Režie:
Karel JanákKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Ondřej Gregor BrzobohatýHrají:
Gabriela Marcinková, Vojtěch Dyk, Zuzana Porubjaková, Ondřej Malý, Ady Hajdu, Pavel Rímský, Roman Luknár, Romana Goščíková, Tomáš Stopa (více)Obsahy(1)
Psychologický thriller z blízké budoucnosti o tom, jak se špičkové technologie mohou vymknout kontrole, respektive jak se z dobrého sluhy může stát zlý pán. Andrej (V. Dyk) pracuje jako programátor u nadnárodní firmy, která se zabývá vývojem tzv. inteligentního domu. Ten má znamenat revoluci v bydlení, má být ovládaný pouhým hlasem a má svým obyvatelům zajišťovat maximální pohodlí i stoprocentní bezpečnost. Andrej je pověřen finalizací celého projektu a společně se svojí čerstvou manželkou, ambiciózní sochařkou Zuzanou (G. Marcinková), se stěhují do funkčního prototypu inteligentního domu, do luxusní vily z kamene a skla, stojící na samotě uprostřed nádherných hor. To, co se zprvu jeví jako pohádka, se ale rychle mění v noční můru. Dům projevuje vysokou chybovost, v okolí domu se začíná pohybovat tajemný neznámý a pak se kdosi začne dvořit Zuzaně, která na samotě uprostřed hor zůstává velmi často sama, protože její manžel opakovaně odjíždí na pražské ústředí firmy. Zuzana hledá pomoc jak u své kamarádky Moniky (Z. Porubjaková), která za ní pravidelně jezdí a které se ve vztazích s muži pravidelně nedaří, tak u podivínského souseda Maxe (O. Malý), který žije nedaleko odsud jen se psem, tak i u Andrejova šéfa (A. Hajdu), který se za všech okolností tváří tak vstřícně a empaticky. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (295)
Je hrozně jednoduché dělat si legraci z lability scénáře, ale nemyslím, že by to byl ten úhlavní nepřítel filmu. Je totiž v zásadě jedno, jaké ptákoviny nám předkládá, pokud jsme ochotni jim věřit. Ostatně, stačí vzpomenout na (trošku odbočím, pravda, ale má to svůj důvod) Nepřítele státu, který působil v době uvedení téměř jako sci-fi a nějaký expert (buď CIA nebo NSA) později pobaveně prohlásil, že film měl technologie v pořádku, jen už ukazoval ty hodně zastaralé. Takže čert vem schopnosti Alberta. Může být. Film ale totálně selhává ve vykreslení vlastního světa a divák tím pádem tápe, jak co funguje a nemůže přijmout pravidla hry. Stejně tak nefunguje dramatická vložka (Karel Janák se v thrilleru opravdu nenašel) a příliš nepomáhá ani to, že většina postav působí vrcholně nesympaticky. Bez přehánění můžu říct, že kamarádka hlavní hrdinky působí jako hrozná kráva a kdykoli se vrátila na scénu, prožil jsem menší mrtvici (současně je na té postavě bolestivě patrné, že byl film původně napsán jako komedie). Ze slabého výsledku nemám žádnou radost už proto, že vítám každý český kousek, který se nebojí vstoupit do jiných žánrových vod a Důvěrný nepřítel má náznaky toho, že někdo jiný by s tímhle týmem a rozpočtem mohl zvládnout natočit i dobrou věc. Finální akce je svým neumětelstvím až roztomilá a v tu chvíli už se z filmu stává čirá parodie ("závod" tramvají je jednoznačně top). Menší palec nahoru za pointu, která rozhodně má něco do sebe a za epickou hudbu Ondřeje Brzobohatého. Je sice jak z úplně jiného filmu, ale je fakt dobrá! 30% ()
Mladý pár se nastěhuje do domu budoucnosti, který permanentně sleduje svoje obyvatele a plním jim veškerá přání. Brzy se ale ukáže, že to není zrovna bezpečné zařízení. A půjde o krk. Karel Janák natočil vizuálně zábavný film s hodně fajn Gabrielou Marcinkovou, bohužel mu ale podráží nohy hloupý příběh a neskutečně pitomé a nelogické zvraty. ()
║Rozpočet EUR1,300,000║Tržby Celosvetovo $478,000▐ Nedá sa uprieť snaha o dosť originálny thriller, ktorý dokonca má aj nejaké tie slušné zvraty, či napätie. Herecky to je troška kostrbaté, hlavne úvod má taký pomalší rozbeh, také rozkúkavanie sa ale potom sa to zlepší. Kamarátka hlavnej predstaviteľky tam občas zbytočne prehráva, je taká okiepená. /60%/ ()
