V Brooklynu roste strom

Je mi jasné, o co Kazanovi šlo, ale já shodou okolností právě dočetl Džungli od Uptona Sinclaira a to, co prožívala Nolanova rodina ve filmu, byla obyčejná selanka proti tomu, jak žili opravdoví chudáci. Tento film ve mě nedokázal nic rozeznít, ač byl natočen vcelku velmi dobře. Mám ale Kazanovi docela za zlé, že se neodvážil pořádně přitlačit na pilu. Pak by to totiž byl opravdu parádní film na toto téma. Takhle to bylo...no prostě jen pokus dojmout. (30.11.2009)

Typický produkt své doby a amerického studiového systému. Vlastně ne tak úplně typický - patří k té lepší části produkce tématicky ovlivněné hospodářskou krizí a stagnací 30. let. Kvalit Hroznů hněvu nebo dokonce evropské neorealistické školy typu filmů De Sicy nedosahuje ani omylem. Ani ne tak kvůli Eliu Kazanovi, ten byl už tehdy velmi dobrý režisér a pracoval spolehlivě, dobře vedl herce a ukočíroval s přehledem celý štáb, ale spíš s ohledem na kvality scénáře a textů z něj vycházejících. Je to místy tak patetické a vznešené, jako by to vycházelo z úst členů armády spásy. Dialogy se odehrávají ve stylu: "Kate, vím, že jsi skvělé děvče" nebo "máš tak báječné a statečné děti" či "tvůj Johny je prima chlapík", "všichni vás máme rádi", "vy jste tak hodný člověk". Z toho by se jeden osypal a vzápětí by šel rozdat svůj majetek chudým. Místy - a vlastně docela často - je to přehnaně melodramatické s typicky šťastným hollywoodským koncem. Typický je rovněž americký pohled na chudobu. Není to produkt a kaz systému, který je potřeba řešit systémově politickými prostředky, jde prostě o selhání jednotlivce - málo makal a navíc chlastal. Musíte se mít víc radit a víc přispívat na charitu. Když pominu knižní dialogy, které podtrhuje i český dabing, a výše zmíněné nedostatky, zbyde kvalitní herectví a režie, které si 45 % celkového dojmu zaslouží. (15.10.2009)

Nevýrazný produkt komerční kinematografie své doby, který je z dnešního pohledu zajímavý jen tím, že ho režíroval slavný Elia Kazan a že je jednou z mála adaptací slavného románu Betty Smith. Jenže Kazan, který měl mnohem lepší filmy, se scénáristy vytěžil z knihy naprosté minimum. Komplexní román o dospívání mladé dívky, jejíž touhou je vymanit se z osudu prvních generací evropských imigrantů živořících v periferních částech Brooklynu, je filmem zpracován do povrchního melodramatu, které se tematicky i vyzněním od originálního příběhu Fanynky Nolanové odlišuje a dost ho zplošťuje. Houževnatost a píle, které charakterizují románovou Fanynku, jsou zde zásadně potlačeny (těch pár nepodstatných zmínek o vynikajících školních kompozicích v uspěchaném závěru filmu nehrají roli). Otevřenost v popisech dětství v chudinském Williamsburgu a Fanynčiných pocitech, peripetie dospívání v prostředí čistého kapitalismu a vůbec celkové problematizování amerického snu se do kýčovitého komerčního filmu hollywoodské produkce té doby zjevně moc nehodily (kdepak řeči o nějakém americkém neorealismu) a důraz byl kladen především na vizuální stránku. Samostatnou kapitolou, která podtrhuje slabost filmu, je špatné obsazení: Životná a prosta deklamativního stylu je snad jen Joan Blondell v roli tety Sissy. Pochopitelně zde opět narážíme na klasický problém, jak se dívat na filmové adaptace románových předloh (=rozdílná média, svébytná díla); povrchnost filmu a přílišná zkratkovitost scénáře však musejí být zjevné i při neznalosti předlohy. Škoda. (03.01.2022)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $9,000,000║Tržby Celosvetovo $-║ Komorný rodinný "dobový" film, ponúkajúci pohľad na biedu a neskrývané utrpenie vtedajšieho súžitia v rodinnom prostredí v New Yorku, kde akákoľvek snaha o prežitie, môže niekedy zlyhať na nešťastnom alkohole. Príbeh plný emócii a súcitu ale aj o tom že vždy keď sa chce sa nájde cesta k šťastiu. /70%/ (15.10.2009)

První Kazanův film a hned taková pecka. V podstatě jde o sociální (melo)drama o těžkém životě jedné rodinky v Brooklynu na přelomu století. A musím říct, že mě ta rodinka neskutečně přirostla k srdci. Ať už furiantský otec, který by se rozdal, jen má větší srdce než schopnosti a nedolá pití. Nebo úžasná tetička, která říká každému manželovi Bill. A především naprosto úžasná holčička Francie, citlivá, zasněná, inteligentní, jejíž představitelka by zasloužila Oskara. V průběhu filmu sledujeme jejich trampoty a přes těžký život rodina nikdy nezahořkne, nepropadne beznaději, naopak se snaží jít dál. Kromě úžasného pouličního života, kde je vidět jak se tehdy žilo a všcihni se znali je tu i spousta emotivních scén, které mě rozsekaly, jako nečekané úmrtí nebo rozhovor matky s dcerou při porodu. Takže si zase jednou nadhodnotím a dám 5*. (17.12.2017)