Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jan Kačer proslul především jako herec, ale několikrát se ujal - nepříliš úspěšně - i filmové režie. Podle cizího scénáře natočil angažovaně se tvářící budovatelský příběh: vypráví i zkušeném inženýru, jenž byl pověřen, aby sestavil tým specialistů pro strojírenské zajištění mírového využití atomové energie. Vylíčení lidských dilemat je však příliš ploché a proklamativní stejně jako obraz ostravského průmyslového prostředí, hrdinové uvažují o jediném: o řádném splnění zadaného úkolu... Film byl již v době svého vzniku opomíjen a záhy jej přikrylo zapomnění. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (12)

PatoP 

všechny recenze uživatele

Ja síce mám rád filmy s výrobnou tématikou, ale musia mať nejaký dej, ktorý dokáže človeka upútať, no tento film nemá ani hlavy ani päty. Chcieť zavádzať umenie do takéhoto druhu filmov sa veľmi nevypláca. Napríklad Jaroslav Balík to včas pochopil vo svojom normalizačnom opuse "Atomová katedrála". Myslím, že teraz to už vie aj Jan Kačer, ktorý si k tomu všetkému zvolil do svojho diela ešte aj hercov, ktorí tu podali výrazne nepresvedčivé výkony. Takže hodnotím to dvomi hviezdičkami kvôli exteriérom vítkovických železiarní, ktoré sa dnes už len tak niekde nevidia. ()

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Kačer svůj "odpustek" za 60.léta pojal opravdu unikátně, snad až provokativně. Těžkotonážní dadaistické a absurdně vtipné dialogy (mnoho scén je za hranicí podivnosti), absolutně nehostinná industriální krajina snímaná kamerou v temných barvách a všechny postavy neustále podmračené a zmítané nedobrou náladou a vnitřní krizí, k tomu Klusákova hudba. Tohle je všechno, jenom ne rozjuchaná budovatelská agitka, tak negativisticky působící film ve všech svých složkách se jenom tak nevidí! Atmosféra se strukturou podobá dehtu. Není se co divit, že Město mé naděje nikdo nezná a že ani v kinech se to pravděpodobně vůbec neohřálo. Pro mě v rámci československé kinematografie 70.let naprosté zjevení, přestože to rozhodně není to, co si dnes představujeme pod pojmem "kvalitní film". Škoda, že si už nepamatuju některou z množství třeskutých hlášek... ()

Reklama

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

Poéma o vítězství a prohrách lidí v osobním životě a práci. Tak zní motto dalšího výrobního filmu, který má kromě tradiční budovatelské výpovědi kupodivu také hodnotu dokumentární. Téma se tentokrát zabývá atomovým programem v ostravském hutnicko-strojírenském podniku, na kterém se pracuje jako o život. A to doslova. Práce je tak vyčerpávající, že inženýr mající stranický úkol na starost z toho všeho podle infarktu. A tak po něm pokračuje syn. No jo, co všechno se v tom socialistickém marastu nedělo. Tedy ve filmových příbězích. Režijně se na snímku podílel Jan Kačer a to s nadějí o vykoupení se ze stranické nelibosti vzniklé kvůli trezorovému snímku ´Den sedmý, osmá noc´ (1969). Práce na reaktoru a rešení problémů při výstavbě je doplněno také osobními starostmi některých jednotlivců, které ale vypadají tak vynucené, až jsou nezajímavé. Ona ani ta pracovní vývojářská část není zrovna lecjaká pecka. Inženýři prostě jen chodí od ničeho k ničemu, neustále něco řeší a divák v podstatě pořádně ani neví, o co se vlastně jedná. Kromě tedy toho jádra, neboť o tom se mluví neustále. V šedivosti ostravské doby jsou však zachyceny, z dnešního pohledu, dobové, tedy dnes už neexistující, unikátní místa. Nejrůznější budovy, ulice či hornické a ocelářské kolonie. Nechybí ani odstřel nějaké budovy, že prý starodávné hospody. Dále letecké záběry ostravských sídlišť a vůbec okolí, takže dohromady vlastně něco jako filmový odkaz jak z filmového týdeníku. Týká se to i záběrů přímo z oceláren. Technické nadšence možná zaujme malý parovláček. Zkrátka a dobře, ve filmu je zvěčněno Ostravsko 70 let v plné socialistické parádě, který věrně poukazuje na symbol doby. Scénář filmu je ale skutečně hrozný. Evidentně se nad koncepcí všeho, tedy jako to má a nemá vypadat, nijak zvlášť nepřemýšlelo. Dle historickým materiálů snímek nezaujal ani ve své době uvedení a z tohohle hlediska ani není divu. Takovýchto výrobních filmů, které byly stále na jedno brdo, vznikalo víc než dost a diváky už to prostě nezajímalo. Nic jiného z toho snad vydedukovat nelze. Snímek nyní může posloužit jako vzpomínka na 70 léta přímo Ostravákům, ale jinak jen z filmového historického hlediska, jak stranický orgán budoval socialismus prostřednictvím hraného filmu. A to je na celém tomto filmovém pokolení v podstatě vše. ()

