Fany

Film, který ve mně v mládí zanechal velmi silné, dodnes trvající emoce. Fany a její srdcervoucí prostoduchost v kombinaci s Hapkovou melodií mne doslova ničí. Takže velmi rád přehlédnu mistrovo tuctovou režii, či, dle mého, zcela zbytečný pohled na dobovou reklamní kulturu. Pozůstatky československého filmového kumštu v prostředí českého trhu devadesátých let. (06.12.2014)

Nejsem hoden, abych film docenil, naivní scény, které chtějí být srdcervoucí, ale nakonec skončily jen jako sentimentální nic, docela se mi chce říct slovo samoúčelnost, ačkoli sám si nejsem jist, jak moc se pro film hodí, každopádně jediné, co stojí za pozornost, je jiřina jirásková, ta druhá jiřina svou roli sice zahrála, ale nemůžu si pomoci, celej film mě jen uváděla do stavů zlosti, její otravné výstupy na mě měly zcela opačný účinek. A ne že bych byl z kamene, ale moje oko na konci suchý zůstalo a nejen to...mě bylo jedno jak Fany skončí, hlavně aby skončil film...a to je zásadní průšvih, film nedokázal oslovit. (30.04.2006)

Čím jsem starší, tím více se utvrzuji ve zkušenosti, že úspěšné prezentování kladných stránek života je v současném umění činem, který se pohybuje někde mezi psychickou úchylkou a protiprávním aktem; v každém případě je to vykládáno jakon epřípustná výstřednost. Nositelům těchto názorů nic nevyčítám; jsou jen zobecněním všeobecného marasmu, v němž žijeme všichni bez rozdílu. Zápory, vytýkané FANY, lze plně vztáhnout i na RAINMANA. Jiří Hubač je jedním z našich nejlepších dramatiků a před časem napsal jinou prvoplánovou inscenaci-drama: NEZRALÉ MALINY, v nichž starý Pešek dokonce vzpomíná s něhou na revoluční levicové mládí své postavy (obdobné založení má i Procházkova a Kachyňova skvělá KRÁVA). Komorní drama, rozpoutané Kachyňou, je pochopitelně neseno sluncem mimořádného výkonu Jiřiny Bohdalové, která tu nad jiné výrazně prokázala univerzálnost svého hereckého rozměru. Není však zdaleka osamělá: skvělou protihráčkou je jí složitým vývojem své sebeneúprosné postavy Jiřina Jirásková, svou blazeovaností nepřehlédnutelný je také její milenec a poněkud líný podřízený Martina Huby a zapomenout není možné ani na Donutilův herecký koncert v roli sytě spokojeného samolibého kostelníka, který svou hloupostí zaviní jeho vykradení za bílého dne. Výborný je i čtyřnohý "pan divoký". Skvěle vystavěný závěr s Faninou smrtí i strmá, paralelní vzestupná křivka vnitřního sestřina vývoje vhánějí slzy do očí. Karel Čapek kdysi napsal, že každý slušný člověk je sentimentální; z tohoto pravidla se vymyká jedině darebák. Současný člověk posledních dvou století však v drtivé většině případů darebákem není; je jen chronicky nemocný a pro neustálá civilizační traumata všedního dne zapomněl, co to je skutečná bolest a skutečný cit. Být chuďáčkem automaticky neznamená být vždy a všude a priori hlupákem a blbečkem. Je to složitější a lidská duše je zranitelnější i silnější, než si zpravidla myslíme a dokážeme představit. Doufám v jedno: že prvoplánových přístupů jako je i tento Kachyňův, nebude v našich životech nikdy dost. Tak krásných, tak nadčasových, tak nezapomenutelně působivých. (10.08.2008)

Nejlepší Kachyňův film a jeden z nejlepších filmů českých filmů!! Jiřina Bohdalová předvedla strhující výkon, který je vrcholem jejího hereckého umu!! A Karel Kachyňa mě opět ohromil. Z některých pasáží filmů přímo mrazí a závěr je něco co se jen tak nevidí!! Tomuto filmu k dokonalosti neschází opravdu nic!! Škoda že nemáme víc takových skvělých českých režisérů jako jsou Forman, Švankmajer či Kachyňa!! (01.12.2009)

Celý film staví na výjimečném výkonu Jiřiny Bohdalové, která naprosto uvěřitelně a dokonale ztvárnila postavu mentálně retardované Fany. I když jsou některé pasáže slabší, osud nebohé Fany je postupně posunut do popředí, až diváka naprosto pohltí. Je to hodně pochmurný a smutný film a udělal na mě velký dojem, i když smutné filmy nemám příliš v oblibě. 80% (06.10.2011)