Hastrman

Havelkův film postrádá silnější konflikt, postupně gradující drama (kamenování v závěru přichází znenadání) a větší tajemství (identita osoby pobíhající lesem a obsah dřevěné skříně moc zvědavosti nepodněcují). Kvůli tomu ztrácí na síle také ústřední vztah. Milenci nejsou okolnostmi nuceni, aby jeden o druhého bojovali a hájili své city a taky není zřejmé, co – kromě jakési animální přitažlivosti a čtenářské vášně – je k sobě vábí. On a ona jsou natolik odlišní, že mezi nimi chybí jakákoliv chemie a vše pouze předvídatelně směřuje k odhalení pravé identity jedné z postav. Je toho zkrátka málo, co diváka zaměstnává. Subjektivní stopáž hodně přes dvě hodiny. ___ Jistý rytmus vyprávění, které místy úplně stagnuje, dodává akorát knižní a poněkud mechanicky působící dělení do kapitol podle tradic spjatých s danou roční dobou (postupně stále více iritující je také uvozování každé kapitoly písní a kamerou letící nad rybníkem – což je bohužel Havelkův oblíbený a proto velmi nadužívaný stylistický prostředek). Stejně knižně působí vesměs zbytný voice over. Přitom by scénář stačilo dramaturgicky pročistit, zamyslet se nad tím, k čemu daná scéna ve vyprávění slouží, kdo je vypravěčem (a uzpůsobit tomu fokalizaci) a dopilovat logiku návaznosti sekvencí (i záběrů, protože občas jsou patrné chyby v kontinuitě).___Kombinace vzletného romantismu, projevujícího se vedle hudby kompozicemi à la Der Wanderer über dem Nebelmeer a patetickými dialogy, a lehké nadsázky, přítomné zejména v šibalství některých postav, moc nevyšla. Film působí rozháraně, trpí podobnou krizí identity jako protagonista. Některé humorné momenty jsou pak úplně mimo celkový tón filmu (zmínka o „blinkání vody“, předstíraná autoerotika). Nejlépe pro mne Hastrman fungoval jako baladicko-hororová kronika života na českém venkově ve třicátých letech 19. století, výrazně zohledňující pohanské zvyky a lidové umění (písně, divadlo). Dost filmu pomáhají herci (zejména ve vedlejších rolích, ale Simona Zmrzlá taky dokáže potěšit, když dá průchod Katynčině divokosti a živočišnosti), kamera a pěkná hudba. ___Kdybych znal předlohu, kterou mám stále chuť si přečíst (už kvůli oné druhé rovině odehrávající se v současnosti, která je ve filmu odbyta bizarně enigmatickým epilogem), možná budu kritičtější. Takhle jsem docela smířlivý, protože mě Hastrman oproti mnoha jiným českým filmům svým obsahem ani řemeslným zpracováním neurážel, nezáměrně směšný mi přišel jen párkrát (stromový sex à la Antikrist) a některé scény, převážně spjaté s oněmi pohanskými rituály, byly vcelku působivé. 55% (19.04.2018)

Karel Dobrý je zkrátka génius, kamera Marka Diviše je strhující, a Simona je Zmrzlá, ale uhrančivá;) Jeden každý Český Lev, kterého Hastrman skolil a jeho duši do hrnečku uschoval, byl zcela zasloužený, a minimálně Janu Kolaříkovi bych ho ještě přidal. Předlohu jsem nečetl a nechystám se na to, ale formát romantického (jako že romantismus, ne romantika ani Roman Tyčka) hororu se podle mě povedlo nastolit velmi zdařile, na čemž má zásluhu vedle kvalitního obsazení a předváděného herectví i řemeslná preciznost, a atmosféra dotvářená i působivou hudbou včetně foklórních písní. Vnitřní konflikt Hastrmana jsem si vskutku užíval - stejně jako bezeslovný, ale (bohužel) naprosto trefný epilog. S režijním debutem nesmrtelného Jiřího Oulického a frontmana Melody Makers jsem zcela spokojen;) 80% (15.09.2019)

