Týden v tichém domě

Tento film je tak starý jako já, ale nejen proto ho mám ráda. Obdivuji krásné prostředí staré Prahy, skvělé herecké výkony našich předních herců i milé příběhy obyčejných lidiček a jejich dobrých vlastností i hříchů, jak je ve svých povídkách vypodobnil Jan Neruda. Zaujala mne dokonalá atmosféra té doby, třeba městský odvoz popela, místní sazkovna, koupání špačka pana domácího nebo práce úředníků v kanceláři se spoustou zbytečných a nedohledatelných dokumentů. I když je film částečně natáčen v kulisách, vůbec to nevadí. S trochou fantazie je možné se ocitnout v těch kouzelných starých časech a lovit bohatého ženicha nebo poslouchat verše nad malostranskými střechami. (22.01.2013)

,,Jenom tady nahoře (na střeše) je krásně, když jsme tu sami. A bez lidí. Dovedou potrápit." Tentokrát jsme se s panem Krejčíkem úplně nepotkali. Dokonce jsem si při sledování tohoto filmu, jak ten mladý Bavor, občas pomyslel „copak to má pro někoho cenu?“ Těch roztodivných příhod z jednoho malostranského pavlačového domu mi dohromady k sobě nějak nepasovalo a přišlo to celé takové nějaké roztříštěné. Snad jen ta myšlenka v samotném závěru filmu, že lidé jsou sice někdy zlí, ale přesto "i tam dole je krásně", to nějak celé spojuje. (20.04.2022)

Na svou dobu neobyčejně zdařilé.  Herci kouzelní. Blanka Waleská jako poněmčelá děvka. Hoger krade básničky. Nedbal sňatkový podvodník, zadlužený a ještě k tomu blbý nudný oficír. Neumann vymahač dluhů. A dále uvidíte jak se žilo na Pražském magistrátu. Jako dnes, všichni lžou, podváděj  a vzájemně se udávaj. (28.03.2023)

Týden v tichém domě je v Krejčíkově podání naprosto a absolutně zlý film. Tolik negace aby člověk pohledal. Dokonce i ty pozitivní motivy vyznívají tak nějak bezútěšně. A z mnoha epizod je mi vysloveně mrazivo. Konečně celá ta story kolem Svozilové a Waleské je tak marná jako žádná jiná, ten nijaký Höger to celé skutečně nezachraňuje a Kurandové figurky byly přeexponované za každých okolností. Reprízy skutečně nevyhledávám. Ale pokud si uvědomím, že Krejčík do toho šel rovnýma nohama jako do svého debutu, odvaha se cení. (22.09.2015)

,,Jenom tady nahoře (na střeše) je krásně, když jsme tu sami. A bez lidí. Dovedou potrápit." Jeden pavlačový dům, sedm dní v týdnu, dvě desítky lidí a stovky různých příhod, udalostí, starostí i radostí každodenního charakteru. Poetické a svou atmosférou krásně "nerudovské". Režisér Jiří Krejčík nadchl (alespoň mne) i touto svou prvotinou, ve které naznačil, že v budoucnosti z něho může být tvůrce řady jedinečných filmů... Ze všech postav a dějových linek ve filmu dominuje (a taky mě nejvíc zaujal) osud postavy mladého úředníka Václava Bavora. Málo známý herec Jaromír Spal zde v hlavní roli stvárňuje člověka, který již překročil práh dospělosti, je dobře zaměstnán, ale nikoliv spokojen se svým životem. Ve svém zaměstnání se víc než práci věnuje, ještě spolu s kolegou malířem-karikaturistou (Jaroslav Mareš), psaní tajné knihy jakýchsi pamfletů na lidi a příhody v úřadě. Ve volných chvílích pak nachází své hlavní životní východisko v psaní poezii, až mu jednou náhodou v tisku uveřejní první báseň. Což je krásná asociace na umělecké začátky autora knižní předlohy Jana Nerudu. Zaujal mě pak také Karel Höger a samozřejmě spousta hezkých myšlenek (nejen ze střechy), které rámcují celý film i jednotlivé části (dnů) v něm. ,,Lidi jsou zlí. Někdy... ale dobře by mi bez nich taky nebylo. I tam dole je krásně." (90%) (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (07.01.2018)