Půlnoční mše
Midnight Mass
Režie:
Jiří KrejčíkKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Ján Klimo (vypravěč), Hana Meličková, Jozef Kroner, Margit Bara, Hannjo Hasse, Ladislav Chudík, Karol Machata, Emília Vášáryová, Ivan Mistrík (více)Obsahy(1)
Je Štědrý den 1944. Bez ohledu na tento významný křesťanský svátek probíhají na Slovensku kruté nacistické represe. Za účast ve Slovenském národním povstání a za pouhou pomoc partyzánům Němci po stovkách popravují muže, ženy i děti. Usedlá maloměstská rodina Kubišových se v této době snaží přežít válku jak se dá, i kdyby to mělo znamenat kolaboraci. Syn Marián je velitelem fašistických gard, jeho cynický švagr Paľo podniká a snaží se držet co nejvíc stranou. Paľova žena Angela si začala románek s nacistickým majorem Breckerem, který u Kubišových bydlí. Vážné ohrožení pro všechny včetně starých rodičů však přinese devatenáctiletý syn Juraj, který bojoval s partyzány a kterému se podařilo utéct před popravou. Mladík se domů dostane se zraněnou nohou. Zatímco Němci kvůli uprchlíkovi provádějí dům od domu prohlídky, Juraj na půdě čeká na lékařskou pomoc a začíná blouznit v horečkách. A v přízemí probíhá „idylická“ štědrovečerní večeře, na kterou se nechal pozvat sám major Brecker… Vynikající psychologické válečné drama o maloměšťáctví, zbabělosti a o zoufalé snaze přežít i za cenu popření všech mravních principů natočil ve slovenské produkci český režisér Jiří Krejčík. (Česká televize)
(více)Recenze (94)
Slovenské drama zasazené do období Štědrého dne 1944 sice rozhodně nezapře původ v divadelní hře, ale jako psychologická studie několika lidí s nelehkými dilematy funguje více než dobře. Režisér Jiří Krejčík si k realizaci přizval celou řadu českých spolupracovníků (i pár českých herců), takže je to jeden z mála opravdu československých filmů. Samostatnou pochvalu jako obvykle zaslouží i skladatel Zdeněk Liška, který tu moudře vycítil, že méně je někdy více. ()
Už len za tie herecké výkony to je nadčasový kúsok. Nielen dielo, ale priamo tento film. Normálne človek žasne, keď vidí, hoci v čiernobielom, tak verné herecké výkony, že keď náhodou prepne na mainstreamový kanál a vidí tých našich šašov, tak to sa fakt nedá ani porovnať. A navyše sa robili takéto hodnotné diela, témy, ktoré sú silné, ale v mnohom aj nadčasové. Dnes sa riešia vo filmoch len instagramy, čo zožeriem, kde pôjdem na dovolenku a ktorá deva je ľahšieho charakteru. Proste konzum všehovšudy. Aj preto je nejaká Polnočná omša na kanáli zapadnutom prachom to najlepšie, čo môže naša televízna kanalizácia ponúknuť. Vďaka za tie archívy. ()
Nekompromisní divácké profackování hned na začátku filmu, které Ti dá jasně a drsně najevo v jaké době se snímek odehrává, odstartuje vynikající narůstání děje, který graduje skutečně skvostně. Dokonale úlisný esesák a zoufalá nastalá situace nenechává diváka nijak zvlášť vydechnout, což podporují i výborní herci. Nejen krásná, ochotná a nebojácná sestřička, či Šméralova slovenština a celkově jeho výjimečná role, ale všichni zúčastnění dávají do filmu potřebný cit a vážnost. Jeden štědrý večer, na který se nezapomíná. Liška se moc nevyjadřuje, ovšem i těch pár tónů stačí na to, aby film pozvedl, jako vždy. Nutná je také znalost (alespoň základů) němčiny. Stejně jako V hodině dvanástej jsou veškeré dialogy v němčině bez překladu, v závěru to filmu dost škodí. I neukončená situace s farářem je dost zvláštní. Nicméně vypovídající síla filmu je neoddiskutovatelná. Poslední dobou se mi ty zásahy do svědomí slovenské historie nějak hromadí, což je jen dobře. ()
