Castlevania

1. série - 60% - Sympatický prolog, kterému zbytečně škodí rozdělení na epizody. V podobě pilotního filmu bych byl smířlivější, takhle se tři díly zadumaně teskní, vzpomíná a čeká na zlomový souboj. Ten dopadl na jedničku a dává přivonět k velkolepým věcem příštím, pocit ošizenosti z toho, že tyhle necelé dvě hodinky někdo označí jako samostatnou sezónu a pokračování přislíbí za více než rok, mě ale opouštěl jen velmi pomalu. 2. série - 85% - Působivé rozkročení jak po stránce žánrů, tak v počtu důležitých charakterů. K dokonalosti ještě krok chybí, na to se zásadními momenty přeci jen ještě šetří, když ale ze soubojů oči přecházejí a v nejnapínavějších momentech divák jen trne, co se komu může stát, musím Sama Deatse pořádně pochválit. Potenciálu zůstává slušná hromada, stejně jako dějových směrů, kterými se hlavní hrdinové mohou rozběhnout. 3. série - 75% - Děj stojí na místě, charaktery chodí v kruzích a víc prozkoumávají lokace, než že by se někam posouvaly, intriky a plány dostávají takové množství prostoru, že k němu ani není opodstatnění a zatraceně dlouho jsem jen seděl, počítal jednotlivé díly, čekal na zvrat a užíval si alespoň jako vždy výtečnou animaci. A pak přišly poslední dvě epizody, které jsou s přehledem tím nejlepším v celém seriálu a dost možná jednou z nejlepších žánrových akčních podívaných. Po takové dávce čirého nadšení jsem hledal čelist někde dole a z výsledných počtů jsem pořád tak trochu nerozhodný. Protože ono čekání opravdu stálo za to, hodnotím více než smířlivě, ale příště bych byl rád, kdyby se prostor využíval smysluplněji. Po třech sezónách bylo průběžného čekání snad víc než dost. 4. série - 75% - Téměř to samé, co jsem napsal ke třetí sezóně, bych mohl zkopírovat o pár řádků níž. Děj se točí na místě, méně důležité charaktery dostávají prostor k zadumaným monologům a divák váhá a dumá, jak se z takhle pomalu plynoucí cesty má stát akční inferno. Už malá střetnutí v průběhu putování ale naznačí nehynoucí potenciál značky a v předposlední epizodě The Endings to konečně přijde. Nejlepší akce, nejnápaditější choreografie, nejemocionálnější motivace a vřava, ve které bych se ochotně ztratil ještě stokrát. Nic výbušnějšího jsem v animovaném žánru asi ještě nikdy neviděl. I díky tomu zůstane po půtkách démonů, upírů, Belmonta a Syphy o něco pozitivnější dozvuk, který dává zapomenout na to, že možností tu bylo ještě víc. (24.04.2020)

Samo o sobě to (zatím) nefunguje, ale čistě jako ukecaný navnazující prolog před první regulérní kapitolou to obstojí veskrze solidně. Značce to ostudu nedělá, vizuální stylizace padne jak ulitá (škoda jen, že hudební motivy to nepřevzalo z her) a základy to pokládá dostatečně kvalitně, aby se na nich daly v budoucnu vystavět velké věci. Tak snad se to zadaří, ale Warrenu Ellisovi věřím. | S1: 3/5 | (10.07.2017)

Po shlédnutí Nocturne jsem si dal malý maratonek a shlédnul po delší době původní Castlevanii a musím uznat, že druhým shlédnutím je ten seriál ještě lepší. Člověk se nesmí nechat odradit tou první sérií, která je prostě nic neříkající.. Jakmile se dá Sypha, Trevor a Alucard dohromady, tak se se to neskutečně rozjede a seriál graduje a graduje a finální fight je epic. Celkově souboje jsou naprosto parádní. (02.10.2023)

Použitelná adaptace Dracula's Curse, pro mne překvapivě i po stránce kresby; atmosférou a stylem vychází silně z artworků Ayami Kojimy, takže po strašně dlouhé době 'vážný' západní animovaný seriál, na nějž jsem schopná koukat bez vtíravých myšlenek na Savo v očích. Děj je svižný a příjemně krvavý, pár scén vyloženě roztomilých (kostel ve čtvrtém díle pravítkuje mocně), práce s klišé taky ujde a Trevor (tak nějak všichni Belmontové) i Sypha mě štvali vždycky, s tím jsem smířena. Za Alucardovu závěrečnou BT šermovačku zaokrouhluji na 4* a doufám, že pokračování bude. (25.06.2018)

Seriál čím dál lepší. První série mě moc nepřesvědčila kvůli přílišné přímočarosti děje. S druhou sérií, která se opírala hlavně o postavy, šla ale kvalita nahoru. Třetí řada tuto laťku možná ještě překonala a čtvrtá už si jen perfektně hraje se zažitými principy. Temná atmosféra je vykreslena opravdu výborně. Skoro všechny scény hrají barvami jako černá, červená a oranžová, což jsou barvy noci, krve a ohně. A krve, ohně a vraždění je tady víc než dost. Také se mi líbí, jak jsou rozehrávány vedlejší dějové linky všech postav, díky kterým příběh neztrácí tempo a zároveň nevyznívá černobíle. Celkově postavy a dialogy jsou v Castlevanii oproti jiným animovaných seriálům na špici. Nejlepším kouskem je podle mě předposlední epizoda třetí série. (11.09.2020)