby jej Indiáni nevzali za svého a on s nimi i nadále obchodoval? Přikázal by zničit veškeré misie a jejich obyvatele vyhnal, nebo by se slitoval nad těmi, které celé roky lovil? Snímek nabízí mnoho mezi-kulturních i náboženských otázek a nedává jednoznačné řešení, zda-li je lepší bojovat proti zlu vírou nebo násilím... (03.06.2006)