Málokdo umí podat vnitřní dilema takovým dechberoucím způsobem, jako Jiří Krejčík. Propracovanost postav činí z Polnočnej omše mnohem rozvitější drama než ve Vyšším principu. I role Hasseho je vykreslenější a dostává mnohem více prostoru. Zde není ani stpy po lidském pochopení, ukazuje chladnou tvář německého vojáka, který bez mrknutí oka nechá postřílet kohokoliv. Celá rodina Kubišových je plejáda postav, která stojí za pozornost. Syn partyzán stojící na straně odboje, jeho bratr je hlinkovec, který se postavil na stranu nacistů nebo druhý bratr ztvárněný Ladislavem Chudíkem, který se snaží s mírným úsměvem urovnat neurovnatelné, ale v závěru příběhu neváhá postat svou sestru do postele německému majorovi. Velká rodinná tragédie se zrcadlí v postavě matky, která má pochopení pro všechny své děti a o všechny se stejně bojí. Asi nepůsobivější je ale bezesporu Angela. Ať už jsou její pohnutky jakékoliv, zůstává tragickou postavou celého příběhu. Přitažlivost k německému oficírovi a loajalita vůči své vlastní rodině rozkrývá spletitost lidských pohnutek. O to víc zamrazí, že maďarskou herečku postihl podobný osud jako Lídu Bárrovou, kdy byla nařčena z kolaborace s nacisty a lidé se jí začali stranit. Do konfliktní situace je postavený i místní lékař. Zavázal se přísahou, aby chránil život a pomáhal dle svých schopností. Je ale život pacienta cennější než život vlastní? Napřed odmítne, ale pak je přemoženou obětavou sestrou Katkou a rozhodne se pomoct. Ne náhodou si vybral Krejčík dvě povolání, kde hraje služba a svědomí takovou úlohu. Místní farář usiluje o povolení k půlnoční mši, odvolává se na svou službu bližním. Doba vánoční nebývá pro válečná dramata vybíraná náhodou. Kde jinde by mělo kontrastovat zabíjení a násilí než v době klidu a míru, kdy se slaví narození děťátka? K dramatickému vyhrození dochází právě při půnoční. Má kněz právo porušit zpovědní tajemství? Je oprávněný obětovat život jednoho za život celé vesnice? Mše je slavení Kristovy oběti. Bůh obětoval svého syna, aby zachránil lidstvo. Kdo má ještě právo obětovat syna za spásu jiných? Jeho matka? Co všechno může člověk udělat pro vlastní záchranu? V Polnočnej omši předvedl Jiří Krejčík strhující podívanou, která by si zasloužila mnohem větší pozornosti od diváků i od televizních stanic. ()
Chvílemi jsem měl pocit, jako kdyby těm divadelním hercům někdo řekl, že před kamerou nemusejí tolik řvát jako na jevišti, takže oni chvilkama mluvili tak, že jim nebylo skoro rozumět. Nebo to byla špatně ozvučená kopie. Nebo už prd slyšim, ale to sem nepatří. Nějak moc nemusím tyhle slovenské drsné filmy, kdy sníh a kontrast vánoce - válka jen dokreslují atmosféru, ale strhující herecké výkony (zvláště dobře se koukalo na u nás prakticky neznámou Margit Bara) mi přeci jen něco přinesly. Se zvláštní směsicí emocí a komična na mě zapůsobila scéna německy jímavě předneseného Stille Nacht a vzápětí slovensky nasraně do klavíru odbřinkaného Nesem vám noviny, to vše se zřetelnými výrazy ve tvářích, co si o tom kdo myslí. Dost dobrý! ()
Reklama