Ať žije republika

Právo na nezkreslenou historickou paměť je jedním ze základních lidských práv. Nerozumět sám sobě samému znamená nebýt svobodným. Rozhodovat se bez znalosti je snad ještě horší než rozhodovat se jako rab či otrok nebo nevolník. REPUBLIKA, další z mimořádné série skvělých Kachyňových výkonů, připomíná zapomenuté, ale přesto klíčové jméno Pražského jara. Jméno spisovatele, publicisty, veřejného činitele a talentovaného filmového scénáristy Jana Procházky, který se přes období komsomolského blouznění let padesátých a poválečných postupně propracoval v šedesátých letech do čelné pozice jednoho z četných spolutvůrců české (československé) filmové vlny té doby. REPUBLIKA je jedním z příkladů Procházkovy tvořivosti a jedním z vůbec prvních pokusů o moderní, věcně nezkreslené vnímání událostí našeho druhého odboje a jeho věcného chápání prostřednictvím věcně nepoučených, ale v detailu právě proto nerozostřených očí. Bez nadsázky lze říci, že vyrovnaná a tvořivá souhra jádra výrobního štábu přivedla tehdy na svět dílo, na které se nezapomíná. A aby bylo možné v onom nezapomínání pokračovat, je nutné postarat se o to, aby známost filmu prolomila časově stále sevřenější generační okolí jeho diváků. Tedy, aby se REPUBLIKA stala DVD trhákem. (27.01.2008)

Naprosto brilantní záležitost. "Oline z Tebe bude inteligent, Ty nebudeš po fotrovi" Olin - sám voják v poli, vnímá svět vlastníma očima, a podle toho také jedná. Někdy i bez ohledu na následky, je přece válka. Zatím se odehrávala jen nad hlavami všech obyvatel, ale přiblíží se smrtelně blízko. Geniální prolínání dějové linie v doprovodu dětské fantazie i vzpomínek. Humorné i velmi silné momenty a jako bonus - vynikající slovenská dvojice. Rozhodně jeden z nejlepších filmů mistra Kachyni. Tohle je potřeba znát, považuješ-li se za znalce československé kinematografie. (18.03.2013)

Jen pouhých pět let uběhlo od doby, kdy Karel Kachyňa natočil své Práče, film o konci války z perspektivy dítěte, a je až neuvěřitelné, jak moc se změnila situace v Československu těch časů. Práče, mírně schematický a velmi silně patetický film o osvobození Československa s až národně-obrozeneckým závěrem a národním dějinným optimismem náhle střídá film se smutně ironickým názvem Ať žije republika. Hlavním hrdinou je také malý chlapec, ale je vidět, jak moc se změnily okolnosti toho, co se mohlo a smělo ve filmu zobrazit - náhle není osvobození planoucí meta, je to jen zlom, kdy jedny vojáky střídají druzí, Rusy na moravské vesnici nikdo nijak zvlášť nevítá, spíše jde skrz grunty obava, že budou rekvírovat koně, národ se scvrkl v hrabivé hospodáře, lid nebojuje, ale krade, jak kradl za Němců, krade i Rusům, přirozené, tedy animálně zlé, jsou nejen děti, ale i dospělí, kteří vedeni těmi nejnižšími pudy lynčují zdánlivé udavače, svět je hořký a nespravedlivý, za což nemůže válka, ale prapodstata společnosti. Smutné až traumatizující vyznění svého filmu zjemňují tvůrci pro Kachyňu tak typickou poetizací, dějová linka je proložena mnohými snovými pasážemi, halucinacemi, nočními můrami, denním sněním, někdy škodolibou, někdy úsměvnou imaginací a představami hlavního hrdiny, navíc je celý děj zpomalován mnohými flashbacky (chvílemi jich bylo, čistě subjektivně, skoro až nadmíru). Uznání zaslouží především Kachyňova pověstná práce s dětskými herci, malý představitel Olina, tedy Zdeněk Lstibůrek, hraje naprosto famózně a z dnešního pohledu skoro až nepochopitelně, cit pro výběr a vedení dětských herců má Kachyňa prvotřídní. Stejně jako vizuální stránka a kamera, nádherné, do posledního detailu promyšlené záběry, v podstatě hodně syrový, ale zároveň umělecký pokus o vhled do dětství na vesnici. V Kachyňově tvorbě navazuje tenhle film na volnou řadu obdobných, na vidění dětských hrdinů založených děl, nově však představuje v té době již osvědčený tvůrčí tandem, který Pan Režisér vytvořil se scénáristou Janem Procházkou, jejichž vynikající scénář opravdu prorazil okovy doby... (24.11.2013)

Nesnadné dospívání malého chlapce za druhé světové války. A přestože jde hlavně o prožívání klučičích dobrodružství a malérů, probíhající konflikt začne postupně do Oldřichova života zasahovat čím dál víc. Dětský pohled na svět společně s milými představami a sny je zas pro snímek velkým oživením, a přitom ho nijak nenarušuje nebo nesráží. Jinak je to však film smutný, částečně také kritický. Na to diváka upozorňuje už samotný hodně ironický název, tedy Ať žije republika. Nejlépe je to vidět na konci, kdy se potrefené husy pořádně projeví, to vše samozřejmě za všeobecného neutuchajícího veselí. Nenápadný, ale o to kvalitnější film, zasloužené solidní 4*. „Tatínek řiká, co Petržela neukradne, nemá. Má všechno.“ (23.08.2013)

Ťažké životné podmienky sú úrodnou pôdou pre (detskú) predstavivosť. Bije ho otec, vojaci, spolužiaci, aj v kostole ho fackajú. A pri tom to nie je jeho vojna. Cirkev ani školu si v tej dobe tiež nemohol vybrať sám, tak ako to platí v prípade rodiny stále. Napriek tomu bolo preňho úplne prirodzené nevzdať sa, nikomu nič nedarovať a mohli sa pri ňom pokojne aj meniť režimy. Pretože dieťa nemusí zaujímať postoj, bohate mu stačí postaviť sa, keď padne. Kachyňova vrcholová tvorba bola vo svojich časoch paradoxom, podobne ako slovné spojenie čarovné zobrazovanie skutočnosti, hodiace sa na jeho filmy. Alebo ako vyššie parafrázovaný Kryl. O tom tiež už teraz bezpečne viem, že sa k nemu budem vždy vracať. Ďalší protivojnový klenot ako Obchod na korze či Vyšší princíp. V porovnaní so zahraničím snáď ešte lepší než francúzske podanie vojny očami detí v Jeux interdits. (01.09.2017)