Jsem ráda, že neznám předlohu, jinak bych možná hledala mouchy, kdo ví? Takhle jsem byla nadšená celkovým zpracováním (námětem), hereckými postavami a v neposlední řadě vhodně vybranými exteriéry. Hlavní poslava Karel Dobrý si mě získal svým charismatem na rozdávání a kouzelným úsměvem do mysli a nejen do něj. Zatím jsem ho znala spíš v těch záporných rolích a nebo téměř neviditelného mezi ostatními zahraničními hereckými esy. Velká škoda! Po tomhle filmu se to už nestane. Z něj ta láska, ale i rozervaná duše jen tryskala, což bylo nejpatrnější z jeho bolestného řevu v lese. O Katynce jsem chvilku přemýšlela, protože její role byla nejednoznačná. Pohřbila svého milovaného, plakala u jeho hrobu a najednou velká změna. Objeví se baron, párkrát se kolem ní otočí a hrob zůstal ladem. Ale její chování tak úplně nekorespondovalo s baronovým. Ona byla vysloveně provokantka a ještě si v tom libovala (viz např. umyvadlo za zdí) i když věděla, že ho to dráždí. Alespoň tak jsem to vnímala já a to bylo víc takových situací, zkrátka mně k srdci oproti baronovi nepřirostla. Jediné, co by jí mohlo trochu omluvit, byla absence její matky. Ale jako herečka se toho v tom případě ujala velmi dobře o zpěvu ani nemluvím. Proto mně konec vyhovoval, baron to zařídil velmi dobře. Pro mě to byl velmi silný emotivní zážitek a Karla Dobrého v budoucnu na sto procent už nepřehlédnu. (09.01.2019)

Tak už i česká kinematografie má svůj typický divnofilm. Nepříliš umělecky vyvážený příběh hastrmana obšourníka, který si myslí na vilnou Katynku, opravdu strhne grandiózní odvahou natočit něco pramálo konzumního, příslušně mokrosuchého a na české prostředí i mírně kontroverzního. Co nestihl Vorlíček, v tom už Ondřej Havelka tolik nepokračuje. Vydává se totiž vlastní cestou a jeho navození iluze vyzrálé režie je dokonalé a snadno se tomu dá podlehnout. Ovšem je zde jeden podstatný zádrhel - i bez znalosti literární předlohy Miloše Urbana je více než znát, že musela být značně komplikovaná, tudíž na filmové plátno obtížně převeditelná. Dejme tomu, že v Karlovi Dobrém se našel ideální představitel mužíka, pro něhož je vodní živel nezbytně životadárným. Ale co o jeho postavě tak dohromady víme? Fajn, vydává se za barona, patrně je nesmrtelný, proč a hlavně kvůli čemu se ale frekventovaně stěhuje z místa na místo, jak je nám v jedné z replik naznačeno, to zůstane víceméně utajeno, i to, jak ho má vlastně divák vnímat, není příliš jasné. Kladně či záporně? Režisér si ještě vypomáhal vnitřními monology, zdůrazňujícími psychologické pochody ústředního kavalíra. Technickou výtku bych měl i ke scénám, v nichž se potápí. Od hastrmana bych čekal hbitější pohyb pod vodou a určitě se neodboural ani dojem, že herec pod hladinou urputně nezadržuje dech. To objekt jeho touhy byl podstatně smyslnější. Simona Zmrzlá rozmrzne i pyj v ledu, takže o její klín zápolí málem půlka vesnice, a v žádném případě se při styku s ní nedoporučuje mít nenabroušenou sekeru, aby se předešlo nedostatku polen, sloužících k výrobě sex panen (však uvidíte). K tomu se vsadilo na rozdělení vyprávění do kapitol, takže prožijeme různá roční období a tradice s nimi spjaté, přičemž se divák stane svědkem pohanských rituálů. Přišlo mně to příliš nepříjemně strojově přesné, načež každý počátek kapitoly provázela úděsná zpívánka doprovázená poetickým přeletem kamery nad luhy a háji. Havelka nepřišel s filmem, který by svoji atraktivnost dával na odiv. Je to vyloženě dílo velmi specifické, nesoucí v sobě nejeden různorodý žánrový prvek, čekající na své objevení. Zrežírované je příslušně kvalitně, herecká garda je vyhovující, i tak působila ale poněkud druhořadě, celkově se hlavně nedařilo vzbudit můj zájem o hastrmanské vodní hrátky natolik, aniž bych zdárně ignoroval fakt, že Vorlíčkova stařičká vodnická konkurence byla přece jen zábavnější a invenčnější v mnoha ohledech. 5/10 (25.12.2018)

Vpravdě romantický příběh s nádechem balady je zapuštěn do čarokrásné české přírody. Po vizuální stránce pastva pro oči. Temný příběh logicky směřuje k temnému konci, jelikož pozemská a nezemská láska nemají na růžích ustláno. Pohanské rituály, chladné vody, šelest rákosu, svádění přes zeď a pravda zjevená uprostřed oslepujících blesků a burácení hromů. Román doposud neznám, ale film mě fascinoval. Tak dobrý už jsem léta neviděl, ale chápu, že osloví spíše menšinové diváky. Karel Dobrý jako by sem zavítal skutečně z jiného světa, Simona Zmrzlá nepříjemná a nesympatická, a přesto s podivně magickou jiskrou, co dokáže zažehnout plamen. „Zmrzlý maso nemůže obživnout." „Co by nemohlo, koukněte na mě, stačil čaj s rumem." (16.09.2019)