Coach to Vienna
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Jan NovákHrají:
Iva Janžurová, Jaromír Hanzlík, Luděk Munzar, Ladislav Jandoš, Zdeněk Jarolímek, Ivo Niederle, Vladimír Ptáček, Jiří Žák, Klaus-Peter Thiele, Ulrich TheinObsahy(1)
Podle námětu Jana Procházky natočil v roce 1966 režisér Karel Kachyňa komorní příběh z posledních dnů druhé světové války. Ústřední hrdinkou je zoufalá venkovská žena, které Němci pověsili muže a které osud přivedl do rukou mladého vojáčka, na němž může vykonat svou pomstu. Celé drama se odehrává během cesty hlubokým lesem, kdy koňský povoz se ženou, vojákem a jeho těžce raněným spolubojovníkem míří k rakouským hranicím. Žena čeká na příležitost pomstít se, ale když ta chvíle nastane, zabít nedokáže… Kočár do Vídně patřil k nejdiskutovanějším filmům své doby. Jedněmi byl zatracován jako protiněmecký, jinými jako protičeský, ba i jako protipartyzánský. Je to však především film proti válce, proti zabíjení. „Válka zabíjí hlavně nevinné. Koho jiného? Copak do války šli někdy i jiní, než ti, kterým se vůbec nechtělo jít do války? Ale jakmile už zabíjení nastane, má své vlastní zákony. Redukují se ve snahu přežít: buďto zabiji, nebo budu zabit. Tento motor smrti je hlavním v každé válce,“ říká o svém filmu scenárista Jan Procházka. Roli mladé ženy Kristy napsal přímo pro Ivu Janžurovou, která patří v českém filmu mezi největší herecké osobnosti. Výborným partnerem jí byl Jaromír Hanzlík, pro kterého role vojáčka byla jednou z prvních velkých příležitostí. (Česká televize)
(více)Recenze (235)
Spolu s Uchem Kachyňův vrchol - velmi celistvé a působivé minimalistické dílo, stylizované atmosférou, prostředím a řadou obrazů až do nadčasové balady. I přes obdobné znaky s Kachyňovými díly druhé poloviny šedesátých let na mě tentokrát nezavál chlad, ale naopak se přede mnou rodilo samotné lidství ve dvou lidech, kteří o něj na určitou dobu zlými okolnostmi přišli. Sugestivní působení výtečně podtrhuje nádherná varhanní hudba, která sice netvoří tvůrčí složku k obrazu, ale i samo jeho podbarvování je díky její síle naprosto dostačující. Výkon Hanzlíka si zaslouží stejné absolutorium, jakési si zasloužil v Romanci pro křídlovku, daleko větším šokem však pro mě Janžurová, jejíž role omezená po většinu děje jen na mimiku a gesta ukazuje její ojedinělou a příliš nevyužitou polohu, která fascinuje až mrazí a to mnohonásobně víc než její zákeřná Morgiana. Z její nenalíčené tváře je těžké odtrhnout oči. A když ještě přidám další překvapení ve velmi nekomformním závěru, vychází mí jeden z nejvýraznějších a nejsvébytnějších počinů naší kinematografie. ()
Memento proti fanatickému aktu pomsty, proti zlobě a nenávisti... (z oficiálního textu distributora) ()
Opět jeden z výborných filmu Karla Kachyni. Brilantní výkony všech herců - nelze upřít vynikající předlohu Jana Procházky. Trezorový film, který odkrývá chování v reálu některých našich rádoby partyzánů, kteří byli "papežtější než sám papež ", aby si pro sebe zajistili po válce ziskové body, jedno za jakou cenu. ()
