Počítání oveček

Mistr Kachyňa tyhle melancholické kousky uměl skvěle. A snad ještě líp vybíral herce. Žaneta je tady vynikající ( snad až na ten smích, co tu někdo zmínil :-) ) a další kongeniálně doplňují sladkobolnou mozaiku. Jasně, je to trochu figurkaření, ale k tomu dětskýmu pohledu to patří. Viděl jsem to po opravdu hodně dlouhý době, ale třeba ze scény na houpačce už mi bylo dopředu ouzko. Tak se to vrylo do dětských závitů... Vlastně si říkám, že dneska už asi nikdo takové filmy nebo tv snímky netočí a je to velká škoda. Tolik citu, lidskosti a přitom bez přehnaného patosu. A pobavil epizodní Ondra Vetchý! :-D (17.12.2017)

Ovečky jsem naposledy počítal asi tak v první třídě, jsem hold mistr světa ve spaní. Tak co z toho vyleze? Holčička se srdeční vadou je zavřena celý život v nemocnici. Sice toto místo už pro ni zmanená domov a je v něm pod kontrolou a v pořádku, ale její život je vlastně k ničemu. Žije v izolaci a nezná okolní svět jako normální děti, což si přísný nemocniční systém neuvědomuje. Tento jednoduchý film tedy obsahuje docela velkou myšlenku, velkou porci lidskosti a úžasný herecký výkon Věry Galatíkové plný něhy. Pan Kachyňa v nemočnícm prostředí opět zabodoval stejně jako o rok později ve filmu ,,Pozor vizita.´´ Žaneta Fuschová mi sice přes svůj nesporný talent, byla zpočátku spíš protivná ale nakonec jsem si k ni našel cestu a z filmu si odnesl poctivý zážitek. (31.01.2020)

Zajímavé zachycení něčeho, co se v životě občas stává. Je tu pěkně zpracované, jak se nemocniční personál snaží Hanku vychovávat. Ale přes všechnu snahu tam Anežka řekla velkou věc, že totiž ať je strýčků a tetiček kolik chce, jednu mámu to nenahradí. Téma pěkné, dobře pojaté i zpracované. Herci výborní. Akorát to není film, na který bych chtěla koukat pořád. (16.12.2015)

Jímavý příběh o hledání domova a jedné z nejsilnějších podob lásky je dílem, které hladí i škrábe zároveň. Díky Kachyňovi je v něm ale přesně tolik citu a moudrosti, aby příběh malé Hanky nebyl "pouhou" emotivní hříčkou, ale lidsky prostou, upřímnou zpovědí dítěte, jehož jediným domovem je nemocnice. Svět, který je někde venku, ve městě, tam, kam se vracejí ostatní děti, je hradbou, jíž časem pomocí Anežky dobude i Hanka. Vytrvat a být vytrvalý, to je hlavní poselství tohoto neobyčejně zdařilého filmu, jemuž vévodí herecké výkony Žanety Fuchsové, Věry Galatíkové a Vlastimila Brodského. (17.12.2016)

O filmech Karla Kachyni bych mohl v podstatě psát pořád to samé. Všechny jeho filmy spojuje jediné : Lidskost. A vždy výborné představitele rolí, kteří tuto lidskost bravurně zahrají. Zde je to Vlastimil Brodský jako primář " děděk " a Věra Galatíková v roli uklízečky Anežky. A taky Peter Debnár (výborně nadabován Jiřím Zahajským) v roli opraváře objektu nemocnice, který je neustále " v náladě " a jeho pohled na život . Hudba Luboše Fišera opět zahraje na city a nejen hudba. Karel Kachyňa nepotřebuje diváky násilím dojímat, stačí jen tak malinko, když člověk sám soucítí s postavami v jeho filmech. Jeho filmy jsou jedinečné a nenapodobitelné. Tak jako život sám. (17.12.2016)