Three Wishes
Kamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jiří SternwaldHrají:
Rade Markovič, Tatjana Beljakova, Bohuš Záhorský, Vlastimil Brodský, Růžena Lysenková, Heda Marková, Ota Motyčka, Libor Palisa, Josef Beyvl (více)Obsahy(1)
Jakou šanci má pohádka, když ve světě řádí socialistický realismus? Smutný hrdina příběhu Petr (Rade Marković), řadový právník stavebního podniku, se tísní v malém bytě na Žižkově spolu s manželkou a starými rodiči a zoufale zápasí s nedostatkem peněz. Jednou v přeplněném trolejbusu nabídne starému pánovi (Bohuš Záhorský) místo k sezení a za dobrý skutek je štědře obdarován. Neznámý stařík je totiž pohádkový dědeček. Petr od něj dostane kouzelný zvoneček a možnost vyslovit tři libovolná přání. První dvě mu ovšem proklouznou mezi prsty. Pro to třetí si užaslý muž musí vzít čas na rozmyšlenou... Režiséři Ján Kadár a Elmar Klos vytvořili během padesátých a šedesátých let minulého století výraznou autorskou dvojici. Podařilo se jim společně natočit osm dlouhometrážních hraných filmů. K nejlepším z nich patří Smrt si říká Engelchen a Obchod na korze, který v roce 1965 získal jako první český film Oscara. Film Tři přání, na kterém se s oběma tvůrci jako spoluscenárista podílel Vratislav Blažek, vznikl v roce 1958, ale do distribuce se dostal kvůli ideologické kritice až o pět let později. Velmi rychle si však získal oblibu diváků. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (95)
Tato satira se dost odlišuje od snímků ze stejného období. Nehoní se zde agenti ani wehrevolfové, neosidluje pohraničí ani nepřebírá žádná znárodněná fabrika. Je to lehce budovatelská pohádka pro dospělé o kouzelném dědečkovi, zvonečku a třech přáních a mně se líbila.... Samozřejmě ohledně budování socialismu zde také něco padne (dokonce kritika) ale nad tím jsem zavřel oko. Tatjana Beljakova byla kus! * * * ()
"Nejde o to, co řekl, ale co mohl říct!" Kousavá pohádková satira s výbornou ústřední dvojicí (z toho, jak stoprocentně se povedl jejich dabing, by si dnes měla brát studia příklad), doslova kouzelným Bohušem Záhorským a zajímavou rolí pro Vlastimila Brodského. Nemá snad jediné vyloženě nudné místo. ()
Tento film je mimořádně povedený. Vzhledem k tomu, že je nadčasový, je aktuální i dnes. Když jsem ho viděl jako malý, byla to pro mě taková pohádka pro dospělé. Skutečný smysl filmu jsem odhalil o něco později. Film jsem viděl už mnohokrát a ku podivu mi nečiní žádné obtíže se něj podívat kdykoliv znovu a znovu. ()
Zrod proslulé režisérské dvojice někdejšího Plickova žáka Jána Kádára a spoluzakladatele zlínských filmových ateliérů Elmara Klose nebyl snadný a nevyhnul se řadě výkrut. Po rozporuplné HUDBĚ Z MARSU, v níž jen velmi poučené oko odhaluje ze struktury dobového kontextu zárodky rodící se kritickou reflexi osudové doby politických procesů, až programově negující odkaz demokratického Československa, dospívají po několika letech oba tvůrci na okraj možností nejen svých, ale i tehdejší cenzury. Chruščovovské oteplení, uvozené proslulým projevem sovětského státníka na XX. sjezdu KSSS v r. 1956, pronikavě oslabilo kulturní dirigismus komunistických nomenklatur z aparátu ÚV KSČ natolik, že umožnilo nástup první kritické nejen filmové vlny. Bajka, přenesená do dobové reality, s charakteristickým jemným českým humorem prozrazuje mnohé o rozvratu v zásobování, přežívání posledních reliktů poválečné přídělové ekonomiky i křehké zranitelnosti společnosti, která domněle z voluntaristické zvůle okolí tehdejšího prvního muže Antonína Novotného dovrší o dva roky později budování socialismu. Alegorická linie tehdejší tvorby (AŽ PŘIJDE KOCOUR, BÍLÁ PANÍ, KRÁL KRÁLŮ) naznačuje velikost a pronikavost sebereflexního záběru tehdejších avantgard. Dnes i náběhy k mohutnému rozmachu šedesátých let mají nejen svou cenu, ale uchovávají si také své neopakovatelné divácké kouzlo. ()
Na svoji dobu mimořádný počin, a nadčasový. „Nezáleží na tom, co řekl, ale co mohl říct,“ přesně vystihuje bolševické vidění nepřátel za rohem. „Jaký já jsem byl charakter, dokud jsem chodil pěšky,“ to platí tak nějak pořád. „Každá pohádka je v podstatě krutá,“ to bychom si mohli opakovat pořád i dnes. Kvalitní herecké výkony, skvělé pointování průšvihů té doby. O pár minutek delší, než bylo nutné, ale jinak stále stojí za vidění. ()
Zajímavosti (23)
- Filmovalo se v Praze okolo Seifertovy ulice a na Příkopech. Nový byt se nachází na Náměstí svobody v Bubenči. (M.B)
- Na začátku filmu, když vycházejí manželé Holečkovi (Rade Markovič, Tatjana Beljakova) z kina, je nad jejich hlavami velký poutač na film, který právě zhlédli. Na kresbě jsou ztvárněni herci Gerard Philie a Gina Lolobridigida a film má v české verzi název „Radosti ostrovů“. Oba herci spolu hráli jen dvakrát, ale ani jeden z filmů to není. Při podrobnějším prohlédnutí tváří herců zjistíme, že jsou dost podobní hlavním hrdinům filmu. Takže jde o skrytý vtípek filmových tvůrců. A název filmu odpovídá situaci, do které se dostali. (sator)
- V čase cca 4:20 je slyšet hlas z rádia, který oznamuje, že je úterý 25. dubna, 7 hodin ráno. Film byl natočen v roce 1958. Ale 25. dubna bylo úterý jen v roce 1950 a pak až v roce 1961. (budivoj)
Reklama