Už dlouho jsem neviděla tak působivý snímek jako je právě tento. To bylo ale silné sousto. Měla jsem při sledování dva naprosto protichůdné pocity. Chtěla jsem od televize odejít a zároveň film dokoukat. Něco mě totiž nutilo sledovat film do konce. To musel být neviditelný magnet. Z hudby, která film doprovazí běhá mráz po zadech a jde plíživý strach. Cesta lesem byla až pohlcující. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že snad vůbec neubíhá. Dobře to popsal v jedné scéně Luděk Munzar. Nezapomenutelný snímek. Nechci ho zase nějakou delší dobu vidět. ()
Tak co bychom měli čekat od šedesátých let, přeci jenom doba vhodnější pro tvorbu. Ale přeci jenom něajké ty pochybnosti bych měl - film má pouhých 78 minut a přeci se mi zdá být na svůj obsah takový, že trochu přefiknul svoji únosnou délku. A normálně se mi to tedy tolik nestává, ale ten konec a jeho vyznění jsem snad čekal už od samého začátku. Ale samotný nápad i výkony Hanzlíka s Janžurovou (mimochodem - ta vypadá pořád stejně, co? ) se mi velmi líbily, takže pět hvězdiček to sice není, ale pěkné 4 si film určitě zaslouží. ()
Geniální souznění režiséra Kachyni se scénáristou Procházkem a s kameramanen Illíkem dělá z tohoto komorně laděného díla neskutečnou, temnou, lyrickou a poetickou podívanou. K tomu pouze tři herečtí protagonisté a jak málo stačí udělat geniální film. Kirsta (Iva Janžurová), mladý německý voják (Jaromír Hanzlík) a raněný německý voják (Luděk Munzar), to jsou tak perfektně zahrané role, že celému filmu dotváří hodně houstnoucí tvář. A hlavní rolí filmu je pochmurný, temný a mlhavý les. Celý příběh se odehrává v tomto lese a i proto má film svoji nezaměnitelnou atmosféru. Ke všemu ještě varhaní hudba Jana Nováka a já jdu do kolen. Závěrečná scéna je hodně peklo a po 68. roce snímek putoval na dlouhá léta do trezoru. Ještě že aspoň ti komanči filmy nepálili, tak jak to dělali fašouni. Aspoň za to jim můžeme být vděčni, protože takové skvosty už nikdy nikdo nenatočí a připravit se o takový zážitek by byla obrovská díra ve filmovém umění, jaké se tenkrát dokázalo tvořit. Respekt a klobouk dolů před celým štábem. Překrásné detaily jsou, jak Kirsta postupně odhazuje německým vojákům nůž, pistoli a kompas - ty kamerové detaily, jak tam ty věci v lese zůstanou tiše ležet v různých pozicích, to je zkrátka pastva pro oči a poklona před panem kameramanem a samozřejmě i panem Kachyňou. ()
Ponurý, pomalý děj mě moc neseděl. Chvílemi jsem ztrácela koncentraci. ()
Skvost české kinematografie s vynikajícími hereckými výkony, režií a hudbou! ()
Minimalistické drama o třech hercích, odehrávající se v prostředí lesního ticha. Do filmu je divák uveden titulkem, který popisuje dramatickou událost, díky které se hlavní postavy ocitají v situaci, jež je základem tohoto filmu. Úvod je celkem nečekaný a jen málo režisérů by se spokojilo s tak strohým popisem situace, spousta tvůrců by jistě upřednostnila celou scénu nafilmovat, ale tím by se vytratila jednolitost a komornost celého filmu. Zápletka je vlastně jednoduchá, ale o to šokující je její vyústění, které mě zcela uzemnilo. Díky rozumné stopáži film nenudí a nabízí tak trochu jiný pohled na konec války. 8/10 ()
Desatero praví nezabiješ? Strhující procházkovsko-kachyňovská anabáze na téma věčného pokoření lidských citů navzdory hrůzám všedního dne. Násilí plodí násilí. A když je násilí utlumeno rozvahou, opět je na to odpovězeno jen dalšími násilnostmi. Iva Janžurová v Kočáru do Vídně prokázala, že její herecké umění se zdaleka neomezuje jen na role komediální. Kachyňa byl režisér s nesmírným zájmem o psychologické vedení herců - v tomto případě nejen Janžurová, ale i mladíci Hanzlík s Munzarem rozvíjí díky pozorné režii neuvěřitelný profil emocí a nálad. ()