Schlierkamp 

všechny recenze uživatele

Československé drama z industriálního prostředí těžkého průmyslu odehrávající se v Ostravě, v němž dostane inženýr Rataj (D. Ožana) nabídku vybudovat systém získávání energie z jádra. S tím souvisí vyprojektování a výroba dílů na jaderné reaktory, přičemž jejich realizaci brzdí zastaralé vybavení a technologie. Snímek dosti poznamenaný normalizační atmosférou ve velké míře doplňují záběry z průmyslových hal vítkovických železáren, což navozuje dojem všudepřítomné špíny, hluku, nevzhledných industriálních budov a s tím spojené deprese. Neznámý, ale docela sympatický ostravský herec D. Ožana působí klidným a vyrovnaným dojmem, pocity neklidu, vzrušení a bezmoci v něm vyvolávají pouze diskuze se starším synem J. Čapkou a také okamžiky, kdy vidí, že na náročný svěřený úkol nestačí. Vznětlivý syn pracuje ve stejném podniku jako jeho otec, avšak přestože vystudoval jadernou energetiku, pracuje v podniku na bezvýznamných projektech, což vede k jeho dlouhodobé nespokojenosti. Úkol, jenž na sebe naložil otec Rataj, byl však příliš velký, což vyústilo k srdeční příhodě a posléze také ke skonu hlavní postavy. Syn J. Čapka využije příležitosti, dokončí otcův projekt a nasměruje výrobu nových dílů potřebných pro reaktor na správnou cestu. Druhý, mladší Ratajův syn v podání T. Töpfera hrál hokej za Vítkovice jako brankář a do děje filmu se příliš nezapojil. Sám autor snímku, herec J. Kačer, jehož dílo vnímám jako obvyklou úlitbu režimu neboli ospravedlnění za 60. léta, se objevil v malé roli režiséra amatérského divadelního souboru. Scény s divadelníky však byly zbytečné, nudné a otravné. Pan Kačer, ač jeho osobu chovám v mimořádně oblibě a úctě, tento film nezvládl. Velký vliv na neúspěchu tohoto filmu vidím v obsazení lokálních, a tudíž neznámých, ostravských herců. Ze známějších herců se objevili v malých rolích K. Vochoč, J. Vlasák a M. Šplechtová coby dívka vzpurného J. Čapky. Domnívám se, že se sice nejedná o takovou katastrofu, aby v hodnocení převažoval odpad, zejména pokud se vyprávění věnuje hlavní dějové linii, ale objektivně se jedná o zdlouhavé a nepovedené dílo, které zejména normalizační prvky táhnou ke dnu. Ve srovnáním s o šest let mladším, podobně industriálně zaměřeným filmem o budování jaderné elektrárny Atomová katedrála, které také má mizerné hodnocení, je jednoznačně slabším. ()

hanibal73 odpad!

všechny recenze uživatele

Jako milovník komunistických agitačních filmových perel převážně 70 a 80 let minulého století u kterých se opravdu bavím musím napsat:Toto byl opravdový filmový průjem! Zřejmě nejhorší Československý film jaký jsem kdy viděl a těžko bude kdy překonán.Taktéž výkon superherce Drahoše Ožany. Sorry Duck ()

Zajímavosti (2)

  • Natáčanie filmu prebiehalo v Ostrave. (dyfur)
  • Tomáš Töpfer, který zde hraje hokejového brankáře, se pravidelně zúčastňoval tréningu ligových Vítkovic, jak říkal, aby se naučil předstírat, že hraje. (sator)

Reklama

Reklama