Made in Abyss

Když nevíte, do čeho jdete a nechcete si potom po prvním dílu ani přečíst, co za dobrodružství vás vlastně očekává, pak se stane, že vás to možná začne nudit, tak si dáte pauzu, protože té roztomilosti bylo za jeden den už dost. Pak si dáte pár dalších dílů, které jsou pořád tak strašně cute. A pak? Shit got dark so quickly. Nádherný příběh s roztomilostí, ale i chladným, možná až brutálním nádechem, to je Made in Abyss. Chci odpovědi na moje otázky, chci vidět, jestli moje teorie vyvrátí nebo potvrdí. Další sérii, prosím. 9,5/10 (02.09.2020)

Vyznat se v řazení seriálu je poněkud náročné, protože po první řadě (2017) byly vydán tři celovečerní filmy s tím, že první dva (2019) obsahují epizody z první řady a až třetí (2020) je pokračováním. Následně byla vytvořena oficiální druhá řada seriálu (2022), která ale tedy nenavazuje na tu první, ale na celovečerní film. V každém případě nás čeká i třetí řada. <3 (31.03.2024)

Velice pěkné japonské anime. Odehrává se to na fiktivním ostrově, kde se lidé pouští do hlubin propasti hledat vzácné artefakty. Ona to totiž není ledajaká propast. Má různé úrovně a každá je něčím jiné. Hlavními hrdiny jsou děti sirotci, kteří se také vydávají hledat artefakty. Po nalezení zprávy od matky se malá Riko vydá spolu se svým robotem Regu na dno Propasti najít svou matku. Po cestě naráží na nejrůznější překážky a postupně se dostávají čím dál hlouběji. Také po cestě narazí na pár přátel. Nakonec se dostanou na 6. úroveň, ale matka stále nikde. Občas je to dost ujeté a místy až nechutné. Někdy se tam dějí fakt divné věci. Dost se mi líbil film, který uzavírá první sérii. Ta druhá je o něco slabší. Uvidíme dál. "Vše má svou hodnotu." (26.11.2022)

Když říkám, že mě tenhle svět baví prozkoumávat, je to ještě hodně slabý výraz. Tak rád bych se rozběhl do každého kouta města a zjišťoval jeho zákonitosti a vztahy mezi jednotlivými čtvrtěmi. A to ani nezmiňuji samotnou propast. Každá úroveň, každý nový tvor, každé další setkání, všechno ve mně roztáčelo fantazii na plné obrátky s onou báječnou, s přibývajícími roky se vytrácející vlastností, kdy jen dychtivě očekávám nové dění a nemůžu byť jen tušit, co a kdo mě očekává o patro níž. Nejde ale v první a snad ani ve druhé řadě o dobrodružství a ani o sbírání pokladů nebo dobývání nových míst. Překvapivě jde čím dál víc o ztráty, o sebepoznání a občas o věci vážnější než vážné. Seriál má v sobě totiž spoustu útrap, co mě psychicky bezmála ničí a toho trýznění, mučení a močení hlavních charakterů a následných hořkých slz bylo na střídmou porci epizod snad až moc. Jinak se ale bez přehánění jedná o jedinečný úkaz, který zaskočí jak diváka, který dokáže v žánru přechroustat úplně všechno a sejme i takové, kteří si v nabídce pozdních desátých let neumí či nechtějí vybrat. (03.05.2020)

[1. série] První věci první: Ani náhodou se nenechte zmást plakátem! Přestože jsou hlavními postavami děti, tak k dětské show to má daleko jak Vetřelec k romantice. Přirovnal bych v tomto ohledu nejlépe k Madoce nebo Shinsekai yori. Zajdu nicméně odvážně dál a suše okonstatuju holý fakt, že koho to neodradí, tak bude svědkem jedné z nejlepších anime podívaných za několik poslední let. Nebudu chodit kolem horké kaše, ale fantastický svět Abyssu mě okouzlil hlavně svou výpravou a dechberoucím vykreslením. Cesta Riko a Rega do neznáma lemována překrásnými výjevy mi dává částečně vzpomenout na pocity, které jsem měl z Pána Prstenů: Divák by se neustále otáčel pohledem po obrazovce, užíval si všechny ty kouzelné scénerie, podpořené na píď přesně nalajnovanou pohádkovou hudbou a naprosto dokonalým zvukem, kterým jsem doposud v anime neměl možnost poznat. Básnil bych nad tímto uměleckým úkazem studia Kinema Citrus až do zítřka a být postavama, vynalezl bych alespoň nějakou provizorní kameru, i kdyby měla být ze dřeva a orgánů místních monster. Na to ale není čas. Na každém kroku výpravy číhá možné smrtelné nebezpečí a pravidla tohoto světa se s žádnou bytostí rozhodně nemažou. Atmosféricky je to hlavně v pozdější fázi naprostá darda; syrovost a neúprosnost některých scén je drtivá, ždímá emoce na nejvyšší otáčky, až člověk zapomene na chvíli dýchat. Pomalejší tempo stíhá mixovat odlehčenější momentky anebo nám donese melancholicky slzotvorné rozlučky; je to hotový all inclusive. Pravděpodobně nejslabší (pokud můžu vůbec toto slovo použít) část Abyssu jsou postavy, ale rozhodně to není bráno jako výtka. Chibi dětičky se chovají jako dětičky s plnou dávkou potřebné naivity, ale i vítané zarputilosti, odvahy a inteligence. A taková tetička Ozen si to namířila nekompromisně do mé pomyslné topky anime postav. Proto žádám jediné: Dejte Made in Abyss šanci. Zažijete plnohodnotnou horskou dráhu nejpříjemnějších nepříjemných pocitů v nebývale živém a velmi obtížně replikovatelném světě. Takové nádherné anime dobrodružství, to se nevidí každý den, za to ručím. Impozantních 5*. How irredeemable! (29.09.2017)