Výborné, až minimalistické herecké výkony a stejně tak dobrá režie. Další z filmů, které ukazují, že partyzáni a odbojáři nebyli jen ti správní, morálně bezúhonní chlapíci, což se soudruhům samozřejmě nemohlo líbit. ()
S hl. postavou Kristy jsem se v tomto filmu moc neztotožnil. Film mne nevtáhl do děje, ono pár suchých vět na začátku nevystihne jakou nenávist si k Němcům vypěstovala a film to dost ochudilo. Vyvrcholení snímku a chování Kristy k vojákovi hraném Hanzlíkem je TAK strašně nevěrohodné, že mě to až naštvalo. Závěrečná scéna s partyzány, která ve mne asi měla vyvolat pobouření a zamyšlení (bezcitnost, nelidskost a krutost války, která v lidech vždy vyvolá to nejhorší) se minula účinkem. Bohužel průměrný film, který bych osobně mezi perly české kinematografie neřadil. ()
V jednoduchosti je síla. Okřídlené rčení si vzali k srdci tvůrci tohoto filmu a vcelku se jim zadařilo. Po celou dobu se totiž vlastně nehneme z lesní cesty, kudy míří onen "kočár" s třemi hlavními protagonisty. Dialogů je spíš pomálu a ještě ke všemu v mé veleoblíbené :-) němčině. Spolíhá se tudíž na atmosféru, herecké výkony a ústřední motiv. Herecky se to podařilo - Hanzlík výbornej i Janžurová ušla. Atmosféra se také povedla - zvláště musim vyzdvihnout hudební složku, která je excelentní. Ale i negativa se najdou: jednak nepochopim amatérštinu v podobě světlého prologu a v tom běžícího světlého textu, to mě dokáže naštvat... A pak mi ( narozdíl od většiny zdejších arbiterů ) nesedl konec - pro mě dost čitelnej, ačkoli jsem o filmu neměl žádný info předem... Proto **** ()
Kočár do Vídně jsem viděla u babičku když mi bylo přibližně 11 let. Bylo asi 10:30 v noci, babi už spala a já jsem si tak říkala: "Janžurka a Hanzlík no tak proč bych se na to nepodívala." Panebože jak já jsem se bála, ale prostě mě to nechtělo pustit a já jsem se nakonec dodívala. Nikdy jsem se už na Kočár nepodívala (nemám prostě odvahu), ale zapomenout na něj nedokážu. ()
Atmosférický film s kvalitním obsazením, hlavně Munzar jako další kvalitně zahraný nácek. Jen škoda, že zase předabovali Hanzlíka a Munzara německy, místo aby si diváci užívali originální hlasy herců. Zápory? Trochu se to vleklo (a naneštěstí jsem znal konec předem) a absolutně nechápu, proč se vztah Janžurky k Hanzlíkovi vyvine tak, jak se vyvine. Film bývá zmiňován hlavně kvůli skandálnímu konci, ale je to tak trochu podvod na diváka, protože 95% děje je jen o té cestě lesem a ta partyzánská tečka na konci je spíš taková šlehačka na dortu, odvádějící pozornost jinam. A Janžurovou s Munzarem mám fakt rád. 3,5 hvězdičky. ()
Hanzlík přišel o svůj božský hlas, ale už po pár metrech bylo vše odpuštěno. Vezl jsem se slaměným kočárem, co kodrcal děravou lesní cestou, a modlil se. Ač jel povoz krokem, držel jsem se zuby nehty. Abych nepřepadl. Snad do té Vídně jednou dorazíme. "Posero". 5* ()
