Můj bezvadnej život (E03)

Terezka je v tomhle naprosto, uvěřitelná a úžasná. Běžné věci které v životě tak nějak automaticky děláme nám rozebrala do šroubku a do matičky. Jak já se ve spoustě malých součástek viděla. A jako bonus se mi líbil dobrý konec... nač vše řešit radikálně, abychom tomu dodali bonus pro kritiku, že ano :-) :-) (24.07.2020)

Jak (ne)být dokonalá. Příběh o ženách, které chtějí mít všechno a všechny pod kontrolou, o tom, jak jednoduché je ocitnout se nad propastí, dokonce na samém dně. Můj bezvadnej život spojením tří talentovaných žen – Terezy Kopáčové, Terezy Brodské a Alice Nellis – rozhodně získal na kvalitách, a přestože sama Nellis odmítá nálepku "ženský film", v tomto případě lze jen stěží najít vhodnější přirovnání. (11.02.2020)

Můj bezvadnej život naprosto pominul něco jako Zákoník práce, čímž mě tedy dost namíchnul. Udělal to samozřejmě proto, aby mu pěkně vyšly reálie, protože vyhodit člověka z práce pro takovou malichernost jako je pár fleků v obličeji, s tím by měl zaměstnavatel opravdu dost bezesných nocí a mohlo by se mu to vymstít, i kdyby oželel odstupné. A to, že by žena před 50-kou naivně odešla sama, při svých zkušenostech? Tomu se mi nechce moc věřit. Zkrátka a dobře, myšlenku to mělo celkem dobrou, ale nepodařilo se ji zasadit do věrohodného scénáře. (10.12.2019)

„Ale fakt je, že čím jste starší, tak je ten váš věkový rozdíl míň vidět. Promiň Dani, ale tenkrát mi Péťa, když jste se brali, připadal jako takový úplný děcko proti tobě…ale teď už si člověk ani nevšimne. Že Stando?“ - „Tak to vidíte, maminko…“ Tchýně vždycky ví, jak potěšit…Úvodní rodinná „idylka“ mě upřímně pobavila a přišla mi přirozená. Vlastně i to dění potom, stejně jako snaha strhané Dany udržet pořádek a vše zvládnout. Brodská si se svou neurotičkou vyhrála, škoda jen, že v tomhle ohledu (snad s výjimkou „terapeutky“ Jitky Schneiderové) zůstala prakticky osamocena. To, že se Dana hned na prvním „sezení“ rozbrečela, bych ještě nějak překousl, ale problém je, že od „prvních pokroků“ začne povídka ztrácet na uvěřitelnosti až zběsilým tempem (stejně tak v případě postav…zejména „otočka“ už starší dcery vůbec nefungovala), konec je pak vůbec nejtragičtější (označení „utopie“ je docela na místě). Celkově to tedy vyjde jen na lepší průměr. „Takže se to nezblázní.“ - „Cože?“ - „Ne nic, jenom jsem si na něco vzpomněla.“ (23.12.2019)

Pro Terezu Brodskou je to velmi vydařený návrat. Problém z psychosomatickou vyrážkou se stane impulsem pro výbuchy paniky, sebelitování, hysterických výbuchů. Brodská se záměrně stává odpudivou. K tomu dusná atmosféra ze strachu ze stárnutí. Je to tedy velmi ženské téma, ale mě se to líbilo. Závěrečné moudro, že peníze nejsou všechno mě trochu zklamalo. (01.04.2020)