Když chce autor nezávazných teenagerských blbin předvést, jak filmařsky a mentálně dospěl, mohl by nejprve začít s nějakým lehčím žánrem než techno-thrillerem o nebezpečí umělé inteligence. Snímek Důvěrný nepřítel, v němž Vojtěch Dyk marně předstírá, že umí programovat, a Gabriele Marcinkové nezbývá než se neustále svlékat. ___________ Důvěrný nepřítel je primitivně technofobní film, z něhož ani nejde odečíst, čeho a proč bychom se měli bát. Cokoli, co se v domě stane nad rámec běžné chyby, například nepochopení příkazu, je čirý výmysl, který by nemohl nastat nikdy za žádných okolností, bez ohledu na to, jak technologie pokročí. Je to už čistě magické myšlení – cokoli je elektrifikované, je zároveň podle autorů tohoto filmu i digitální a online. Je možné, že někdy vlakové závory a tramvaje budou součástí nějakého počítačového okruhu, ale nikdy se nemůže stát, že jakákoli umělá inteligence, která má digitální podstatu, pronikne do čistě analogových mechanismů. Představa, že jakási nehmotná myšlenka může na dálku ovládat hmotu, patří do pavědeckého arzenálu. _______________ Archetyp nebo topos strašidelného domu, v němž hrdinové a hrdinky můžou nalézt smrt, se v hororech vyskytuje dlouho. Jenomže Důvěrný nepřítel není nadpřirozený horor, je to thriller. Jeho nakládání s technologií je čistě magické, pokleslé a iracionální. _____________ Nepochybuju, že autoři pokládají za svůj majstrštyk a hlubokou myšlenku finále, v němž se zjistí, že dům Alfred celou dobu odečítal podvědomá přání Zuzany. Podstatným a neřešitelným problémem však je, že pokud už přistoupíme na existenci podvědomí, tak k jeho obsahu se i zkušení terapeutové dostávají pouze tehdy, pokud je klient dostatečně upřímný a otevřený. Ze spleti zastřených významů původní obsahy podvědomí dostane až dlouhodobý dialog založený na vzájemné důvěře. Způsob, jakým nedůvěřivá Zuzana komunikuje s Alfredem, nedává žádný prostor k tomu, aby pomalu učící se umělá inteligence získala empatii a vůbec důvod dostávat se k něčemu, co není explicitně vyřčeno jako přání. __________________ Je poměrně značný omyl, že hollywoodské thrillery automaticky obsahují spoustu vědeckých a logických chyb. Ty nejlepší filmy (typu Matrixu, nebo děl Davida Cronenberga či Christophera Nolana) se drží velmi dobře moderních vědeckých poznatků a teprve na jejich základě si dovolují spekulovat. To ale neplatí u Důvěrného nepřítele. Správný brak je na svou brakovost aspoň hrdý. Toto je navoněný brak, který se tváří, že se díky němu vyvíjí i česko-slovenská žánrová kinematografie. ()
Sice tam mám pár nelogičností, ale v globale se to povedlo, líbil se mě i úplný závěr. Teda, ale na chytrej dům pánové zapomeňte, představa, že si do takovýho chytráka dotáhnete samici a dům zahlásí, že parametry této samice se neslučují z parametry včerejší samice a nebo, že by nám dům už nevydal další pivo, protože jsme už podle něj na sračky a krom tchýně nebo ženy se budeme dohadovat o našem chlastání ještě s domem, to potěš koště. A to už vůbec nemluvím o vizi, že to udělá ženský procesor (skvěle zahráná scéna Gabinko), tady bychom si chlapi zahrávali vysloveně s ohněm. Herecky se mě hrozně líbila Gabriela Marcinková a to nejen herecky, Vojta mě tentokrát nesral a Karel Janák moc příjemně překvapil. ()
Galerie (48)
Zajímavosti (12)
- „Hledali jsme supermoderní dům, který by stál opravdu uprostřed samoty a působil tak ve filmu dostatečně strašidelně. Nakonec jsme točili v domě, který je v Praze uprostřed další zástavby, ten jsme ‚obalili‘ do modrého pozadí a okolí samoty, které je pak vidět ve filmu, je tak iluze. Natáčení tím samozřejmě bylo složitější, protože exteriéry se točily v Tatrách, a propojit ty přechody nebylo snadné,“ dodává k natáčení Důvěrného nepřítele režisér Karel Janák. (Lucillle)
- „Důvěrný nepřítel byl pro mě malý zázrak. Od prvního přečtení scénáře, který je na česko-slovenské poměry velmi odvážný a originální, přes setkání s režisérem, kameramanem a herci, až po samotnou realizaci. Ta sice nebyla vždy jednoduchá, ale po každém natáčecím dni jsem měla pocit, že vzniká něco výjimečného,“ uvedla Gabriela Marcinková. (SONY_)
- Natáčelo se v Bratislavě (Staré Město a Petržalka), ve Vojenském obvodu Záhorie, v Tatranském národním parku (TANAP), na letišti Poprad–Tatry, v obci Reľov, na Spišské Maguře, Tatranské Javorině, na chatě Muráň a v Praze. Nemocniční scény byly natočeny v popradské nemocnici a v pražské Nemocnici Na Homolce. V Praze se též natáčelo v Danube House a v Galerii Chemistry. Natáčelo se 38 dní. (jungewolf)
Reklama