nostalgické +4* máme tu další komentář ze vzpomínek a i když válečné filmy téměř nemusím, tak mě Kachyňa dostal svým minimalismem. Vlastně jen v pár lidech dokázal ukázat beznaděj běžných lidí i vojáků, kterým je válka ukradená. Pomalý, ale rozhodně podnětný film naplněný poetikou i napětím. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Srovnání s Démanty noci používám u válečných filmů jen v případě, kdy mi daný film přišel strašně průměrný (nebo hůř) a sázející hlavně na citové vydírání a patetické scény. Kočár do Vídně takový není ani náhodou, ale stejně ho v průběhu svého komentáře budu s Démanty noci srovnávat, protože oba ty filmy jsou si skutečně hodně podobné - až jsem měl pocit, že si Kachyňa chtěl natočit vlastní verzi :-) Celý ten film se odehrává v lese, někdo se potřebuje někam dostat, je tam naprosté minimum pro každého Čecha srozumitelných dialogů... Nicméně stěžejní je, že to celé funguje. Hodně se mi líbila především práce s kamerou a vyprávění obrazem, protože v nemalém počtu scén to dokázalo vyvolat dost velké napětí (ať už odhazování zbraní po cestě nebo sekyra pod kočárem) a bylo zde skutečně znát, že Kachyňa umí vyprávět a zaujmout i bez dialogů. Vlastně je to i nepředvídatelné, víceméně. Hodně se povedla i hudba a herecké výkony a stejně jako u Démantů noci si myslím, že to bylo akčnější než kdejaký akčňák. Škoda jen, že se to nepodařilo úplně dotáhnout k dokonalosti. V poslední cca čtvrt hodině se stane určitá věc, určitý posun charakteru hlavní hrdinky, který se sice dá jakž takž pochopit, ale stejně nepůsobí dostatečně přesvědčivě. Klidně celá ta zásadní scéna u stojícího kočáru mohla trvat dýl, mohla víc naznačit, proč přesně a přitom by to tomu filmu moc neuškodilo, spíš naopak. A podobným dojmem na mě působilo i to, co následovalo. Nepopírám, určitou sílu to má určitě, ale v návaznosti s tou předchozí scénou to prostě působí krapet strojeně. Plus mi ještě trochu vadilo, že začátek je celý řečen skrze titulek, přitom u filmu, který se snaží víc vyprávět obrazem, bych čekal, že to buď částečně ukáže nebo to bude nějak chytře naznačovat. Jinak je to ale hodně povedené a jsem rád, že tu vzniklo ještě něco dalšího ve stylu Démantů nocí, co taktéž funguje a taktéž je to silné. Jen to u mě na Démanty noci prostě nemá. Oba filmy sice mají skvělou filmařskou stránkou, ale Němec si s ní prostě vyhrál víc, včetně spousty symbolů. A když porovnám oba závěry, tak u Démantů noci mi přišel o poznání silnější a z jeho poslední scény jsem si sedl na zadek a byl z něj nějakou dobu v háji. Kočár má sice silný konec, ale nezasáhl mě tolik, jak mohl (a měl). To je ale skutečně jen porovnání, jinak oba ty filmy mají dost do sebe tak jako tak. 4* ()
Dramatická československá "road-movie", kde les navozuje tu správnou bezútěšnou atmosféru. Snad jen ona přeměna Kristy mohla být více rozvedena, takhle to působilo malinko násilně a nepříliš věrohodně. ()
Reziser Karel Kachyna natocil opat posobivy film, ktory patri medzi to najlepsie, co vyplodila ceskoslovenska kinemtagorafia v 60. rokoch. Cely film je len o jednej ceste kociarom cez les. To vsak mne vobec nevadi, pretoze clovek tu moze sledovat ludske emocie v plnej krase a nadhere. Napriklad taky prerod strachu az v nenavist, a samozrejme nielen to. 87 % ()
Související novinky
Letní filmovou školu odstartuje Bod obnovy
Letní filmovou školu slavnostně zahájí v sobotu 29. července na české poměry nadstandardní žánrový snímek Bod obnovy. „Přesně po 60 letech (!!!) od premiéry legendární Ikarie XB1 se česká… (více)